Když jsem se probudila další den, bylo to na klepání na dveře. Zanadávala jsem a hodila pohled po Beth, která už taky otevírala oči. Vyhrabala jsem se z postele a přešla ke dveřím. Odemkla jsem se.
"Byrone, Kelly." usmála jsem se na Adamovi rodiče. Pustila jsem je dovnitř. "Omlouvám se, ale do teď jsme spali."
"To nevadí." usmála se Kelly a objala mě. Potom přešla k Beth a vzala si jí do náruče. Něco jí povídala, ale to jsem neslyšela.
"Tak počkáte? Vezmu si oblečení a půjdu se vedle převléknout."
"Dobře." přikývl Byron. "A potom vás zveme na snídani."
"To není za potřebu." namítla jsem.
"Ale udělá nám to radost." usmála se na mě Kelly.
"Dobře." povzdychla jsem si. Koukla jsem se na Beth. "Máš to, ale babičku a dědu." usmála jsem se na ní. Beth mi úsměv oplatila.
Došla jsem ke skříni a vytáhla si bílé letní šaty a hnědým tenkým páskem a spodní prádlo (external link). Zalezla jsem do koupelny jsem se oblíkla a oblečení na spaní hodila do pračky. Přidala jsem tam i nějaké oblečení Beth a pračku jsem zapla. Rozčesala jsem si vlasy a nechala si je volně. Vyšla jsem z koupelny.
"Nalil jsem si džus, jestli nevadí." usmál se na mě Byron.
"Nevadí." usmála jsem se a obula jsem si letní boty na klínku. "A teď jdeme oblíknou naší princeznu." koukla jsem se na Beth. Kelly mi jí podala. Položila jsem jí na svou postel a došla ke skříni, kdy má oblečení Beth. Vytáhla jsem jí světle-modré šaty. Přebalila jsem jí a potom oblékla. Na nožičky jsem jí dala baleríny.
Znovu jsem jí podala Kelly.
"Tam je kočárek. Už můžete pomalu jít." usmála jsem se na ně.
"Dobře." Kelly a Byron si stoupli. Usadili Beth do kočárku a vyšli z pokoje. Hodila jsem si do kabelky mobil a vyšla z pokoje. Zamkla jsem dveře a klíčky si dala do kabelky, kterou jsem potom zavřela a běžela dohnat mojí "rodinu".
Seděli jsme v bistru. Byron měl Beth na klíně a já je pozorovala.
"A co ty a Adam?" ozvala se najednou Kelly. Koukla jsem se na ní.
"Oba to zvládáme," usmála jsem se. "Adam je dobrý táta."
"Tak jsem to nemyslela." zakroutila hlavou. "Proč se nedáte dohromady?"
"Kelly, hned jak jsem zjistila, že jsem těhotná a my ti to šli říct, jsme ti řekli, že mezi námi nic není. Jenom ona." upřela jsem znovu pohled na Beth. "Oba ji milujeme."
"Já vím." přikývla Kelly. "Ale nebylo by lepší, kdyby jste ji milovali, jako pravá rodina? Víš, že tě mám ráda jako svojí vlastní dceru."
"A já si toho doopravdy vážím." usmála jsem se na ní. "Hlavně kvůli tomu, že já jsem své rodiče nikdy nepoznala." dodala jsem. "Ale Adam má přítelkyni." připomněla jsem jí.
"Spíš přítelkyně." obrátil se na nás Byron. "už ani nevím s kterou je teď."
"To se asi právě dozvíme." řekla Kelly s pohledem upřeným ven s bistra. Koukla jsem se jejím směrem a uviděla Adama s Carrie ruku v ruce, jak k nám kráčí. Vešli dovnitř a zamířili rovnou k nám.
"Ahoj." řekl Adam a políbil Beth na hlavičku. Potom se narovnal a chytl Carrie okolo pasu. "Tati, mami toto je Carrie. Carrie mý rodiče."
"Ráda vás poznávám." usmála se Carrie. Kelly se usmála, ale všimla jsem si jak se přemáhá.
"Těší nás." přerušil Byron trapné ticho. Chudák Carrie.
"Můžu?" zeptal se Adam a ukázal na Beth.
"Je to tvoje dcera." usmál se na něho Byron. Adam se pousmál a vzal si Beth do náruče.
"Ahoj princezno." usmál se na ní. Potom se koukl na mě. "Napadlo mě... tedy Carrie napadlo, že bychom jí mohli vzít někam na víkend." řekl. Kelly se na mě koukla.
"Adame nikdy si ji neměl přes noc." namítla jsem.
"No a právě proto jsem si myslet, že by sis mohla užít."
"Já si nechci užívat." stoupla jsem si. "Nenechám ti jí na celý víkend." řekla jsem rozhodně.
"Když jsem jel k rodičům, tak ti to nevadilo." odsekl.
"Možná to bylo tím, že jsem tam byla já." ozvala se Kelly a já se na ní vděčně koukla. "Myslím, že není dobrý nápad, aby sis Beth bral na víkend. Nebo-" koukla se na Carrie. "Máš nějaké zkušenosti?"
"Ne, ale-" začala Carrie, ale Adam jí skočil do řeči.
"Domluvili jste se?" zeptal se naštvaně. Vzala jsem mu Beth s náruče a přitiskla si jí k sobě.
"Ne." zakroutila jsem hlavou. "Jen máme stejný názor."
"Tak víte co? Kašlu na vás." řekl. "Pojď Carrie jdeme." Dívali jsme se jak odchízí. Posadila jsem se.
"Je to její otec." řekla jsem. "Možná má právo."
"I když jsem jeho matka, jsem na tvé straně." Kelly se natáhla přes stůl a chytla mě za ruku. "Ty se o ní staráš přes noc rok. On neví jaké to je vstávat brzo ráno. A ta jeho přítelkyně taky ne."
"Má pravdu." usmál se na mě Byron. "Ty víš, že vždycky budeš patřit do rodiny, že?"
"Ano vím." usmála jsem se. "Já i Beth jsme moc rádi."
