7.

41 3 3
                                    

TW: sh

Jakmile jsem zavřela dveře obýváku opřela jsem se o zeď vedle dveří a svezla se podél ní dolů. Přitáhla jsem si kolena těsněji k tělu a zabořila obličej do kolenou. Pokoušela jsem se o co nejtišší vzlyky ale moc mi to nešlo. Aby to Joe neslyšel radši jsem se zvedla a rychle odběhla do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a automaticky jsem kráčela do koupelny. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Zapla jsem vodu a nechala ji splynout společně s mými slzami. Sama ani nevím z jakého důvodu brečím, asi proto že bydlím se svým několika měsíčním idolem. Nikdy jsem si nemyslela že bych ho mohla potkat natož s ním bydlet.

★★★

Už mi začínala docházet teplá voda když jsem vylézala ze sprchy. Po osušení jsem si obmotala ručník kolem těla a dlouho jsem se na sebe dívala do zrcadla. Sjela jsem pohledem na své ruce plné jizev.
Nechci s tím znovu začínat. Pohledem jsem našla svojí kosmetickou taštičku. Je v ní všechno, dokonce i žiletky... Ne nemůžu na to myslet musím si vzpomenout na něco pozitivního.
Přebírala jsem se ve vzpomínkách. Na své bývalé kamarády a skvělé zážitky s nimi, na den kdy jsem dostala kytaru. Ty dny se ale bohužel nikdy nevrátí, všechno je pryč. Opustila jsem své přátele kvůli mému stupidnímu snu bydlet a studovat v Londýně. Opět začnu brečet a kapky slz mi stékají po tvářích a dopadají do umyvadla.

Z pohledu Josepha
Zanedlouho jsem šel nahoru do svého pokoje. Zpomalil jsem před Zoeyným pokojem a pak se zastavil úplně. Pokouším se zaposlouchat ale nic neslyším. Nejspíš zase usnula měla náročný den. Pomyslím si. Pokračuji tedy dál do svého pokoje a po vstupu zamknu dveře. Nevím co mám dělat a tak se nakonec rozhodnu že si půjdu přečíst svou rozečtenou knihu.

Chvíli si čtu ale jednu a tu samou stránku čtu asi už po páté. Nedokážu se soustředit. Musím pořád myslet jaké to bylo v jejím sevření, jak krásně voní, všechno na ní je dokonalé.
Stop, řekl jsem si že žádný závazky. Asi by bylo lepší se opít. Přejdu ke své mini ledničce a vytáhnu láhev Vodky.
Najdu si ve skříňce nad ledničkou panáka a naliju si. Přejdu k zrcadlu co mám vedle postele a řeknu „Na zdraví” a naliji to do sebe.

Z pohledu Zoey
Sedím ve sprchovém koutu s rucemi celými od krve. Vedle mě na kachličkách leží rozdělaná ziletka.
Nemělo se to stát. Nemělo se to stát. Nemělo se to stát... Opakuji si v hlavě stále dokola. Vstanu a zamířím opět k umyvadlu. Kapky krve kapou na podlahu ale tím se nijak nezabývám. Vezmu papírový ubrousek a pokouším se ruce trochu očistit ale tvoří se stále nová a nová krev. Nakonec se na to vykašlu a sáhnu po své kosmetické taštičce. Jak jsem už říkala je tam všechno takže i obvazy a náplasti. Nejdřív si přes nové rány nalepím náplasti. Opravdu spoustu náplastí. Poté obě rucu obvážu obvazy a zapečetím aby se nemohli rozepnout. Nechávám nepořádek který jsem tu způsobila za sebou a jdu směrem ke svému telefonu na posteli. Podívám se na čas a unaveně protočím oči. 18:36. Za chvíli bude večeře.

Nemám na to náladu ani sílu. Nemám teď sílu vubec na nic. I přes tu neskutečně vyčerpávající únavu se vydám ke skříni pro nové oblečení. Neměla jsem náladu vybírat něco náročného nebo hezkého jen jsem potřebovala dlouhé rukávy. Vzala jsem si jednu ze svých černých mikin a džíny.

 Vzala jsem si jednu ze svých černých mikin a džíny

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Ruka mě bolestivě pálila. A za to všechno může on. Může za to Joe. Ne chyba můžu si za to sama. Kdybych nebyla tak naivní tak bych možná nebyla tak daleko od všeho co miluji. Svojí rodinu, bývalé přátelé, všichni.
Za týden začíná po létě škola.
Nepředpokládám že tam nějak zapadnu to vůbec ne. Spíš je problém v tom že na tu školu chodí i Joe.

Já jsem tak blbá proč jsem si sakra vybrala školu plných celebrit? Protože je to můj dětský debilní sen.
Proč jsem si jenom k jedenáctým narozeninám přála tu kytaru...

★★★

He is only roomate (Joseph Quinn) CZ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat