Táborové léto 3

3: Broken hearts don't hurt

Zírala jsem na něj, stále neschopná slov. Tohle bylo rozhodně něco, co bych čekala ze všeho nejméně. S Mikem jsme nepočítali. Vůbec nepřicházel v úvahu, když jsme sestavovali týmy a přiřazovali k nim vedoucí a vše prvně plánovali. Richie věděl proč. Věděl, že Mike a já nemůžeme pracovat spolu. A přesto tady teď Mike byl, stál přede mnou a jistě mu nemohlo uniknout, jak jsem z jeho přítomnosti nesvá a také dost šokovaná.

„No sakra! To snad není možný, kámo!" přimotal se mezi nás Connor. Tentokrát jsem mu za to, že převzal otěže, byla vděčná. „Co tady děláš?" postavil se přede mě a ihned Mika objal.

Vždycky byli jeden pro druhého nejlepšími kamarády, parťáky, kteří se podporovali na každém kroku. Nebylo divu, že je to pro Connorova příjemná chvíle. Měl tu někoho, s kým mohl počítat, o koho se mohl opřít. Ani nevím, jak dlouho už se ti dva neviděli.

„Co asi? To, co vy všichni," odpověděl mu s úsměvem na tváři. Slyšet po tak dlouhé době jeho hlas bylo příliš důvěrně známé. Jeho hlas, jeho zářící oči, jeho celá existence, to všechno bylo mou slabinou. „Užijeme si společně léto jako kdysi."

Jako kdysi. Jako kdysi. No tak, soustřeď se.

Když už se zdálo, že už mě nic dalšího nemůže překvapit nebo podobně vyvést z míry, bylo to rázem ještě horší. Z Mikova auta ze strany spolujezdce se otevřely dveře. Před námi se zjevila dívka v našem věku. Přidala se k nám a postavila se vedle Mika. To, co se na ní však nedalo přehlédnout, byly její nápadně zrzavé vlasy a viditelné pihy na obličeji. Byla krásná.

„Bando, tohle je Emily," představil nám ji Mike a jeho následné gesto mě skoro připravilo o dech. Jeho ruka spočinula kolem jejích ramen a ona se k němu ještě více přitiskla. Pocítila jsem, jak se ve mně vše lámalo na kousky.

„Ahoj, moc ráda vás všechny konečně poznávám," pousmála se na nás a objala Mika jednou rukou kolem pasu. Najednou jsem pochopila, že jsou zamilovaní. Musejí být.

To byl moment, kdy jsem tu nechtěla zůstávat už ani vteřinu. Kdybych však beze slov jen tak utekla, dala bych jasně najevo, jak mi to ublížilo a že s tím vším vůbec nejsem srovnaná tak, jak jsem si myslela. Moje staré já by přesně tohle udělalo, ale moje nové já už nebylo trucovité dítě.

Všichni se s Emily přivítali, a tak jsem jí také pozdravila, ale k ničemu víc jsem se neměla. Přivítali se i s Mikem. Já se k němu už naštěstí nedostala. Richie poté oba seznámil s tím, co bylo ještě potřeba udělat. I když už toho moc nebylo. Jen zamést v jídelně a dodělat to dřevo. Když jsme se tak nějak zase rozprchli, teprve potom jsem si vzala Richieho stranou a řekla mu, zda si můžeme promluvit někde osamotě.

Odpojili jsme se od ostatních a zašli do hlavní chatky. Do místnosti, vyhraněné přímo pro Richieho. Richie si ledabyle sedl na židli a složil si ruce za hlavu. A potom jsem to už nevydržela.

„Můžeš mi říct, co sis myslel?"

On byl ale uvolněný, vůbec ho nijak nerozrušil můj impulzivní dotaz. „Myslel jsem, že to budou klidný tři týdny, ale jsme tu asi dvě hodiny a už to začíná. Chaos, nervozita..."

„S Mikem! Co sis myslel s Mikem!" upřesnila jsem. Vážně nepoznal, že narážím přesně na tohle? Byla jsem vykolejená. „Právě přijel a nepřijel sám," obeznámila jsem ho s naší současnou situací, jako by jí sám nebyl před chvilkou svědkem. Měla jsem zkrátka pocit, že to musím říct. Aby mi konečně vysvětlil, proč se to stalo.

„To nebylo v plánu. Fakt ne. Teda myslím Emily. Jenže on by jinak nedorazil. Tak jsem mu řekl, že může přivézt tu svoji holku. Mimo to, věděla jsi, že nám chybí jeden člověk. A já se na poslední chvíli rozhodl."