Stay Alive (Haysilee)

8. Mysli na mrtvá koťátka (Maysilee)

Konečně domluvila. Stejně to většinou byly jen hloupé kapitolské kecy. Pouští nás trénovat, máme asi dvě hodiny. Na začátek jdu k rozdělávání ohně. To se mi bude hodit a nemůžu to jen tak zapomenout. Noble jde ke zbraním, jako většina profíků. Haymitche jsem ztratila z dohledu.

Sedám si na zem k mladé instruktorce, ve které shledávám vcelku nedávnou vítězku her - mám dojem, že se jmenuje Zrnka a je z 11. kraje. Vyhrála asi před pěti lety v krutých, zimních hrách právě díky ohni. Jedenáctce se ohledně vítězů v posledních letech daří, získali za posledních deset let tři, což je výborné skóre na tak odlehlý kraj. Ale přeju jim to. Jejich splátci vypadají většinou jako milí a pohodoví lidé. Nebo bych měla spíš říct děti?

„Dobrý den," zdravím ji zdvořile.

„Ahoj," zářivě se usměje.

„Já jsem Zrnka. Můžeš mi tykat, nejsem o moc starší než ty," potřese mi jemně rukou.

„Jsem Maysilee."

„Odkud jsi?" ptá se.

„Z dvanáctky," odpovídám. S bolestí v očích se na mě usměje.

„Jsi chytrá holka, o tom svědčí to, že se hned nehrneš na zbraně a radši se soustředíš na přežití. Já díky schopnosti přežít vyhrála svůj ročník. Letos u nás nejsem mentorkou, máme na to dost vítězů, takže mi nabídli, že se mohu připojit ke kraji, který má méně vítězů i přes svůj původ. Whytt je můj kamarád a tvůj kraj je mi blízký. Ráda bych proto pomáhala vám. Vypadáš jako milá dívka a Whytt už je na to celé moc dlouho sám. Pomůžu ti jak jen budu moct, abys vyhrála," zářivě se na mě usměje.

Chvíli jen mlčím a málem se rozpláču dojetím.

„Děkuju," špitnu nakonec.

„Teď bychom ale měly začít. Na trénování nedostanete moc času a každá minuta se počítá. Využij vše na maximum," říká a bere si do rukou dřevo.

Učí mě rozdělávat oheň na spoustu způsobů. Docela mi to jde. Celou dobu co s ní jsem sem ještě nikdo nepřišel, takže se mi věnuje opravdu naplno.

„Myslím si, že ti to jde skvěle. To co by se ti mohlo hodit, jsem tě naučila. Teď pospíchej někam jinam. Doporučuju poznávání jedů. Každopádně pokud ti na konci tréninků vyjde nějaký čas, moc ráda tě zase uvidím. Drž se, Mays!"

„Děkuju, měj se krásně!" usmívám se.

Jdu k jedům, jak mi doporučila.

U tohoto tréninku sedí docela mladý a pohledný muž, může mu být kolem třiceti. Má kratší hnědé vlasy, brýle a hezký milý úsměv. Povídá si s malou holčičkou z jedenáctky. Přisedám si.

„Ahoj, já jsem Jared, vítěz z devátého kraje. Takže ty by ses ráda naučila něco o jedech, jo?" lišácky se na mě usmívá.

„No, bylo mi to doporučeno," odpovídám.

„Kýmpak?" zvědavě se ptá.

„Zrnkou." Při té odpovědi se mu rty zvlní do láskyplného úsměvu.

„Jo tak. A jak se jmenuješ?" pokračuje.

„Maysilee, dvanáctý kraj."

Jeho výraz se rychle mění ze zaláskovaného na lehce smuteční. To jsme tu tak proslulí svou neschopností?

„Pozdravuj Whytta. No, neměl bych tě moc zdržovat, do oběda zbývá hodina a jedy jsou vcelku dost obsáhlé. Takže tě naučím co budu moct."