Devatenáctiletá Zoey Redbirdová se přestěhovala z Chicaga do Londýna kvůli její vysněné vysněné vysoké škole a to jménem London Academy of Music and Dramatic Art. Ví že tam studuje spousta celebrit ale jejím cílem je, stát se zpěvačkou. Jelikož nesn...
Probudila jsem se a únava už mě opustila. Sedla jsem si na postel a podívala se na mobil kolik je hodin. 16:21. To znamenalo že spolubydlící tu je už pět hodin a já si toho nevšimla? Bleskovou rychlostí jsem vstala z postele a vyrazila do koupelny podívat se jak vypadám. Nebyl to zrovna příjemný pohled. Učesala a vyžehlila jsem si vlasy. Dala jsem si pouze korektor pod oči aby jsem zakryla tak tmavé kruhy a řasenku. Na sobě jsem měla neustále svou teplákovku. Vyšla jsem tedy z koupelny a začala se hrabat ve skříni. Nakonec jsem našla staré nike tepláky, takový ty z devadesátek, nějaký obyčejný černý top a na to bílou Adidas zapínací mikinu. Nechala jsem si jí rozepnutou a podívala se naposledy do zrcadla. „Jde se na to”řekla jsem si
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Její fit)
Otevřela jsem dveře od svého pokoje, přešla jsem ke schodům a zamířila dolů. V kuchyni nikdo nebyl tak jsem se šla podívat do obýváku. Zkrz dveře jsem slyšela zapnutou televizi. Nadechla jsem se, upravila si vlasy a vzala za kliku.
Z pohledu Josepha Díval jsem se na interview stranger things když vyšla třetí série. Zrovna mluvila Maya když jsem uslyšel že se otevírají dveře. Nadechnul jsem se, zastavil televizi a postavil se. Jakmile mě uviděla otevřela jemně pusu ale nevydala ani hlásku.
Chvíli si mě prohlížela od zhora dolů jako by si nebyla jistá jestli jsem to doopravdy já a pak řekla „Co tady děláš?” „Já tady bydlím a očividně už ne sám” odpovím. Začne kroutit hlavou a v očích se jí objevují slzy. Přistoupím k ní a obejmu jí„Ne neboj, to bude dobrý” šeptnu jí těsně u ucha.
V jejím objetí se cítím vždy tak příjemně. Začnu jí hladit rukou po zádech a ona se rozbrečí naplno. Přitisknu si jí ještě víc a ona se už pomalu začíná uklidňovat. Trochu se odtáhnu abych jí viděl do očí a zeptám se „Už dobrý?” Přikývne a odtáhne se úplně. „Já... Omlouvám se není to poprvý co mě vidíš v tomhle stavu.” řekne a trochu rozpačitě se zasměje. Zahřeje mě to u srdce. Myslím že mě má ve své moci, nevím proč ale je to tak. Usměju se zpátky a odpovím jen „V pořádku.” „Dobře tak... Já teď půjdu zkoušet na kytaru, ehm... tak zatím... asi?” Byl jsem šokovaný. Ona hraje na kytaru? Pomyslel jsem si a pořádně jsem si jí prohlédl. Ano je to ten hudební typ člověka. Nejspíš jsem na ní zíral moc dlouho podle toho že začala nervózně přešlapovat. „Ehm, jo tak fajn. Většinou večeřím v 19:00 pokud ti to tak vyhovuje.” řekl jsem nervózně. „Jo bez problému.” řekne a odejde z obýváku pryč.
Ještě dlouho poté jen tak zírám na zavřené dveře a pak se konečně pohnu a usednu zpět k televizi. Tu ale nechám zastavenou a opřu se hlavou o opěradlo. Ještě teď se chvěju když pomyslím na ten pocit když jsem s ní v objetí.
Musím k ní přestat mít jakékoliv city, a raději se soustředit na kariéru. Asi to zní namyšleně ale ne, namyšlené to rozhodně není. Přeci jenom je to moje spolubydlící a podle všeho i moje velká fanynka. Hádám že nešla cvičit na kytaru ale že je teď ve svém pokoji a dává na instagram že bydlí se mnou. Nejspíš jsem ani neměl dávat dům k pronájmu. Přikryju si rukama obličej a zamumlám skrz prsty „Co jsem to udělal.”
