He is only roomate (Joseph Quinn) CZ✔️

2.

Přesně jak jsem říkala, vůbec jsem se nevyspala. Ty ženský furt říkaly jak se těší až se dostanou do své finální destinace a dokonce proběhlo i pár vět o tom že by tam mohly být nějací mužský. Za celých sedm hodin letu jsem byla jednou na záchodě a po té scéně co tam předvedly mi to bohatě stačilo. Rozhodla jsem se že půjdu až na letišti v Londýně. Čas utíkal hodně moc pomalu až jsem začínala mít pocit že tam nedoletím nikdy. Zrovna v tu chvíli se ozval hlas pilota který hlásil „Zapnout pásy, budeme přistávat". Momentálně bylo 15:56 hodin.
Jak řekl, tak jsem provedla. Ani jsem se nenadála a letadlo už jelo bleskovou rychlostí po dráze. Zastavily jsme, pilot řekl závěreční řeč a během sekundy to tam bylo jako v blázinci. Lidi na sebe pokřikovali, vyndávali svá příruční zavazadla nebo se rovnou tlačili ven. Já jsem byla neustále uvězněna u okýnka vedle stařenek, které hledaly své věci. Nakonec jsem z letadla vystupovala poslední. Ovanul mne příjemný větřík když jsem se nacházela venku. Odvezli nás k letišti a já měla namířeno směrem najít své kufry.
Když byli nalezeny stačilo udělat ještě pár věcí a nacházela jsem se venku před letištěm, kde jsem si zavolala taxi. Když přijelo nadiktovala jsem taxikáři adresu a mohli jsme jet. Řekl mi že cesta bude trvat asi hodinu a půl takže jsem mohla alespoň na chvíli usnout.

★★★

Zdálo se mi opět o Josephovi Quinnovi jak spolu hrajeme na kytaru v úžasném pokoji plných hudebních nástrojů a plakátů všelijakých kapel. Netuším proč ale tento sen se mi poslední dobou opakuje až moc často. Probudila mě hudba rádia. Na hodinách se ukazovalo 18:09. „Za jak dlouho tam budeme?" zeptala jsem se rozespale taxikáře. „Asi ještě 5 minut" odpověděl. Ulevilo se mi že nebudu muset čekat třeba půl hodiny. Jak slíbil tak po 5 minutách taxi stálo před moderním, dech beroucím, velkým domem, přesně takový, jaký jsem si ho pronajala.

Zatímco mi taxikář vyndával kufry z auta já vystoupila, přehodila si kytaru na záda a zůstala tam stát s otevřenou pusou.
Ten dům byl ještě lepší než na fotkách a vypadal útulně.
Předal mi zavazadla, zaplatila jsem mu a vyrazila směrem se svému novému domovu, a taky svojí/svému nové/mu spolubydlící/mu.
Tak a je to tu.

Byla jsem hrozně nervózní, že jsem na tom stejném místě, kde mě taxikář vysadil stála asi tak 5 minut než jsem se odvážila vyrazit ke dveřím domu. Už jsem chtěla ťukat uviděla jsem si na dveřích izolepou přilepený papírek a tam napsáno:

Ahoj je mi líto že nejsem u tvého příjezdu ale mám dneska práci...
No každopádně tvůj pokoj je v druhém patře třetí dveře zprava, můj pokoj je úplně na konci chodby zleva a všechny potřebné klíče máš pod rohožkou. Užij si svůj první den v Londýně já se vrátím zítra okolo 11:00. Hádám že budeš mít asi hlad tak v lednici máš něco k jídlu.
Těším se na naše setkání .

S pozdravem J.

Alespoň má práci, ze všeho nejvíc se modlím aby to nakonec byla holka.
„Dobře, jdeme na to" řekla jsem si, odhrnula rohožku a přesně jak spolubydlící říkal/a tam ležel svazek klíčů. Pod klíčemi ležel ještě papír a tam bylo napsané jaký klíč je který

Největší: garáž
Nejmenší: vnitřní bazén
Větší kulatý: hlavní dveře
Menší kulatý: hudební místnost
Věští hranatý: dveře na zahradu
Menší hranatý: koupelna

Podle instrukcí jsem vzala do ruky ten věští kulatý a odemkla dveře dokořán a mě obklopila příjemná vůně.
Teď už jsem lapala po dechu. Chodba byla naprosto a stoprocentně perfektní. Byla zbarvena do světlé barvy a na stěnách obrazy různých překrásných míst po celém světě. Uvědomila jsem si že mě ještě čeká Comic con pokud už jsem to ještě ne propásla. Vzala jsem fo ruky telefon a podívala se na čas. 18:24 Začíná to až v 19:30 vůbec netuším proč tak pozdě ale je to blízko od mého nového bydlení a mohla bych se podívat do garáže jestli tam náhodou není auto a jelikož řidičák mám tak by určitě nebyl problém. Taky je tu možnost že pojedu autobusem.
Uložila jsem mobil zase do zadní kapsy a šla do druhého patra, podívat se na svůj nový pokoj. Nebylo to nic extra postel, velká skříň, stůl s židlí, nad stolem okno s výhledem na ulici, dveře nejspíš do koupelny a zrcadlo ale za pár dnů to tu bude plné plakátů, květin a všeho možného. Odložila jsem si kufry vedle postele a napsala mamce že už jsem doma a že let byt v pořádku. Rozepnula jsem si kufr a vytáhla něco jiného na sebe přeci jenom je tu dnes o něco tepleji než v Chicagu.

Když byl můj outfit vybraný šla jsem prozkoumávat dům. Jako první jsem šla do dveří naproti mého pokoje. Jelikož byly dveře zamčené, přišly na řadu klíče. Nakonec tam padl ten menší kulatý a to znamenalo hudební místnost.
Když jsem otevřela dveře nemohla jsem uvěřit svým očím. Bylo mi to povědomé ale neměla jsem tušení odkud. Nacházelo se zde spoustu kytar, plakátů, stůl, pár židlí a bylo to dokonalé.
Takto jsem prohlédla zbytek domu který byl taky úplně dokonalý. Jediná místnost ve které jsem nebyla byl pokoj spolubydlící/ho. Nechtěla jsem tomu někomu lézt do soukromí kdybych tam nebyla vítána. Po prozkoumání jsem opět vyprostila telefon ze zadní kapsy a podívala se na hodiny. Telefon ukazoval 19:11.
Jelikož mám ještě 20 minut času napadlo mě jít se podívat do té lednice pro něco k jídlu.
Byly tam nějaké jogurty, zelenina, ovoce a lasagne. Ano nebudou tak dobré jako čerstvé ale to asi v tuhle chvíli nevadí
Objevila jsem talíř a nabrala si přijatelnou porci, dala to do mikrovlnky a čekala.

★★★

Už jsem měla snědeno, nádobí umyté a teď má cesta směřovala do garáže podívat se jestli tam je auto.
Samozřejmě že nebylo takže musím autobusem. No nic zastávka je odsud jenom kousek. Vzala jsem peníze, našla na mapách zastávku a už jsem šla připravená na dnešní večer.

★★★