"On vám vážně hledá byt?" zeptala se překvapeně Claire. Seděli jsme v kavárně a Beth mi spala v kočárku.
"Jo." přikývla jsem s úsměvem. "Celý víkend byl úžasný, Claire."
"Takže si už konečně přiznáváš, že ho miluješ." ušklíbla se.
"Miluju ho, ale bojím se na jak dlouho on bude milovat mě."
"Tori, kdyby tě měl jako úlet, tak nekupuje byt." řekla Claire. "Musíš mu, aspoň trochu věřit."
"Já mu věřím." namítla jsem. "Jen nevěřím sobě. Co když, něco pokazím?" Claire se zasmála.
"Ty nic nepokazíš. Jsi dokonalá." koukla jsem se do kočárku na Beth.
"Máš pravdu." přikývla jsem. "Neměla bych se tak bát." usmála jsem se.
"Tak se mi líbíš," usmála se Claire.
Zrovna když jsem objednávala pizzu, někdo zaťukal na dveře. Beth si hrála na zemi s hračkami. Otevřela jsem dveře a hned se někdo přitiskl na mé rty. Když jsme se odtáhli, usmála jsem se na něho.
"Ahoj." řekla jsem a pustila ho dovnitř. Zavřela jsem za ním dveře.
"Našel jsem byt." usmál se Adam. "A je přímo dokonalý."
"Tak rychle?" zeptala jsem se překvapeně.
"Jo, pomalu se tam můžeme stěhovat. Tedy prvně ho musím zařídit." usmál se a svalil mě na postel. Zasmála jsem se mu do trika. Nadzvedl se na loktech a zadíval se mi do očí.
"Bude to dokonalé." řekl. "Mám vše naplánované. Dokonce jsem viděl věci do pokoje Beth. Bude to dokonalé."
"Chceš zařizovat pokojík sám?" ušklíbla jsem se.
"Jistě." vyplázl na mě jazyk. "Jsem přece ten nejdokonalejší-"
"Narcis." doplnila jsem za něho.
"Za to tě umučím." zašeptal.
"A jak?" zeptala jsem se s úsměvem.
"Tahle." sklonil se a přitiskl rty na ty mé. Perfektně k sobě pasovali. Kdo by si nepřál takový trest? Rukou jsem zajela do jeho vlasů. Najednou se pokoje ozval pláč. Adam ze mě hned slezl a spěchal k Beth, která plakala.
Dívala jsem se na ně a žasla nad tím, jak je Adam starostlivý. Jasně věděla jsem to už dlouho, ale nepřemýšlela jsem nad tím. Jak se mohl změnit z kluka, který pařil každou noc na někoho takového?
"Asi má hlad." Adam ke mě zvedl hlavu. Přikývla jsem a zvedla se. Došla jsem ke skřínce a vytáhla přesnídávku. Vyndala jsem lžičku a podala to Adamovi, který začal krmit Beth. Vytáhla jsem si mobil a vyfotila si je. Prostě jsem tu fotku potřebovala mít. Hned jsem si jí dala jako tapetu a mobil odložila na postel vedle sebe. Nohy jsem si dala pod sebe a dívala se na ten božský obraz.
Když dal Adam Beth poslední lžičku, políbil jí do vlasů a zvednul se. Uklidnil sklenici a lžičku hodil do dřezu. Opřel se o kuchyňskou linku a já se na něho koukla. Setkali jsme se pohledem a oba jsme věděli na co myslíme.
Jsme opravdová rodina.
O měsíc později:
A bylo to tu stěhování. Nebylo toho ani na stěhování moc. Na koleji ten nábytek, kromě postýlky nebyl ani můj. Oblečení jsme měli v krabicích, ale ani ty mi Adam nenechal vzít.
Takže jsem jen stále před kolejí s Beth v náručí a dívala se na můj bývalý "domov". Když měl Adam všechno naloženo, posadila jsem Beth do sedačky a sedla si do auta. Adam si sedl za volant a rozjel se k našemu novému bytu.
Když jsme dojeli, měla jsem na tváři úsměv. Náš byt byl hned v prvním patře. A byl obrovský. Vzala jsem z auta Beth a vydala se nahoru. Odemkla jsem dveře mým klíčkem a nakoukla dovnitř.
"Tak co Beth bude se nám tu líbit?" koukla jsem se na mojí malou princeznu. Když se usmála brala jsem to jako souhlas. Vydala jsem se k pokoji, kde jsem ještě nebyla. Na bílých dveřích bylo velkým písmenem napsáno Beth.
Sáhla jsem na kliku a otevřela. Vešla jsem dovnitř, a nemohla jsem tomu uvěřit. Hezčí pokojíček snad neexistuje. /multimédia/
"Líbí?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se na Adama.
"Je to ten nejhezčí pokoj na světě.. Ale kam vedou ty druhé dveře?" zeptala jsem se nechápavě.
"Je to propojené s ložnicí." usmál se.
"Aha." zašeptala jsem. "Možná, bych měla Beth na chvíli uložit. Musí být unavená. A potom se pustíme do úklidu."
"Dobře. Tak já přinesu zbytek krabic." když odešel uložila jsem Beth do postýlky. Hodně dlouhou chvíli než usnula, jsem se na ní koukala. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Měli jsme nádherný byt, nádhernou dceru.. Ale bojím se. Co když to není nadlouho?
