Friends With Benefits (Larry AU) - CZ PŘEKLAD

Make Me Feel Better

Další den jsme pokračovali, jako by se nic nestalo. Až na to že stalo, a každodenní probouzení mi připomínalo, že nebyl můj.

Náš sex byl dál fantastický, bral jsem si ho kdykoliv jsem chtěl a kdekoliv jsem chtěl, ale každý den jsem si alespoň jednou pomyslel, že je krásný. 

Zase jsem se probudil sám a štvalo mě to, jako každý den od začátku tohohle týdne, kdy jsem Louise ošukal u sebe v pokoji.

Byl jsem vyčerpaný z toho, jak jsem ho včera večer ojel o stůl protože vešel do místnosti, vypadal unaveně z práce a já ho chtěl zruinovat ještě víc. Udělal jsem se s myšlenkou, že je krásný. Naštvalo mě to ještě víc.

Plně oblečený jsem vyšel z pokoje, s plánem někoho svést abych si dokázal, že to zvládnu, ale zazvonil mi mobil.

Máma?

"Haló?" zvedl jsem to.

"Ahoj, broučku," odpověděla, její hlas byl mimo. "Jak se máš?"

Jak se mám? Jak se máš ty?  Znepokojený jsem vešel do obýváku. 

"'Jsem v pohodě," opáčil jsem. "Co se děje?"

Ona skrz telefonní linku popotáhla a mně se zlomilo srdce. Nesnášel jsem slyšet svou mámu brečet. Bylo to příšerné.

"Harry, děda dneska ráno umřel." vzlykla.

Cože?

"Cože?!" křikl jsem, moje srdce bolelo.

To není možné. Minulé úterý na tom byl skvěle, smál se a vtipkoval. Musel to být vtip.

To, jak brečela mi ale napovídalo, že nebyl. Z očí mi vyhrkly slzy.

"On - jen šel spát, H," vysvětlovala. "Prostě umřel."

"Ale ještě minulej týden jsem ho viděl!" uvědomoval jsem si, jak jsem byl přidušený. Svého dědu jsem měl sakra rád.

"Zkrátka nadešel jeho čas, zlatíčko," brečela. "Mrzí mě to, ale je - je pryč."

Rozbrečel jsem se. Tohle bolelo. Proč to tak bolelo? Bylo to, jako by se mi skutečně lámalo srdce.

"Dohajzlu!" zakřičel jsem a zavěsil, načež jsem tím telefonem mrštil přes pokoj. Naštvaně jsem si se zlomeným srdcem zatahal za vlasy a pořád vzlykal.

"Ježiši, Harry, jsi v pohodě?"

Otočil jsem se, zapomínaje, že tu Louis bydlí. Z mého výrazu vypadal šokovaně, ale krásně. Proč?

"Ne!" zakřičel jsem, lámal se mi hlas. "Je mrtvej."

Rychle ke mně přišel, s holou hrudí ale v kalhotách od pyžama.

"Kdo, Harry?" zeptal se ustaraným hlasem.

Dotkl se mojí paže, čímž mě přiměl chtít se odtáhnout, ale nechal jsem ho. Hladil mě po ní, ve snaze mě něžně utěšit, berouc mi dech.

Pořád to ale bolelo. Proč byl mrtvej?

"Můj děda," vzlykl jsem a sledoval, jak mu vlhly oči. "Ještě minulej tejden jsem ho viděl. Stalo se to tak rychle."

Stáhl si mě do objetí, já mu ovinul paže kolem těla a on ty svoje kolem mého krku. Brečel jsem mu do ramene a on mě zatím jen držel. Byl až moc půvabný. Nemělo by se mi líbit, jaké bylo kolem sebe takhle mít jeho paže.

"To mě mrzí," objal mě trochu pevněji, jeho hlas těžký. "Snad budeš v pohodě."

Do krku jsem mu zavrtěl hlavou. Až moc to bolelo. Nesnášel jsem ten pocit.