Moje malé tajemství

Díl Sedmnáctý

Kde jsi teď ? Jsem stále vzhůru a čekám... Moje vůle je silná a já věřím, že přijdeš a prozradíš mi tvé malé tajemství...

Vadim:
Probudil jsem se a koukl po místnosti...
Nikde nic, ale počkat, něco jsem zahlédl a myslím, že to nebylo něco, ale někdo.

Prohlédl jsem si místnost, ještě jednou a pak jsem se usmál.

Taly, je tu. Bude se něco dít. Konečně, asi bych se zbláznil, kdybych věděl, že Kath je tam někde sama.

Ještě chvíli jsem ji sledoval, ale to bych nebyl já, kdybych ticho, které doprovázel, pískot ptáčků a cvrkot zvěře nepřerušil...

,,Takže ?" Sledoval jsem ji a čekal jsem, co mi poví.

,,Mluvila jsem s rodinou Katherine, teda spíš jen s její babičkou, která jediná, ví o těchto věcech .....,"

,,A?" Netrpělivě jsem jí do nudné historky skočil...

Jen protočila očima.

,,Kdyby se průchod, který se zítra uzavře, prostě zavřel, tak další se otevře další den ve stejnou chvilku. No a to jak zjistit, kde je tvoje láska...."

Tentokrát jsem očima protočil já..

,,Haha" pronesl jsem s nezájmem. Ona se zasmála a pokračovala.

,,Pomůže nám malý kamarád," položila přede mě papír.

,,Na co to je ?" Kouknul jsem na ni.

,,Je to papír, který tě dovede do minulosti osob, které hledáš. Ale jelikož je to z 21. Století a nikdo to nezná, nesmí se to ztratit." Dokončila a já přikývl.

,,Tak to je pecka" řekl jsem a koukal na papír srulovaný na stole...

Takže, tady je další díl, jelikož mi teď notebook protestuje, je část kratší a psána na mobilu. Chci říct, že chci napsat, tak 2-3 části a příběh ukončit... Je to už tak nějak, co jsem si přála délkově :D cca 20 dílů... Ne short story, ale žádných 40 částí.... No nic, snad se vám část líbila. Omlouvám se za hrubky a ahoj :) xxZdeexx