11. kapitola

10 1 0
                                    

Martina:
Teď asi není čas na vysvětlování. Musím za Elvisem, pokud mám tu možnost mu teď hned pomoct tak nebudu riskovat. Vlastně už riskuju. Zakroutila jsem hlavou a otočila se na mamku. ,,Esta es mi amiga mamá./ To je můj kamarád mami." Proč něco vysvětlovat složitě, když to jde jednoduše, že? Ale i přesto jsem ještě neodešla. ,,¿Podrías llamar a papá, por favor? Necesito preguntarle algo. Te explicaré todo más tarde./ Mohla by jsi prosím zavolat tátovi? Potřebuju se ho na něco zeptat. Vše ti vysvětlím později." Naštěstí se na nic neptala a začala opravdu volat tátovi. Za tohle mě možná zabije, ale já to risknu. Šla jsem tedy za Elvisem. Seděl na gauči a pořád brečel. Sakra jak já nenávidím pláč. Pomalu jsem si sedla vedle něj a chytla ho za ruku. ,, Můžeš mi říct co se vše stalo?" Podíval se na mně a přikývl, vzal si moje obě ruce do svých a podíval se mi do očí. ,, Víš, když moje matka ještě žila o peníze jsme se nestarali, protože pro nás bylo nejdůležitější, že jsme spolu. Nebylo to tak vážné. Ale teď, když jsme tu už jen on a já...je to horší. Táta pracuje jako dělník a já si už prostě myslím, že na tohle nemá věk, ale on mě vůbec neposlouchá. Já nevím co mám dělat." I když se s Elvisem neznám tak dlouho, vím co cítí a hlavně jak se cítí. Je divné, že za vámi přijde člověk, který vás vůbec nezná a jediné co potřebuje je aby ho poslouchal. ,, To je mi moc líto. To co se ti děje si já nedokážu představit. Hele slibuju, že najdu řešení jak ti pomoci." Věří mi nebo ne? Tahle otázka je vážně matoucí. ,, Jak?" Usmála jsem se a stiskla mu ruku. ,, Věř mi, že toho nebudeš litovat. "

Hola🥰
No takže nová kapitola je tu. Omlouvám se, za dlouhou neaktivitu. Vážně ně to mrzí 🥺😭
Snad tuto knihu ještě někdo čte.
Adios 😜

Přátelství nebo láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat