TAJEMSTVÍ

NÁHODA? Nemyslím si!

Druhý den ráno:
,, Tak co? Povídej! " , usmála se moje nejlepší kamarádka Sísí, která mé tajemství zná jako jediná.

,, Ty myslíš včerejšek... Ale jo ušlo to..." , sedla jsem si únavně do lavice.

,, Jak ušlo??? Se Spencerem jsme tě viděli v televizi .. byla si úžasná!" , zasmála se Sísí a sedla si vedle mě.

,, Dobrou..." , sekla jsem bezmyšlenkově hlavou o lavici.

,, Nicol?" , ptala se Sísí.

,, Teď neee.", odsekla jsem ji a to byla chyba.

,, Jen aby si věděla, že píšeme písemku."

,, Cože?! " , zvedla jsem vyděšeně hlavu z lavice.

,, Ano. Přesně tak.. tahle písemka je velmi důležitá. Doufám, že jste se připravovali , Wentnová?!" , zdůraznil moje jméno učitel vcházející do třídy.

Jen jsem se až vtipně naštvaným výrazem snažila zabít Sísí. Ale nešlo to... jak nečekané.

,, Proč..?!" , naříkala jsem.
,, No..měla si ten koncert, tak si na to ani neměla čas. To je logický." , zasmála se pohodově Sísí.

,, Ne..to není logický. Ten TEST je logickej! " , spustila jsem ji provinilý výraz do obličeje.

,, Ale notaak.." , zatvářila se Sísí.
,, Fajn! Za všechno můžeš jenom ty! Tak mi alespoň raď." , zašeptala jsem.

,, To není hezký všechno shazovat jen na kamarádku, ale budiž. Jsme si kvit." , jen co to Sísí dořekla, tak na mě ukázal učitel prstem.

,, Hej vy tam odsednout! Wentnová... dopředu! "

,,Já tě tak nenávidím." , vycenila jsem zuby.
,, To si říkej jemu." , otočila hlavu na učitele.
Místo toho, abych litovala svého času zpíváním na jevišti, tak jsem se jen zvedla a naklusala do první lavice ve předu.

Učitel nám rozdal následující otázky k testu. Jen jsem nad testem zavěsila hlavu a četla si jednotlivé otázky.

Nevím, nevím, nevím, nevím, ... tak tohle jsem v životě neslyšela, ... nevím, nevím ,...
Ach jo, co si počnu?!
,, Same?" , otočila jsem hlavu na šprta přímo korunovaného.
Učitel jen pozvedl obočí a zase přitiskl svůj obličej do nově rozečtené knihy.

,, Nevotravuj!" , odsekl Sam a ani se na mě nepodíval.

Zbytek hodiny jsem si malovala propiskou po lavici. Podepřenou rukou jsem si držela tvář , která se mi zlostí přímo červenala.
Sísí kolem mě prošla s hotovým testem , který následně odevzdala učiteli.
Okamžitě jsem se na ni vítězně podívala, ale ona mi jen dala znamení, že to zvládnu. Přivřela jsem oči.. nic nezvládnu! Maximálně ,tak pochvalu za podpis, kterou stejně mít nebudu.
Únavně jsem odevzdala svůj poloprázdný papír neštěstí.

Jakmile zazvonilo. Vyrazila jsem ze třídy jako první se zabalenou taškou a připravená odejít.
,, Nicol! Počkej!" , uslyšela jsem za sebou hlas té malé podrazačky.
,, Promiň. Je mi blbě .. spala jsem jen dvě hodiny a ještě k tomu jsem v noci zvracela." , otočila jsem se směrem k Sísí.
,, Ale... ale vždyť nemůžeš odejít! " , zamračila se.
,, Myslíš? Máma moc dobře ví, jak mi je... ta to určitě pochopí." , kývla jsem hlavou.
,, Prosím. Neodcházej! " , objala mně pevně ruku a použila na mě psí oči.
,, No fajn. Vyhrálas!" , vyvlíkla jsem se jí z objetí.
Sísí se usmála s domněnku, že jsem fakt skvělá kámoška a toho si moc cením.
Není jednoduchý být zároveň popová zpěvačka, kterou lidi obdivují a milují.
A zároveň obyčejná Nicol, který si nikdo nevšímá. Nechci si stěžovat... jen chci říct, že to zní jinak, než to vypadá.

** ** ** ** ** ** ** ** ** ** ** ** ** ** ** **
Poslední hodina fyziky končila a my jsme se trmáceli znudění do šaten.
,, To byla taková nuda.." , řekla jsem unaveně.
,, No jo máš pravdu.. už ti skončili hodiny spánku." , zasmála se Sísí , aniž by věděla, co mě dneska ještě čeká.

,, Ha .. ha .. ha. Aby tobě za chvíli nezačali!" , zasmála jsem se cestou.
,, Neboj... mě začnou , jak dojdu domů. "
,, Mrcho! " , řekla jsem ironicky, ale někde v hloubi duše jsem to tak říct chtěla.
,, Taky tě miluju. Měj se! "
,, Ty taky."