Sladká duše

Kapitola 7.

Začínala jsem si myslet že Freda miluju. Otočila jsem se k němu a on ještě spal tak jsem se snažila usnout a povedlo se mi to. Probudilo mě jak mě někdo hladí ve vlasech, ale pochybovala jsem že by to mohl být Fred. Otevřela jsem oči a on to byl opravdu Fred. Lekla jsem se ho ale on mě začal uklidňovat ,,Charllote spala si dlouho a neboj to jsem jen já". Podívala jsem se mu do očí a začala jsem brečet ,,Klid, klid to bude v pořádku nic se neděje Charllote, nic se neděje" cítila jsem se s ním tak v bezpečí a bylo mi s ním opravdu dobře. Držel mě v objetí a já brečela a bála jsem se o Jessie a taky sem měla ztrach že se mi něco stane a dopadnu stejně jako Jessie. Když už mi bylo líp a tolik sem nebrečela tak mě Fred položil, chytil mě za ruku a zase jsme spolu usnuli. Zdál se mi o něm krásný sen kde bylo všechno jako dřív akorát sem s ním byla pořád a nikdy mě neopustil. Vzbudila jsem se a Odešla jsem z ložnice podívat se na Jessie, ona ještě pořád spala a já sem si řekla že bych se mohla jít podívat ven. Otevřela jsem dveře a vyšla jsem z domu. Šla jsem se podívat ke škole, vypadalo to tam úplně jinak. Všechno bylo zničené a všude byli mrtví lidé. Uviděla jsem tam svojí učitelku na Biologii, běžela jsem k ní a ona ještě dýchala ,,Charllote zachraň se a vezmi si tohle, je to medailonek který ti bude dávat sílu a udělá z tebe upíra, nepotřebuješ jed aby si se proměnila stačí síla toho medailonu, můžeš ho i sundat až budeš proměnná, nepůjdou po tobě upíři ani vlkodlaci tak si ho prosím Vem a-a..." ,,Paní učitelko?! Paní učitelko!!" Umřela mi v náručí, upíři ji napadli protože si ten medailon nikdy nevzala na sebe. Odešla jsem od ní a s brekem jsem šla domů. Cestou jsem si ten medailon nasadila a ta proměna bolela, bolelo mě celé tělo a zuby, prostě úplně všechno. Když to trápení skončilo tak jsem se cítila docela jinak, ale neměla jsem chuť na krev což bylo dost divné, možná to bylo tím že sem neměla jed v krvi. Cestou domů jsem v lese něco zahlédla a pak jsem slyšela kroky. Z lesa vyšel Rick. Byla jsem vyděšená protože jsem nevěděla co po mě Rick chce ,,R-Ricku co po m-mě chceš" ,,No nazdárek, teď když už jsi taky upír tak ti můžu dát dar co ty na to?". Znělo to velmi zajímavě tak jsem šla sprostě s ním. Vedl mě do lesa a já měla celkem ztrach ,,Ricku kam to jdeme?!" ,,Uvidíš Charllote" byli sme u nějaké skály a já jsem si říkala že teď když jsem upír se mi nemůže nic stát. Byla jsem opřená o skálu a Rick byl naproti mě ,,Tak Charlotte teď uvidíme jak si statečná" zakousl se mi do krku, chtěla jsem ho odtrhnout, ale marně. Já byla vlastně člověk ale upír zároveň, ale Rick vše změnil a udělal ze mě pravou upírku. Když přestal s kousáním tak se na mě jen usmál a zmizel. Motala se mi hlava a všude jsem viděla mlhu. Fred nejspíš ucítil co se mi stalo a tak okamžitě přiběhl za mnou a odnesl mě domů. Hodně dlouho mě bolela hlava. ale neusla jsem spíš jsem asi po hodině začala cítit jak mě pálí jazyk ,,Frede, Frede" opakovala jsem a když jsme dorazili domů tak jsem konečně usla. Fred měl tedy dvě upírky na starost. Když jsem se probudila tak byla venku tma, spala jsem tedy jen pár hodin. Fred nikde nebyl tak jsem se zvedla a šla jsem se podívat nahoru ,,Charlotte, konečně jsi se probudila" ,,Jo, em Frede víš mě nějak divně pálí jazyk" ,,Jak tě může pálit jazyk?!" jen jsem se na něj podívala, on ke mě přišel a řekl mi abych otevřela pusu že se podívá. Na jazyku jsem nic neměla a Fred když viděl že tam nic nemám tak se semnou začal líbat. Bylo to úžasný ale řekla jsem si že to nemůžu a tak jsem mu řekla aby přestal. On se na mě tak strašně naštvaně podíval a já věděla že je naštvanej. Seběhla sem dolů a napila se vody pak jsem upadla a byla bez vědomí.