Pomstychtivý Král

Část osmnácta

Každé ráno ,celých deset let jsem se probouzel s tímhle snem .
Otevřel jsem rychle oči a slyšel jsem hudbu která se ozývala z města New Orleans .

Vyšel jsem na balkón a venku pršelo , posadil jsem se na dřevěnou židli kterou jsem měl na balkoně a rozhlédl jsem se kolem . Zavřel jsem oči a opět jsem měl před očima Alexandru .

Rychle jsem oči otevřel a zavrtěl jsem hlavou , schoval jsem si obličej do dlani a vydechl jsem . Celých deset let bez emocí a myslet jen na ni se na mne podepsalo víc než dost , čekala moje dítě , odešla aniž bych ji mohl říct jak mne všechno co se stalo mrzí .
Měl jsem její tělo uložené na místním hřbitově i s tělem té narozené holčičky co držela v náruči .
" Niku čeká na tebe dole na nádvoří Marcel " Řekla mi Rebekah která vešla na balkon za mnou v mém pokoji , otočil jsem na ni hlavu a kývl jsem . Ona se otočila a odešla , já jsem se v pokoji oblékl a šel jsem hned dolů za Marcelem .
Ten stál na nádvoří a vedle něho byla mladá žena ." Klausi tohle je Celeste , je to čarodějka . Zná kouzla tvé matky , učila se je " Koukal jsem se na ni a ona se dívala na mne ." Nemá kde být , mohla by  ti pomoct najít Alexandru na druhem břehu "
Koukl jsem se na Marcela a pak opět na Celeste ."Jak znáš kouzla mé matky ?"
" Jsem talentovaná , znám tvoji rodinu už dlouhá léta "
" Neodpověděla jsi mi na otázku Celeste !"
" Ukradla jsem kdysi knihy tvé matky " Odpověděla mi , pousmál jsem se a zavrtěl jsem hlavou ." Dobrá " Otočil jsem se a šel jsem opět do svého pokoje ." Muže tady zůstat ??" Houkl za mnou Marcel ." Muj dům je ji k dispozice " Řekl jsem když jsem opět vešel do svého pokoje .

........ Alexandra ...........

Les se změnil v labyrint sněhu a ledu.
Hodinu jsem obhlížela mlází a ze svého posedu v korunách stromu jsem nic nezahlédla. Poryvy větru přinášely chomáče vloček, které zakrývaly mé stopy. Spolu s nimi však pohřbívaly i možnost vysledovat kořist.
Už ani nevím jak dlouho jsem nejedla , myslela jsem si že když umřu tak všechno bude jednodušší ale nebylo .
Bylo to jako když jsem byla na zemi , teď je to ale ještě možná horší .
Když jsem viděla Klause ten den co jsem odešla , byla jsem šťastná , věděla jsem ale že moje poslední minuta sním byla právě tady .
" Alexandro ?" Ozval se hlas ze zdola ze země , stoupla jsem si Koukla jsem se dolů . " Pojď tohle by stačilo "
" Co tady děláš ?"
" Jsem všude tak pojď , nebo mi vážně umrzneš a to by převozník nepřežil "
Převozník , moje poslední cesta kterou jsem nechtěla podstoupit , pořad jsem měla naději že mne Klaus najde .
Seskočila jsem dolu a Aleon mne chytl , usmál se a postavil mne na zem , nikdy mi neřekl kdo opravdu je . Koukala jsem se na něho a on se díval na mne , byl vysoký a já mu byla pod bradu , měl černé vlasy a zářivě rudé oči , v tomhle světě byl každý jiný .
" Pojď přinesl jsem ti nějaké jídlo , tam odkud jsem máme jídla dost "
" Dostanu se tam odkud jsi ?" Zeptala jsem se ho , on se zasmál , dal mi ruku kolem ramen a přitiskl si mne k sobě , zima která mi byla najednou byla pryč ." Ne kotě , tam odkud jsem ... No .... NE prostě ne "
Když jsem přišli na místo kde jsem momentálně bydlela Aleon zabezpečil dveře a ukázal na stolek kde jsem měla od něho jídlo ." Vysvlékla jsem si kabát který sem měla a posadila jsem se , on rozdělal  oheň v krbu , Koukala jsem se na něho a usmála jsem se . On se otočil ke mne a pozvedl obočí ." Copak ?"
" Nic jen ... No pořad přemýšlím co jsi zač " on se usmál a došel ke mne , dřepnul si přede mne a dlaně si položil na moje stehna ." Ďábel " Řekl mi a já polkla ." Nejsou no .. Démoni zlí ?"
" To taky jsem " Odpověděl mi , pohladila jsem ho po tváři a on si otřel svojí tvář o moji dlaň , zavřel oči a zmáčkl mi stehna ." Mmm " Zabručel a otevřel oči , zvedl se a šel dát do ohně další polínko dřeva , otočila jsem se k tomu jídlu co mi přinesl a začala jsem jist , konečně normální jídlo . Nevěřila jsem mu že je ďábel byl až moc hodný ..