Friends With Benefits (Larry AU) - CZ PŘEKLAD

Reunited

Jak jsem se tak díval na tu budovu, kde Louis pracoval, nemohl jsem uvěřit, že to držel v tajnosti. Byla masivní. Pracoval v Canary Wharf a mně to hlava nebrala. Ani nešlo o malý podnik. Pracovat v Canary Wharf byla velká věc.

Vešel jsem tam, výrazně vědomý svého oblečení. Měl jsem na sobě košili, ale ani omylem nebyla formální. Asi by se dalo namítnout, že jsem si ji pro jednou zapnul, ale ve svých skinny džínách jsem si přišel, že se sem vůbec nehodím. Všichni byli přehnaně vyfintění, v oblecích, šatech a klapajích botách, a nosili kufříky. Všechno bylo čisté a bílé, nedotčené a nádherné. A Louis to všechno vedl.

Přišel jsem k recepci a bál se vůbec navrhnout, že chci vidět toho muže nahoře. Že byl můj, a nejspíš z něj vylíbám duši, až se tam dostanu.

Já. Co mezi těmahle pracujícíma dospělákama vypadal jako hippie děcko z vejšky.

"Zdravím," usmála se zdvořile žena za recepčním pultem, a její oči jen krátce pohlédly na moje oblečení. "Jak vám mohu pomoci?"

"Dobrý den," polkl jsem. "Jdu za Louisem?"

Povyskočilo jí obočí a znovu se na mě podívala.

"Omlouvám se, dnes je velmi zaneprázdněný," řekla. "Máte domluvenou schůzku?"

"Oh, ne," zamračil jsem se. "Ale čeká mě."

"Dobře, vteřinku," odvětila. "Jak se jmenujete?"

"Harry."

Odešla k telefonu, krátce s někým prohodila pár slov a zavěsila.

"Prosím, promiňte mi," omlouvala se po cestě zpátky. "Musela jsem to zkontrolovat. Tady máte visačku," podala mi něco, co jsem si měl dát kolem krku, s návštěvnickou cedulkou na konci. "Jeďte výtahem do posledního patra. PIN je 42779."

"Děkuju," usmál jsem se a otočil se. "42779... 42779."

Lidi se po mně dívali, když jsem šel dál do té budovy, ale mně to bylo jedno. Musel jsem Louise vidět.

Došel jsem k výtahu a zadíval se na tlačítka. Fajn, poslední podlaží. Stiskl jsem knoflík a dveře se zavřely.

"Prosím, zadejte PIN." promluvil ženský hlas.

4. 2. 7. 7. 9.

Trhl jsem sebou a naklonil hlavu, když se otevřely další dveře a já vešel do dalšího výtahu. Co to kruci.

Dveře se zavřely a ten výtah se konečně rozjel, vezouc mě nahoru.

Louis měl svůj vlastní oddělený výtah? To je skvělý.

Ty dveře se otevřely, naproti nim se objevilo velké okno s výhledem na celý Londýn a myslím, že to mi na Louisovi vyrazilo dech nejvíc. Tohle, přímo tady. Ten luxus. Krása téhle místnosti. Skutečnost, že tohle vlastnil on. Louis.

Vešel jsem tam a úzkostlivě se rozhlédl. Byl tam stůl, na jakém stál počítač a pár papírů. Nikdo tam nebyl, ale bylo to tam prostorné. Volné. Velkolepé.

Přešel jsem k oknu a zadíval se na horizont, mimo z toho, že měl možnost takhle dennodenně vidět Londýn. Temži z takové výšky. Že tohle bylo, kde pracoval.

Jeho počítač byl zapnutý, se spoustou otevřených záložek, a první věc na stránce byl otevřený wordový dokument s obchodními plány, celými psanými ve francouzštině. Pořád ho měl rozdělaný, na konci řádku blikal kurzor.

Ty papíry byly všechno náhodná slova a věty. Připomínky. Datumy. Hodnoty a zisky.

Paříž, 4 milliony liber. Má to smysl?