Tell me ,why? [Martinus Gunnarsen]

[Two]

Vypísknu ,když mě zase srazí k zemi na žíněnku. ,,Ale tohle není fér! Já se nesoustředila!" Namítnu a on se svalí na mě ,až se zakuckám

,,Je pravda ,že se vůbec nesoustředíš. A soustředění je základ ,protože neuděláš správně to co chceš" Zarecituje jak moje učitelka na matematiku. Paní Jenalgeanová je taková malá postarší dáma ,která je velmi přísná a bohužel umí moc dobře učit matematiku.

Pokaždé vysloví své moudro. Soustředění je základ ,který máte ve svých pitomých hlavách ,tak se začněte soustředit! Mlčky přikývnu a zvedneme se na nohy. Odejdu někam ke koutu ,kam mi pokyne Tinus a já zabodnu svůj zrak na žebřiny.

Čekám ,než se mi obmotají svalnaté ruce kolem pasu a pevně stisknou. V mém těle to vyvolá příjemnou euforii než si uvědomím ,že se musím soustředit. Začnu sebou šít a dupnu mu na nohu. Bolestně sikne a nahne se k mému uchu.

Zachvěju se pod jeho horkým dechem. ,,Dobrý pokus ,ale ty máš na víc brouku" Povzbudí mě. Nezapomene mi provokativně zkousnout ucho a ve mně vybouchne známá bomba. Svou pánví ho bouchnu do rozkroku a dám mu loket tak ,aby to nebolelo do žeber , pustí své ruce a já jsem konečně volná a podkosím mu nohy.

Svalí se na zem a já si sednu na jeho břicho. ,,Tak co myslíš teď?" Uchechtnu se s úšklebkem. Zaraženě vydechuje a prohlídne si mě. ,,Když nepočítám ten začátek ,tak to nebylo moc špatný. Dokážeš se naštvat a nakopat někomu prdel. Tak bych to bral jako úspěch" Pyšně se usměje. Na mé tváři se rozlije úsměv. Dokázala jsem svému tátovi nakopat zadek a to nevadí ,že je tak o 28 cm vyšší než já.

Vyjeknu když se opět setkám s linem a pohlédnu do jeho očí. ,,Ale v tomhle prostě plaveš. Musíš si dávat pozor pořád-" Skočím mu do řeči a domluvím za něj jeho slavnou větu. ,,Protože nikdy nevíš co by se mohlo stát" Vydechnu a dostanu souhlasné přikývnutí.

,,Přesně tak" Roztomile se zaculí a zasekne se svými čokoládkami v mých studánkových očích s kouskem hnědé. Oba s Marcusem mají tak krásné oči ,ale Martinus je má tmavší a krásnější.

Je roztomilé vidět v jeho očích jiskřičky radosti. Ale jednou bych si přála vidět i ty další stránky. Nikdy jsem ho neviděla naštvaného a ani nadrženého. To musí být něco. Lehce se nahne s těmi jeho sladkými polštářky blíž k mému obličeji.

Zatají se mi dech a on mě políbí na čelo. ,,Jdeme pokračovat" Řekne rošťácky a vyskočí na nohy. Vydechnu všechen kyslík ,s jeho pomocí se zvednu a zakňourám. Ten má nějak hodně energie.

Potom mám u něj slíbený vanilkový pohár.