Koukla jsem se na Adama, a ten to pochopil.
"Myslím, že to tě nemusí zajímat." řekl a ještě víc mě objal. Davia se zasmála.
"Je to zajímavé." ušklíbla se. "Je pravda, že si vyrůstala v děcáku?" zeptala se. "To tě tvoji rodiče nechtěli?" zasmála se. Všichni se na mě koukli. Nemohla jsem tam zůstat. Stoupla jsem si a rozběhla se pryč.
"Tori!" slyšela jsem Sally, ale nevšímala jsem si jí. Z očí mi tekli slzy, a já přes ně neviděla na cestu. Slyšela jsem jak za mnou někdo běží. Někdo mě chytl za ruku a donutil mě zastavit. Beze slova mě objal a hladil po zádech. Věděla jsem, že je to Adam. Slzy mu dopadali na triko.
"Omlouvám se." zašeptal. "Je to kvůli mě." hladil mě po zádech. Zvedla jsem hlavu a koukla jsem se mu do očí.
"Ty za to nemůžeš." špitla jsem. "Jak to zjistila?" zeptala jsem se nechápavě.
"Nevím." pokrčil rameny. Všimla jsem si osob, které k nám spěchali. Byli tu všichni kromě Davii.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Mia. Utřela jsem si slzy a přikývla.
"Je to kráva." řekl John. Holky souhlasně přikývli.
"Děkuju." pousmála jsem se na ně.
"Tori, o čem to vlastně mluvila?" zeptal se Mike.
"Miku!" okřikla ho Sally.
"To nic." zakroutila jsem hlavou. "Měla pravdu, vyrůstala jsem v děcáku. Ale nebylo to kvůli tomu, že mě mý rodiče nechtěli. Už od narození jsem měla jen je... Když mi bylo pět, měli jsme autonehodu. Jediná já jsem přežila." řekla jsem.
"To je mi líto." zašeptala Mia. Adam mě pohladil po zádech.
"Prostě se o tom nerada bavím." vysvětlila jsem. "A když s tím Davia začala-"
"Nikdy tě k ní už nepustím." řekl Adam. "To ti slibuju." zašeptal mi do ucha.
Leželi jsme vedle sebe v posteli. Adam mě objímal a já měla hlavu na jeho hrudi. Namotával si mé vlasy na prst.
"Je to zajímavé." ozval se Adam. "Kdyby v postýlce, nespala Beth, asi bych chtěl dělat hodně věcí." zašeptal mi do ucha. Překulila jsem se na něho.
"Jaké?" usmála jsem e.
"Ty které nejsou přístupné dětem." ušklíbl se a políbil mě. Jeho ruce putovali po mých zádech. Odtáhla jsem se, když jeho ruka zajela pod moje pyžamo.
"Měli bychom přestat." řekla jsem bez dechu. "Nechci tady. Kvůli Beth." vysvětlila jsem.
"Chápu to." usmál se. Slezla jsem z něho a lehla si. "Za chvilku bude mít Rosie, vlastní pokoj."
"Bude to zvláštní." zašeptala jsem. "Nikdy jsem v žádném bytě nebydlela. Jediné místo, kde jsem žila sama byla kolej."
"Zvykneš si." Adam mě políbil na čelo. "Bude se ti to líbit."
"Já se nebojím, že to nezvládnu." namítla jsem a koukla se mu do očí. "Bojím se, že MY to nezvládneme. Že se mezi námi něco pokazí a už to nebude jako předtím."
"To se nestane." zakroutil hlavou Adam. "Miluju tě, dobře? Miloval jsem tě celou tu dobu, ale bál jsem se to přiznat."
"Vážně?" vydechla jsem. "To jsem nevěděla." pousmála jsem se.
"Teď už to víš." usmál se. "Jsi to jen ty."
Tu noc se mi zdálo o prvním ultrazvuku. Adam byl se mnou úplně na všech. Ale tenhle mi změnil život a pohled na něho. Ležela jsem na lehátku a Adam mě držel za ruku. Doktorka mi projížděla přístrojem po břichu a na obrazovce se začalo něco objevovat.
Nebyla jsem jistá, jestli v tom vidím miminko. Koukla jsem se na Adama. Byl na tom stejně jako já.
"Je to holka nebo kluk?" zeptal se a koukl se na doktorku. Ta se zasmála.
"Miminko je ještě moc malé. Nejde určit pohlaví." řekla.
"A kdy to budete vědět?" ozval se znovu. Sledovala jsem ho a byla jsem překvapená, že ho to tak zajímá.
"Až přijdete se svoji přítelkyni příště, tak možná už ano." usmála se na něho. Adam se na mě koukl.
"Dobře. A budeme mít možnost získat fotku?"
"Ano." ozvala se sestřička. "Jste asi hodně starostlivý táta, že?" usmála se na něho. "Ve vašem věku to tak nebývá."
"My jsme jiní." usmál se Adam. "Více připraveni."
Probudila jsem se, ale vedle mě nikdo neležel. Rozhlídla jsem se po pokoji a ujistila, že ani Beth není v postýlce. Vstala jsem a převlíkla se do kraťasů a trika. Vlasy jsem si dala do culíku a vyšla z pokoje. Vydala jsem se do obyváku. Adam seděl s Beth na gauči a koukali se na pohádku.
"Dobré ráno." usmála jsem se na ně.
"Dobré." usmál se Adam.
"Kde je Kelly a Byron?" rozhlídla jsem se.
"Oni už jeli." vysvětlil.
"Aha." vydechla jsem. "A kdy pojedeme my?"
"Je to na tobě." Adam pokrčil rameny. "Jestli chceš, tak můžeme zabalit věci a vyjet."
"To bude asi nejlepší." usmála jsem se na něho. "Musím udělat ještě něco do školy."
"A já se aspoň kouknu po tom bytu." usmál se a políbil Beth do vlásků.
"Dobře." přikývla jsem. Došla jsem k nim a každého jsem políbila na tvář. "Jdu zabalit oblečení."
"Fajn. Já si tady dokoukám pohádku." řekl. Zasmála jsem se a odešla do ložnice. Věděla jsem, že až přijedeme domů, mi začne nový život.
