Friends With Benefits (Larry AU) - CZ PŘEKLAD

Home

O měsíc později se mi zlomilo srdce.

S Louisem jsme pokračovali, nejspíš víc než kdy předtím. Dělali jsme to všude, včetně mého pokoje. Párkrát usnul v mojí posteli a já ho sledoval, jak sní. Byl až otravně krásný a neviděl to. Jako vždycky jsem usnul a on mi skončil v náručí, ráno to dělajíc trapným.

Měl jsem problémy na univerzitě a podělal pár úkolů, protože jsem doslova nemyslel na nic jiného, než na Louise. 

Dneska ráno jsem ležel ve svojí posteli, mysleje na to, jak dobře Louis vypadal předchozí večer, když jsme šukali přesně na tom samém místě. Skoro jsem mohl chutnat jeho rty, cítit, jaké byly jeho boky, když se na mně vozil a jeho stisk na mých rukou z toho, jak mi je držel nad hlavou. Udělal se tak dobře, kolabujíc na mě, dovolujíc mi do něj nahoru přirážet, aby vyvrcholil znovu. Udělal jsem se tak silně, že jsem sotva mohl dýchat.

Bylo to horší z toho, jak jsem ho musel držet abych ho ošukal, cítíc přitom jeho hebkou kůži, to jak hřál, jeho těžké dýchání do mého krku a to, jak dobře tam pasoval.

Byl jsem z myšlení na to tvrdý, což mě donutilo podívat se na moje péro. Vážně? Louis ještě pořád spal.

Vedle mě zabzučel mobil, což mě přimělo ho rychle popadnout. Máma?

"Haló?" zvedl jsem to.

"Ahoj, zlatíčko," ozvala se. "Jak se máš?"

Zase jsem si lehl. Zněla v pohodě.

"Jo, já se mám dobře," zalhal jsem napůl. "Jak se máš ty?"

"Jsem v pohodě," odvětila. "Potřebuju si s tebou o něčem promluvit."

Zamračil jsem se.

"Okay." byl jsem zmatený.

"Mám rakovinu." řekla, a já se posadil tak rychle, že se mi zatočila hlava.

"Cože?" řekl jsem hloupě.

"Není - není to zlé, ale chvíli budu nemocná. Doktor říká, že budu muset odejít z práce a nemám na placení účtů," vysvětlila. "Prý  je to rakovina prsu - ale dá se to léčit."

Rakovina?

"Nebudeš mít na nájem?" vydusil jsem.

"No, ne," povzdechla si. "Budu muset být nějakou dobu doma kvůli chemoterapii a-,"

"Přijedu domů," opáčil jsem rychle. "Vrátím se domů a-,"

"Ne," zakňučela. "Neodcházej kvůli mně z vysoké, H. Zbývá ti už jenom rok."

"Přestoupím," panikařil jsem. "Prostě tě kvůli tomuhle nenechám skončit na ulici, mami."

"Oh, H," rozplakala se. "Jsi na mě tak hodný."

Stáhl se mi krk.

"Prosím neplač, spolu to zvládneme, jo?"

"Dobře, broučku. Potom ti zavolám, ano?" povzdechla si, očividně pořad s brekem.

"Okay, mami." odvětil jsem.

Rozloučila se a zavěsila.

Moje máma má rakovinu? To je příšerný. Musím si sbalit, budu to muset říct Louisovi-

Louis.

Moje srdce se roztříštilo ještě víc, než když mi máma řekla o té rakovině. Protože jsem věděl, že to, co se mezi mnou a Louisem stalo, bude muset skončit.

Už ho znovu neuvidím. Jeho krásné oči. Jeho smích. Jeho úsměv. Neuslyším jeho hlas, když se mnou každý den mluvil.

Měl jsem problém s dýcháním, protože tohle bolelo. Nikdy jsem se ohledně nikoho takhle necítil. Musím mu to říct, říct mu, že odcházím.

Zvuk lžíce cinkající o misku v kuchyni mě přiměl si uvědomit, že byl vzhůru, a já si poraženě stoupl.

Vyšel jsem z pokoje a nakoukl do kuchyně. Byl ke mně zády, svaly na jeho ramenou se hýbaly, jak jedl, jeho vlasy byly krásně rozcuchané. Zabolelo mě srdce.

Prostě mu to řekni. Přenes se přes to. Ukonči to.

"Louisi, musím se odstěhovat zpátky domů," zavolal jsem na něj, sotva rozpoznávaje svůj hlas. Dej se dohromady, Harry.

Jeho lžíce hlasitě spadla, tvoříce ozvěnu skrz kuchyni, než zašmátral, aby ji zvedl. Šlehla ke mně jeho hlava, jeho modré oči vytřeštěné a plné šoku a něčeho jiného, než shlédl zpět na své cereálie.  

"Oh." zněl smutně.

"Moc mě to mrzí, je to trochu narychlo ale-,"

"Ne, je to - je to v pohodě, můžu si ti dovolit, neboj." Jeho hlas byl napjatý. Tohle mi přišlo trapné.

Jak se loučí kámoši, co spolu šukají?

"Oh, dobře." vydechl jsem. Tohle bylo těžké.

"Takže, kdy?" zeptal se a znovu se na mě podíval, zpoza jeho těla svítilo slunce. Sakra, jsi tak krásný. 

"Koncem tohohle týdne." přiznal jsem.

Mohl jsem vidět, jak zamrzl. Nečekal to. Čím rychleji to udělám, tím lehčí to bude na moje srdce.

"Oh, okay." odvětil tichým hlasem a polkl.

"Já - půjdu a sbalím si." zpanikařil jsem protože jsem myslel, že se rozbrečím. 

Jakmile jsem se dostal do pokoje, padl jsem na kolena a rozvzlykal se. Tohle bolelo. Tak moc to bolelo.

Uslyšel jsem třísknutí dveří od Louisova pokoje, nad čímž jsem nadskočil. Nevěděl jsem, co si v tu chvíli myslet.

Bylo mu jedno, že odcházím? Neměl bych si to myslet, tohle byla dohoda. Žádné závazky.

- trochu pozdě, ale přece je tu další část FWB, a Harry nám odchází :( když jsem tuhle ff četla poprvé, tak jsem u toho upřímně brečela jak malá, každopádně nemusíte se bát, dobře to dopadne <3 ještě přiští část a pak nás čeká pár 'flashbackových' kapitol, kde se dozvíte třeba pár věcí, co se děly během toho prvního roku, co Harry s Louim bydlel a čeká tam na vás i pár docela dost spicy scének, co se Vám určitě budou líbit *mrk mrk* :D no a pak bude rozuzlení celé téhle ff, které Vám doufám udělá radost :D ještě tu chvíli pobudeme, ale pomaličku se s touhle ff blížíme do cíle, a ngl mi to bude celkem chybět :D :(