Tell me ,why? [Martinus Gunnarsen]

[Twenty three]

,,To snad nemůžeš myslet Martinusi vážně!" Vyskočím z jeho klína a naštvaně se na něj kouknu.

Polekaně sebou trhne a věnuje mi nechápavý výraz. V očích se mu zaleskne strach. Bojí se? No to by měl!

,,Vy jste zařídili ,abych chodila k psychologovi za mými zády?! To ne! Ani náhodou! Já nebudu vykládat své problémy nějaké cizí ženské nebo chlapovi!" Rozhodím rukama. Martinus se zvedne a chytne mě za ruce.

,,Proto jsme to udělali. Aby se ti ulevilo a já si myslím ,že nebudeš proti když uvidíš o koho jde" Andělsky se usměje a já pocítím slabost v kolenech. ,,Snažíš se mě obměkčit?" Pozvednu obočí.

,,Vůbec ne. Myslím to vážně. Chci ,aby si byla v pořádku jak fyzicky tak psychicky. Bude za tebou chodit jednou za týden. Což mi připomíná ,že chvilku sekneš se školou než budeš připravená" Začne mě hladit po hřbetu ruky. Nevěřícně na něj civím jak kdyby byl mimozemšťan.

,,To všechno ty?" Vydechnu překvapeně.

,,Ano a byl jsem také ve škole" Pyšně se usměje. ,,Cože si?" Vykulím oči a mou mysl zatemní vzpomínky na Dominica.

,,Ne. Klid broučku" Vtáhne si mě do objetí když uviděl jak mi ztmavly oči nad různými pocity. ,,Vše jsme se dozvěděli a vyřešili tvůj problém. Ten parchant se tě ani nedotkne jinak bude mít průšvih. To samé i jeho máma. Jsi volná andílku" Stiskne mě a položí si hlavu na tu mou.

,,Obeznámili i všechny ,aby nic nezkoušeli" Jeho slova mi vehnají slzy do očí které mi začnou téct po tvářích. ,,Já. Ani nevím co mám říct a jak ti poděkovat. Ale je neuvěřitelný cos pro mě udělal. Ale proč?" Třese se mi hlas ,ale zvládnu mluvit normálně.

Pobaveně se uchechtne. ,,Protože tě mám rád i víc než je možné a nechci tě ztratit lásko" Pohladí mě po vlasech a já k němu zvednu hlavu.

Ani neví jak mi tímhle spadl kámen ze srdce. Konečně se cítím lehká a bez problémů. Bez strachu a žádné nervozity i myšlenek co jsem mívala. Místo toho ve mě zkvétá radost kterou jsem dlouho postrádala.

Ale furt jsem zmatená z toho všeho co udělal. Sice je zpěvák a můj rodič ,ale má neuvěřitelnou moc. Takže může zařídit všechno. Úplně všechno. ,,Ty jsi blázen" Hodím se mu kolem krku.

Trošku ztratí rovnováhu pod mou váhou ,ale ustojí to a se smíchem mě chytne a dá si moje nohy kolem pasu. ,,Rád jsem pomohl a kdyby náhodou, jsem tu broučku. Hlavně už neplakej" Usměje se a utře mi palci slzy které mi tečou vesele po tvářích.

Zmůžu se jen na úsměv a zabořím si obličej do jeho krku a začnu vdechovat jeho uklidňující vůni.

Políbí mě na spánek a sedne si na židli. Následně mě začne hladit po zádech a já nemohla být víc spokojenější.

Tohle mi tak chybělo.

<<<<<<<<<<<<<<<>>>>>>>>>>

Už ani nevím jak dlouho tady sedíme na tom stejném místě a mazlíme se. Tinus mi dává jemné polibky do vlasů a já jemu zase na krk.

Někdy jsme se šli projít ven nebo aspoň Tinus šel pro vodu a já pro Kofolu. Jsme nervózní o tom žádná ,ale nevěděla jsem že to tak dlouho bude trvat. Martinus mi pak dal výchovný rozhovor ,proč to trvá tak dlouho a já na něj koukala jak to sakra ví.

Pak mi došlo ,že mají ségru Emmu tak proto. Trvalo to tak dlouho až jsme se začali o mamku bát.

V jednu takovou dobu jsem ležela Tinusovi v klíně. Ano provokovali jsme se ,ale ne zas tak aby mě pan nadrženej neodvedl na záchod a tam ohl. Dělali jsme si různé naschvály než v tu nejlepší chvíli nás musel vyrušit Marcus, který celý šťastný přišel od mamky za námi.