Moje malé tajemství

Díl čtvrtý

Katherine:
Probudila jsem se s nesnesitelným kručením v břiše. Koukla jsem na hodiny a já se zhrozila. To snad není možný! Za půl hodiny mi letí letadlo ! Rychle jsem vyskočila z postele a hledala něco na sebe. Bylo to dost těžký v tom zmatku. Rychle jsem se oblekla a dala si aspoň malinko řasenky. Vzala jsem můj kufr a letěla do kuchyně. Vzala jsem si dva toasty, které sním po cestě nebo až na letišti. Obula jsem se a vyšla jsem ke svému autu. Ano mám auto, ale jezdím s ním opravdu málo. Nastartovala jsem a vyjela směr letiště.

Vadim:
Bylo to tu. Teď nebo nikdy. Buď nastoupím a začnu od znovu. Nebo uteču a budu žít pořád stejně. Rychle jsem vyšel schody, které byli u letadla a sedl si na místo kde jsem měl být. Poletíme teda sice až za půl hodiny, ale lidé už si sem chodí sedat a čekat na let.

Katherine:
Rychle jsem zaparkovala a zamkla auto. Vběhla jsem i s kufrem na odbavení. Tam mě prohlídli jestli nemám někde nějaký kovový předmět, jako třeba nůž atd. Pak jsem si sebrala svoje saky paky a odešla. V letadle stáli dvě letušky. Zkontrolovali mi letenku a pak mi popřáli pěkný let. Vydala jsem se do části kde jsou sedačky. Sedla jsem si na místo kde jsem měla sedět. Vedle mě seděl pěkný kluk, ale tak já pro něj nebudu zajímavá.

Vadim:
Poslouchal jsem písničky, když asi pět minut před odletem. Vstoupila od pohledu milá holka do letadla. Koukala kde je její číslo, a když ho našla vydala se ke mě. Je tu prázdné místo a tak asi má být tady. Vypadala jinak než holky od nás. Byla nenalíčená. Teda možná jo, ale ne tak jako u nás. Z kabelky si vytáhle knížku a začala číst. Byl jsem zvědavý, a proto jsem začal číst s ní.

Den 22: To je můj denD .... Jsem hotov se svojí prací. Jak se přeměnit na vlka. Polil jsem mého otroka a on se proměnil. Byl jsem nucen ho vyslat. Musím vědět co dokáže můj klon. Uvázal jsem mu tedy malí čip na krk. Byla to v podstatě kamera. Pak využiji svých schopností a vystopuji ho. Budu pozorovat co dělá.
Fajn nějaká fantasy knížka. Ale co to ? Ona věří na nadpřirozeno. Tohle jsem si nedokázal vysvětlit.
,,Můžu se zeptat, co to čteš ?" Koukal jsem na ni a ano na mě.
,,Tohle je nějaký deník, který jsem našla u nás v knihovně. Nikdy tam nebyl a pak jsem ho našla. Tak jsem si ho vzala a knihovnice mi řekla ať si ho nechám" Řekla a četla dál. Já jen dál fascinovaně koukal.

Ježiši :'D To je zase blbost :D no nic... Sorry za hrubky... a ty Jsi snad spokojená ! :'D píšu to jen kvůli tobě.. tenhle díl je pitomost :D
KristnaOstr