TAJEMSTVÍ

a už je to TU

Pondělí ráno jsem se cítila od všech odstrčená, protože do školy nepřišla Sísí. Ignorovala moje SMS-ky. Dokonce jsem jí i volala, nebrala to. A to je co říct.
Dnešní den začal mojí v uvozovkách oblíbenou Fyzikou. Další hodinu jsme psali test. Psali jsme test , na který jsem se učila cestou do školy. Byla to katastrofa , ale dalo se to čekat, protoze já v Matice nejsem vůbec dobrá.
Jennifer mi prosazovala odstup. Asi abych nepoznala , že ten dopis psala ona. Momentálně jí to naopak prozrazovalo.
Druhou hodinu jsem nedávala pozor a vymýšlela písničku do mého alba, neboť ji mám mít do večera napsanou.
O přestávce jsem to na chvíli vzdala a šla si udělat malou pauzu na záchod. Jennifer po mně projížděla očima a mě bylo jasné, že válka začíná.
Já se tomu chtěla vyhnout. Už jsem nechtěla řešit žádný blbosti a soustředit se jen na školu a pódium.
V tom mi ale ta holka hodně brání.
Cestou na záchod mi bylo jasné , že na mě chystá další blbost, po který se zase budu snažit, aby všem neřekla to, že jsem Mackenzie... Nejspíš by to byl můj zdrcující konec krásného začátku.
Na záchodě jsem ale potkala Sísí , nebo jsem alespoň slyšela její nepřetržitý pláč skrz dveře na záchodě. Snažila se ho utišit, ale poněkud ji to moc nevychází. Bylo mi jasné , že je to ona, ale co ta tady sakra dělá?
,, Sísí..? Jsi tady?" , ptala jsem se.

,, Běž pryč..", potichu mi odpovídala.

Věděla jsem , že takhle zareaguje, ale není mi jasné , co tu dělá.

,, Sísí... pojď do třídy. Za chvíli bude zvonit..." , snažila jsem se jí co nejrychleji přesvědčit.

,, Už jsem nebyla na dvou hodinách. Myslíš , že mě mamka nezabije tak jako tak?" , křikla na mě přes dveře.

,, Ne ... mamka te nezabije. Pac ještě nikdo z učitelů nedělal zápis, kdo chybí..." , řekla jsem jí úmyslně.

,, Sísí. Ty máš dobrou pověst ve skole. Mas dobre známky. Jsi hezka a oblíbena. Tak mi laskavě řekni.. co máš za problém!"

"Tohle si o mně vážně myslíš?" , otevřela dveře od záchodu a její oči směrovaly k těm mím.

,, Ne. Já to vím!" , usmála jsem se a v tu chvíli jsme obě zaslechli hlasitý zvuk školního zvonění.

,, Půjdeš do třídy , Sísí?" , usmála jsem se na ni.

Sísí přede mnou prošla bez jediného slova. To mi bylo jasný, že jí její selský rozum vede přímo do naší třídy. Nebo snad ne?

Rychle jsem vyšla ven na chodbu a v tu chvíli jsem ji spatřila.. Byla opřená o zeď a její pohled směroval dolů. Nevěděla jsem , co se jí stalo ani jak se jí mam na to zeptat, ale nakonec ze mě přece jen něco vypadlo.

,, Stalo se něco?" , popošla jsem k ní blíž.

,, Nic . Nic se nestalo..." , zakryla si obličej rukou.

,, No tak... Mně můžeš říct všechno." , řekla jsem.

,, Rozešli jsme se... " , začala ji téct kapka po tváři.