Devatenáctiletá Zoey Redbirdová se přestěhovala z Chicaga do Londýna kvůli její vysněné vysněné vysoké škole a to jménem London Academy of Music and Dramatic Art. Ví že tam studuje spousta celebrit ale jejím cílem je, stát se zpěvačkou. Jelikož nesn...
Uběhlo několik týdnů od prvního setkání Abby a Joea. Oba dva se stali dobrými přáteli a já si za začínám myslet, že pomalu začínám něco cítit k Joeovi. Pokouším si v hlavě říkat, že to tak není, že si to pouze naříkám, jenže je to realita. Abby se několikrát snažila nás víc sblížit ale nikdy se jí to nepovedlo. Vím že Joe ke mně rozhodně nic necítí jenže...já nevím asi jsem paranoidní. Navíc proč by se mu měla líbit obyčejná holka která má za sebou příšernou minulost. Nejspíš jednou v budoucnu bude s nějakou modelkou. Asi mu to i přeji protože se mnou by rozhodně nebyl šťastný. Hlavně by jsem mu zničila kariéru to se vsadím.
Studium mi zatím dost jde a již mám hotovou písničku co jsem napsala. Zbývají mi už jen seskládat noty a voilà, budu mít svoji první písničku. A kdybych našla lidi do kapely bylo by to ještě lepší a myslím si, že to nebude zase tak velký problém když chodím na školu kde jsou pouze lidé s hudebním či hereckým nadáním.
S Abby máme jednu společnou hodinu herectví které mám jednou za dva týdny. A k mému velkému štěstí na ní chodí i Joe. Snažím se mu vyhýbat jenže to moc nejde když bydlíme ve společném domě. Poslední dobou spolu moc nemluvíme a je mezi námi nepříjemně napjatá atmosféra.
Ve škole se bude konat divadlo Romeo a Julie a napadlo mě se přihlásit. Moc ráda bych hrála Julii jenže netuším, jestli mě vezmou když jsem si nevybrala tento obor. Hudební výchovu mám dvakrát týdně a dost mě to baví. Sedím vedle jednoho kluka jménem Curtis. Takový černovlasý, vysoký kluk s ostrými rysy. Nejvíc mě na něm však fascinují jeho bleděmodré oči. Přeci jen nejsou tak překrásné jako ty Joeovi ale dokážu v nich číst, jako v otevřené knize a přijde mi to hodně jedinečné mít černé vlasy s očima do barvy pomněnek. Je fajn a dá se s ním v klidu povídat. Dost se s ním nasměji a mám ho upřímně hodně ráda. V přátelském smyslu samozřejmě. Příští týden spolu hodláme jít na nějakou párty co se koná u jednoho z jeho kamarádů. Joseph o tom neví a snad se nebude moc vyptávat...
Otýdenpozději Poslední týden nešlo nic podle plánu. Sice jsem nějakým zázrakem získala tu roli Julie, jenže Romea bude hrát on, jak jinak. Nevím co si o tom mám myslet ale znamená to, že se budeme muset líbat a hrát, že jsme do sebe zamilovaní. Nikomu jsem neřekla, že jsem se přihlásila protože kdyby to nevyšlo nechtěla jsem aby mě kdokoliv zesměšňoval.Nedokážu si ani představit jak to bude probíhat, natož to zkoušet na vlastní kůži. První zkouška bude až za pár dní ale stejně je to málo času abych se stihla psychicky připravit. Dnes večer se koná ta párty a hodně se těším. Bude to příjemné odreagování ode všeho kolem. Abby tam jde také ale říkala něco o nějakém klukovi který se jí líbí a prý tam bude. Což znamená, že tam budu pouze s Curtisem a ani se tomu nebráním. Je mi jedno jestli se Joe bude ptát, prostě mu řeknu pravdu. Na jeho názory kašlu, sice se ve mně k němu projevily nějaké city ale nic to nemění na tom, že mu musím vše říkat. Jednoduše odejdu z domu a ani si toho nevšimne.
S Curtisem jsem se domouvila na sedm večer. Už hodinu předem jsem si udělala make-up a převlékla se. Na řasy jsem nanesla řasenku a jemný lesk na rty. Na párty jsem byla jen jednou v životě jenže byla nějaká Halloweenská takže jsem ani nevěděla co si vzít na sebe. Pro jistotu jsem se zeptala Curtise a ten mi pověděl, že klidně to, co nosím normálně. Takže jsem si vzala něco takového.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Za jizvy se už nestydím tak klidně nosím krátký rukáv. Hodně lidí mi povědělo, že se oblékám jako kluk ale mě už je to jedno. Cítím se v tom komfortně a příjemně na tom záleží nejvíce.
★★★
Seděla jsem na posteli když jsem uslyšela zvonek. Popadla jsem telefon a vyběhla z pokoje. Joe byl v hudební místnosti takže nejspíš zvonek ani neslyšel. Teď mi to přišlo upřímně blbý abych prostě jen tak odešla po tom všem co pro mě udělal. Rozhodla jsem se napsat na papír: jdunavečírekvrátímsepozdě. Papír jsem přilepila izolepou na dveře mého pokoje a odešla z domu. Tam na mě čekal černý bavorák se staženým okýnkem. Na to, že je teprve březen je dnes večer příjemné teplo. „Ahoj." Pozdravila jsem Curtise když jsem si sedla na místo spolujezdce. „Ahoj." pozdravil nazpět a obdařil mě nenuceným úsměvem. „Můžeme?" zeptal se a zadíval se mi hluboko do očí. „Jasný" odpověděla jsem a nahlédla jsem do těch jeho. Chvíli jsme jen tak seděli a dívaly se navzájem do očí. Přišlo mi to divný tak jsem uhla pohledem a čekala až vyjedeme. Brzy se vzpamatoval a šlápl na plyn.
Cesta trvala nejmíň deset minut. V rádiu hrál nějaký pop a docela mě to znervózňovalo. Nikdy jsem tenhle styl hudby neměla zrovna v lásce. Podívala jsem se na Curtise který se upřeně soustředil na silnici před sebou. Podle jeho zkříženého výrazu jsem poznala, že ani jemu se to nezamlouvá. Neměla jsem náladu nu něco říkat tak jsem to nechala být a po zbytek cesty jsem se dívala z okénka na překrásný Londýn.
