Pamatuji si přesný den, kdy jsem se dozvěděla, že čekám Bethany jako by se to stalo včera. Hned jak jsem se do dozvěděla vydala jsem se za Adamem k němu na kolej. Celou cestu jsem si nacvičovala jak to říct. A taky, co mám vlastně říct. Ale byla jsem připravená, že mě vyhodí. Že se mnou nebude chtít mít nic společného. Zaklepala jsem na dveře a ty se za chvilku otevřeli.
"Ahoj je tu Adam?" zeptala jsem se dlouhonohé blondýnky.
"Jasně." pousmála se. "Adame, je tu nějaká holka." nechala mě stát ve dveřích a odešla někam do pokoje.
"Ahoj Tori." Adam došel jenom v teplácích. "Co potřebuješ?" usmál se.
"Potřebuju si promluvit." řekla jsem a nervozně jsem se kousla do rtu. "Je to důležité."
"Fajn. Silvia už stejně jde." pustil mě dovnitř. Silvia se s ním rozloučila vášnivým polibkem a odešla. "Posaď se." ukázal na neustlanou postel.
"Budu stát." řekla jsme.
"Tak o co jde?"
"Jsem těhotná, Adame." řekla jsem rychle. Chtěla jsem to mít za sebou a byla připravená na to, že mě teď vyhodí.
"Je moje?" zeptal se. Koukla jsme se na něho a přikývla. "Dobře." přikývl a došel ke mě. Silně mě objal. "Tori-" začal, ale já se rychle odtáhla a skočila mu do řeči.
"Nepůjdu na potrat." zakroutila jsem hlavou. "Ani ho nedám k adopci. Nechci, aby dopadl jako já."
"To jsem po tobě ani nechtěl." řekl. "Chtěl jsem ti říct, že zajedeme k mým rodičům a řekneme jim to. Postarám se o něho s tebou."
"Děkuju." zašeptala jsem. "A chci, aby si věděl, že po tobě nechci, aby ses vzdával těch svým holek. Mezi námi je jenom to dítě." položila jsem si ruku na břicho.
"Chápu." usmál se. "My to zvládneme." usmál se a znovu mě objal.
Člověk se tady nemůže ani vyspat, pomyslela jsem si, když někdo o půlnoci bouchal na dveře. A ke všemu mi vzbudí dítě. Rychle jsem vylezla z postele. Prošla jsem kolem postýlky při čemž jsem pohladila Beth po hlavičce.
"Je to v pořádku." řekla jsem a pousmála jsem se na ní. Došla jsem ke dveřím připravená tu osobu seřvat. "Adame?" řekla jsem překvapeně. "Co tu děláš?"
"Já- bych- já." nedokázal vyslovit srozumitelnou větu.
"Jsi opilý?" řekla jsem.
"Jen trochu." prstama naznačil jak moc.
"Pojď dovnitř." vtáhla jsem ho do pokoje a posadila na gauč. Beth už se uklidila. "Co tě to popadlo?" zeptala jsem se. "Co tu děláš?"
"Chtěl jsem se ti omluvit." zamumlal a já jsem měla co dělat, abych mu rozuměla. "Rozešel jsem se s Carrie. Přiznala se, že se jí nelíbí, že mám Beth. A že jsem s ní tak často. Dala mi na výběr- buď ona a nebo Beth." koukl se na mě a já v jeho očích uviděla bolest. Věděla jsem, co pro něho Beth znamená.
Sedla jsem si k němu a chytla ho za ruku.
"Neomlouvej se." zašeptala jsem.
"Jsem hrozný táta."
"Nejsi!" zakroutila jsem hlavou. "Beth tě miluje a já nevím, co bych bez tebe dělala." pohladila jsem ho po tváři. "Měl by sis zdřímnout." stoupla jsem si. Beth už zase usla. Vytáhla jsem deku a polštář a podala jí Adamovi.
"Děkuju." řekl a lehl si. Došla jsem k posteli a lehla si. Zakryla jsem se.
"Dobrou Adame."
"Dobrou." zašeptal.
Podruhé jsem se probudila ráno. Když jsem otevřela oči, tak jsem si lehla na bok. Měla jsem úžasný pohled na Adama s Beth. Seděli na gauči a hráli si. Pousmála jsem se. Nechtěla jsem o ten pohled přijít. Adam se mi vždy s Beth líbil. Vypadal tak jinak, ale pořád byl úplně stejný. Ale Beth si mě všimla a široce se usmála. Mohla bych dělat, že pořád spím, ale Adam se otočil moc rychle. Když viděl, že jsem vzhůru usmál se.
"Dobré ráno." řekl.
"Ahoj." sedla jsem si a prohrábla si vlasy. "Chceš něco na snídani?" zeptala jsem se.
"Ne už bych měl jít." zakroutil hlavou a podíval se na Beth. "Chceš jí k sobě do postele?"
"Jo." přikývla jsem. "Ještě budu chvilku ležet." odpověděla jsem.
"Dobře." Adam se zvedl a došel k posteli. Položil mi Beth na klín a já jí políbila do vlásků. "Napadlo mě, že bychom mohli dneska někam zajít." prohrábl si vlasy a koukl se na mě. "Jako rodina." jako rodina. Teď mi to bude běhat po hlavě hodně dlouho.
"Zní to fajn." přikývla jsem. "Beth se to bude líbit." usmála jsem se.
"Fajn. Tak já se pro vás kolek jedné stavím, ok?"
"Ok." přikývla jsem.
"Tak zatím ahoj." Adam se sklonil a dal Beth pusu do vlasů, potom se zarazil a koukl se na mě. Než jsem si to stačila uvědomit, cítila jsem jeho rty na čele. A než jsem se vzpamatovala byl pryč. Věděla jsem, že by Adam nedopustil, aby se mi něco stalo. A hlavně kvůli tomu, že jsem matka jeho dítěte. Ale i tak to bylo zvláštní.
Měla jsem vlastně štěstí, že jsem otěhotněla s někým jako je Adam. Mohla jsem narazit na kohokoliv. Na někoho, kdo by se na mě vykašlal, hned jak by se to dozvěděl. Ale Adam ne. Postaral se o mě i o Beth. Udělal z nás jeho rodinu. Beth a on jsou moje rodina. Moje jediná rodina.
