Moje malé tajemství

Díl šestnáctý

Katherine: 

Koukala jsme se tváří v tvář, neznámému muži. Strašně smrděl, ale to si asi nemůžu stěžovat. Lesní zvěřina, nebo o koho se jedná, nezná deodoranty a podobné věci jako třeba sprcha. 

Nebo jo zná, ale jen ve vyšších vrstvách, jako například a panovníci a podobně... Známe.

Koukal na mě, přes jeho masku z kovu, dvěma výřezy na oči. 

,,Řekni mi kde je tvůj kamarád a nechám tě," pronesl celkem chladný hlas...

,,Nevím o kom to mluvíte, já tu žádného kamaráda nemám." Pronesla jsem nadneseně, a sledovala jsem jeho výraz. 

,,Nelži!" Pronesl a vzápětí jsem cítila štiplavou bolest na své tváři. Chtěla jsem si místo pohladit, ale uvědomila jsme si, že mám svázané ruce. 

Chtěla jsem se pokusit zvednout nohy, ale nešlo to. Taky byly svázané, jelikož určitě počítali s holkou, jako jsem já. Jakoby o mě věděli úplně vše. 

Jako by předpovídali každý můj krok, pohyb a myšlenku. 

,,Dobře si rozmysli, jak s nám budeš mluvit děvče." Pronesl ledovým hlasem, bez citu. Poté se zvedl a odešel z místnosti. 

Když zavřel, byla všude opět tma a světlo šlo jen, z blikající škvírky, pod dveřmi. 

Zajímalo by mě, co tam asi je. Je tam nějaká rodina ? 

Jsem někde ve sklepě či pokoji nějaké rodiny ? Pokud ano, ví o tom, že tu jsem ?  A pokud jsem na nějakém opuštěném místě, jako je podobné chatě Taly. Kde přesně jsem. 

Najde mě Vadim ? Nebo tu umřu ? Budu tady dlouho dokud jim neřeknu to co chtějí, byli by schopni mě mučit tak dlouho ?

Pokud ano, co jim za tím vším stojí ? 

Že by měl Vadim, něco co je důležité ? 

Moc otázek a žádná odpověď, potřebovala bych alespoň jednu odpověď, nebo náznak toho, že se někdo snaží mě najít. 

Nebudu, se bát Vadimovi a Taly věřím oni mě najdou a dostanou zpět do 21. Století... 

Vadim: 

Chodil jsem po místnosti, a držel jsme se lehce nateklou tvář. Pochodoval jsem tam a zpět a přemýšlel jsem nad tím, jak zachránit Kath. 

Zjistil jsem, že ona má něco co mě k ní přitahuje, že by to byla opravdu láska ? 

Nevím zda, to není jen láska, podle toho, jak jsme se bavili několik minut v letadle a pak tady. Jestli si tuto lásku jen nenamlouvám a není to spíš, jen pocit toho, že jsem zmatený... 

Koukal jsem na obrazy, přišel jsme ke koření co tu měla Taly. Musím najít něco na bolest, jen si musím vzpomenout, co jsem to jednou četl. 

Myslím že hřebíček a jedna bobulka ostrovižníku, to skousnu a počkám tak dlouho, dokud neodezní bolest. 

Vzal jsem obě věci, strčil jsme je do pusy a pevně jsem skousl. 

V ústech se mi objevila, nepříjemná hořko-kyselá až štiplavá chuť. Hořkost po hřebíčku a pálivá kyselost mě pokaždé ohromila u ostrovižníku. 

Tato malá rostlinka mi mnohokrát pomohla a teď tomu opět nebyl opak. Po několika minutách, byla bolest pryč. 

Sedl jsem si na gauč, na kterém ještě včera seděla ona... 

Zavřel jsem oči, ale uslyšel jsem kroky, ale byl jsem tak unavený, že jsem už nedokázal otevřít oči.

Ocitl jsem se ve svém světě... 

Takže opět se hlásím s novou částí. Je to opět po delší době, za což se omluvám, ale já nemám čas, učím se pracovat s grafikou a teď se musím ještě učit na přijímačky... No nic, snad mi tu i tak někdo z mích čtenářů zbyl a přečte si to. Doufám, že seti část líbila, pokud ano budu ráda za hvězdičku a třeba i nějaký ten názor. Protož,, pokud vás příběh nebaví, ukončím ho :)No nic, omlouvám se za hrubky a ahoj ! xxZdeexx