TAJEMSTVÍ

Hlavní roli NEhrajou prachy.

Asi čekáte, že se právě probudím v nemocnici a budu mít něco s rukou, nohou .. Budu mít otřes mozku, nebo mi možná i půjde o život a já si budu jen polehávat v nemocnici a litovat se-, nebo to tak aspoň bývá v každém příběhu. Bohužel , musím vás zklamat, nic z toho se totiž nestalo... Místo toho mám pokutu na zničené prvno a tomu chlápkovi "záchranářovi" , jde snad jen o peníze.

Plus mínus v osm hodin večer jsem odjížděla ze schůzky a zpěvu. Byla jsem celkem dost unavená a každou chvíli jsem usínala v autobuse. Naštěstí jsem se nějakým zázrakem vzbudila přesně na zastávce, kde jsem měla vystoupit.. Jako really??! Jako ale nestěžuju si.
Doma jsem s sebou jako mrtvola praštila do peřin.. Hlavou dolů.. samozřejmě. Usla jsem a bylo mi jedno, že ani nejsem vysprchovaná...
Další den ráno mě vzbudil zvuk zvonku, který se mnou švihl na zem.. Okamžitě jsem popadla tašku a vyběhla z domu přímo k brance.

,, Páni.. Tak ty si to s tím dopisem přece jen vzala vážně.", zasmála se Sísí.
Chvilku mi to nemyslelo, ale pak jsem jen upřeně zírala na můj pyžamový outfit.

,,To snad ne.." , vyděsila jsem se. Už jsem se ale nevracela, jelikož jsme byli celkem daleko od mého domu a navíc jsme měli jen pár minut na to, dojít do školy včas..

Když jsme se nakonec doblekotali do školy, tak jediné, co se mi dostalo za pochopení, byl výsměch. Jediný, kdo se nesmál, byla Jennifer, což mě trochu překvapilo, ale zároveň se mi nekompromisně ulevilo.
,,Tohle si Jenny přece přála, tak proč se mi nevysmála?" , zašeptala jsem Sísí, když jsme si sedli do lavice.

,, Počkej.. Ty sis fakt vzala to pyžamo kvůli tomu dopisu?"

,,Jasně, že ne..." , pochybobačně jsem se usmála.

,,... Jen jsem prostě zaspala. Nevím, co bych dělala, pokud bych nezaspala. Možná bych do školy ani nevkročila..", zašklebila jsem se.

,,Třeba už jí to dávání úkolů přestalo bavit.. A nebo si ze mě jen dělala srandu, abych se před všemi ztrapnila. Fakt netuším..", zarazila jsem se.

,,Myslíš, že někdo-jako je Jennifer, by udržela tvoje tajemství v tajnosti? ", podivila se Sísí.

,,No.. Jestli máš na mysli to, že jsem Mackenzie, tak nevím.. Ale teď se mi nezdá , že by vypadala zle.. Možná se změnila.", vstala jsem a šla vyhodit prázdný papírek od žvejkačky. Jennifer mě jako vždycky pronásledovala celou tu dobu, co jsem šla.

,, Ty ses asi zbláznila, ne?! Je jasný, že je Jenny takhle zamlklá, když jí asi chybý druhá největší drbna na škole.", ukázala Sísí na prázdné místo v lavici vedle Jennifer.

,, No jo.. Chybí Sharlott. " , zarazila jsem se.

,,Myslíš, že o mém tajemství ví i ona? ", vykulila jsem oči.

Sísí jen dala oči v sloup a dělala, jako bych byla ten nejblbější člověk na světě.

,, No jasně, že ví.. ", projížděla Sísí Facebook na mobilu a našla tam fotku Sharlott, která je vyfocená u Eiffelovky s růžovými šaty.

,, Tak to vypadá, že Sharlott se tady nějakou dobu neukáže. " , usmála se.

,, Paříž.. WOW! Tam bych se taky chtěla jednou podívat. ", vzdychla jsem.

,,Vlastně můžeš.", usmála se Sísí.

,,Jsi Mackenzie.. Musíš vydělávat pěknou sumu. " , zaleskli se jí zuby.

,,Však jo.. Jenže já ani nevím, kolik peněz dostávám.. Máma prakticky nechodí moc do práce a když už si tu práci najde, tak nevydělává moc. Prakticky se na mě přiživuje, ale zároveň to tak není.." , prohlásila jsem bezstarostně.

,,To nechápu..", zarazila se Sísí.

,,No prostě.. Já odzpívám konzert a ty peníze, který si vydělám, jdou hned k mamce. Samozřejmě já dělám to, co mě baví, takže je to vlastně v pohodě.. A když chci cokoliv zaplatit, tak mi to mamka zaplatí, jenže.."

,,Jenže co..?" , podiví se.

,, Jenže každý měsíc posíláme peníze do nemocnice.. Takže nejsme zrovna nějak bohatí.. "

,, Máma miluje pomáhat lidem. Vlastně ji to baví už od malička. Chtěla by pracovat v nemocnici, jenže na to nemá školu a jednou mi řekla, že to nevadí, že má radost z toho, že posíláme peníze zdobročiných důvodů. "

,, No a.. Kolik teda vyděláváš?" , nervózně zamrkala.

Sísí ví o mém tajemství asi jen měsíc, takže se ani nedivím, že ji to zajímá.

,, Hádej.. ", usmála jsem se.

,, 300 dolarů? "

,,Ne.."

,,Tak 3000? Já fakt nevím.."

,, Tak 7000 dolarů?"

,,No.. Jsi blízko." , zasmala jsem se.

V tom do třídy vešel učitel a mně nezbývalo nic jiného, než ji tu sumu napsat na papír.