Sladká duše

Kapitola 4.

Někdo mi začal třást s Ramenem a říkal nějaká slova, moc jsem tomu nerozuměla pouze jsem z toho spoznala pár slov ,,Charllote, hej, já" víc jsem nerozuměla a pomalu jsem otevřela oči a uviděla Jessie jak semnou třese a mluví na mě ,,J-j-essie" koukala jen na mě a už nic neříkala ,,J-j-essie jsi v p-p-ořádku?" Jen se na mě dívala a řekla ,,Ano jsem, neměj obavy a vstávaj". Vstala jsem a viděla že Fred už je taky v pořádku a zatopil ve starém krbu. Jessie jen koukala a byla vážně divná, vypadalo to jako kdyby jí někdo opravdu hodně ublížil, ale nic jí ve skutečnosti nebylo ,,Charllote zachvíli musíme dolů ta bouřka už před třemi hodinami přestala a hlásili že můžeme vylést protože všichni ti upíři jsou mrtví, nepřežije bez vody" to mě tak překvapilo že jsem se začala smát ,,Cože no to mě podrž teda" smála jsem se jako kdyby se nic nestalo a proto na mě Fred a Jessie koukali jak na blázna, ani vlastně nevím proč jsem se smála. Fred otevřel sklápěcí dveře a řekl ,,Radši běžte dolů a nedělejte hlouposti" ,,Frede hleď si svého jo" okřikla ho Jess a šla dolů. Fred mi pomohl sejít schody a když jsem viděla jak je Jess rychle seběhla tak sem si myslela že mám halucinace, ale i Fred to viděl ,,Hej Jessie tebe snad nebolí noha" zeptal se jí Fred a ona se jen ušklíbla ,,Ne už je to v pohodě". Vypadalo to že Fred z toho není vůbec nadšený a tak jsem mu řekla ,,Nepřemýšlej nad tím, ona je občas vážně ujetá" Fred se pousmál a sešel semnou schody z půdy. Byla jsem vážně vyděšená po tom všem co se stalo, ani jsem nevěděla kolik je hodin. Když jsme sešli dolů voda nikde nebyla což bylo divné, řekla jsem si že asi od tekla ven dveřmi pod kterými byla škvíra. Vše bylo úplně mokré jen jídlo v lednici ne, takže jsme si dali rajčata a k tomu chleba který byl v lednici, nevím kde se tam vzal. Měli jsme veliké štěstí že jsme přežili a že jsme vůbec našli nějaké jídlo. Skoro celý den jsme prospali protože jsme se chtěli zbavit špatných myšlenek. K večeru na nás někdo zazvonil vetsina věci v obýváku byla už sucha takže jsme si tam mohli sednout. Šla jsem otevřít, ale nikdo tam nebyl, jen na zemi ležela obálka kde nebyla adresa ale jen moje jméno a město. Sebrala jsem jí zavřela dveře a šla do obýváku ,,Koukněte co přišlo" Jessie se na mě radostně podívala a Fred spal ,,Ty jo, otevři to honem!". Otevřela jsem to a bylo zde napsáno

Milá Charllote

Budu tady kratší dobu po tom co jsem slyšel že se stalo, mám se tu dobře a už se na tebe moc těším

Tvůj táta, Jack

To mě opravdu překvapilo že mi napsal táta. Zajímalo mě jak se dozvěděl o tom co se tady stalo. Jessie na to koukala jak kdyby to bylo něco vzácného ,,Charllote to je úžasný že přijede tvůj táta dřív, aspoň budeme moct jezdit někam dál" ,,Jo to je fajn no a proc nemůžeme jet někam autobusem?" Jessie mi podala noviny Auto pana J.H. se srazilo s autobusem, podobných případů s autobusem se do týdne odehrálo několik ,,Tyvado no tak to bych vážně nikam nejela, ale proč tolik bouraček?" ,,Řidiči si prostě nedávají pozor". Když jsme řešili ty autobusy tak se vzbudil Fred a řekl aby jsme se neotáčeli, ale Jessie se otočila.