14. Poutání pozornosti (Haymitch)

269 23 14
                                    

Probouzím se o něco dřív než Mays. Spí roztomile. Je tak krásná! Chvíli se na ni jen dívám, ale to mi stejně moc dlouho nevychází. Po chvilce se začíná převalovat a nakonec pomalu otvírá oči.

„Dobré ráno," usmívá se sluníčkově, jako ostatně vždycky.

„Dobré," odpovídám jí a letmo ji líbám na čelo.

„Kolik je hodin?" ptá se rozespale.

„Osm."

„Neměli bychom se začít chystat? Mám dojem, že před tím, než ukážeme co umíme, máme se ještě na nějaký čas sejít s našimi trenéry, abychom domluvili taktiku," říká.

„Jsi vždycky tak hrozně moc zodpovědná?"

„Je na tom něco špatného?" šklebí se.

„Ne, vlastně je to docela sexy," směju se.

„Víš co? Nebudu ztrácet čas v posteli. Já se jdu obléct, brouku!" čile vstává a bere si černý hřeben.

„Tím chceš říct, že mám odejít z tohoto pokoje k sobě? Myslíš to vážně?" podívám se na ni skoro uraženě.

„Uvidíme se za pár minut."

„I těch pár minut bude moc!"

„Ale kuš. Čím rychleji budeš převlečený, tím dřív se uvidíme!" sladce se usměje.

Neochotně vstávám a pouze ve spodním prádle rychle vybíhám z pokoje. Naneštěstí na chodbě narážím do Zrnky.

„Ale ale! Hrdličky v noci zlobily?" provokativně se usměje.

„No, spíš spaly."

„Ale spolu!"

„Tak nějak..."

„Nebudu tě zdržovat, radši se běž obléct, než přijde Muscida," mrká na mě.

Přijde mi docela vtipné, že nám tohle Whytt i Zrnka schvalují. Ale nijak mi to nevadí. Naopak, nejspíš jsme si s May nemohli přát lepší trenéry.

Rychle přebíhám do svého pokoje, je to sice opravdu jen pár kroků po krásně upravené, dřevěné chodbě, ale i tak bych byl docela rád, kdybych se polonahý dneska už nemusel potkat s nikým jiným než s Mays.

Nijak se ve svém pokoji nezastavuji, prostě jen rychle běžím ke skříni a beru si na sebe první oblečení, které vidím. První asi ne, Mays mě trochu nakazila tím svým neustálým zkrášlováním se, takže chci alespoň trošku ladit, ale příliš času tomu nedávám.

Beru si na sebe světle modré tričko s krátkým rukávem a delší tmavé kalhoty. Stejně se údajně budeme muset před odpoledním bodováním převléct do oficiálního oblečení. Je docela zábavné, když si někdo myslí, že by splátci oblečení, které si vyberou sami, mohli nějak využít před porotou. Ale proč ne, možná jsou někteří přeci jen dost vynalézaví.

Spěchám na snídani. Chci Mays ukázat, že jsem rychlejší než ona, pak se jí budu moct celý den smát, že svým zkrášlováním zabíjí opravdu až moc času. Jenže bohužel, asi myslela na to, že bych takové plány mohl mít. Už je u stolu a se svým typickým úsměvem na rtech snídá.

Povídá si s Livií a Kirkem. Ty jsem takhle brzo u snídaně snad ještě neviděl.

„Dobré ráno," zdravím a usedám.

„Dobré," zdraví Mays a dělá, jako kdybychom se dneska ještě neviděli.

„Ahoj," usměje se letmo Livia a Kirk jen mým směrem kýve hlavou, protože zrovna jí.

Stay Alive (Haysilee)Kde žijí příběhy. Začni objevovat