Always Together But Almost Never || H.S.

3.

„Tak já ti to vysvětlím! Ty nevíš že se chovám dětinsky, že jsem trapná že se bojím výšek a že dělám scény, že nechci skákat?" vyjela jsem na něj. V tu chvíli v něm hrklo a v obličeji úplně zbledl. Prudce jsem si zakryla pusu. Já husa, proč jsem mu to řekla?

Než se stačil vzpamatovat, rychle jsem se otočila a vylezla zpět do třídy. Za chvíli mlčky vylezl i on, snažila jsem se ignorovat jeho pohled na mých zádech. V tichosti jsem zaplula zpět do lavice a začala zkoumat své nehty, v té chvíli mi přišli jako nejzajímavější věc na světě. Styles si přisedl vedle mě, ale stále nic neříkal. Byla jsem za to ráda, konečně po dlouhé době začal ten jeho miniaturní mozeček pracovat.

„Skylar?" a nebo taky ne. Nic jsem neodpověděla, dál jsem seděla a zkoumala své nehty.

„To se mnou nehodláš mluvit po zbytek svého života?" ozval se. Pokud to bude možné, tak ano, odpověděla jsem v duchu. Uslyšela jsem povzdechnutí následované jeho otravným hlasem.

„No tak Skylar, mluv se mnou" povzdechl si.

„Skylar, prosím" řekl zoufale. Slyšela jsem dobře, že právě řekl prosím? Konečně jsem k němu zvedla hlavu. Překvapeně se na mě podíval, mohla jsem však vidět, jak mu cukají koutky.

„Co?" vyštěkla jsem podrážděně a zamračila se.

„Víš, přemýšlel jsem-"

„Není ti nic? Nemáš náhodou horečku?" skočila jsem mu do řeči.

„Jsi pořád taková?" zamračil se a úsměv mu z tváře vyprchal.

„Jaká?"

„Taková sarkastická a hnusná."

„Samozřejmě, že ne, taky musím někdy spát" usmála jsem se ironicky. V tom naší konverzaci přerušil Collins.

„Vidím, že jste pořád tady" usmál se a já protočila oči. Ten mi tady fakt chyběl.

„A kde bychom měli být?" řekl otráveně Styles a tím mě donutil k menšímu úsměvu.

„Fajn, i když to dělám nerad, tak si vezměte telefony a vypadněte odsud" tohle mi stačilo k tomu, abych prudce vystřelila z lavice a z jedné ze zásuvek popadla telefon a vyběhla na chodbu. Stylese jsem si nevšímala, dokud se zase neobjevil vedle mě.

„Můžu s tebou mluvit?" zamumlal ale dost hlasitě na to, abych ho slyšela.

„Možná zítra, teď nemůžu" odpověděla jsem a vydala se ze školy. Zamířila jsem k parku, kde na mě měl čekat Luke. Najednou jsem uviděla vysokou postavu s blonďatou hlavou. Stál ke mně zády, skvělá příležitost na překvapení. Usmála jsem se a rozeběhla se k němu. Když jsem byla dost blízko, odrazila jsem se od země a skočila mu na záda. Trochu zavrávoral ale rovnováhu udržel. Jedním pohybem mě shodil a otočil si mě čelem k sobě.

„Co tě zdrželo?" zasmál se, čímž ukázala svůj dokonalý chrup. Úsměv jsem mu opětovala.

„Collins mě nechal po škole" protočila jsem oči, o Stylesovi jsem se radši nezmínila. Nepotřebuje všechno vědět.

„Zase jsi spala na jeho hodině?" ruce přemístil na moje boky a tím si mě přitáhl ještě blíž.

„A co jsem měla dělat?" usmála jsem se a zvedla k němu hlavu. Svýma modrýma očima zkoumal cosi za mnou.

„Mohla sis povídat se Stylesem nebo s tím jeho kamarádíčkem" odfrkl si a konečně se na mě koukl.

„C-Cože?" vykoktala jsem ze sebe zaraženě. Nic jsem mu o Harrym nebo o Niallovi neřekla.

„Chtěl jsem na tebe počkat před školou, ale potom jsem zahlédl jak se Stylesem plížíš ven a on tě chytá jako nějakou princeznu" odtáhl se ode mě, věnovala jsem mu nechápavý pohled.

„Za 1. nechytal mě jako princeznu, jen se bojím výšek a ty to moc dobře víš a za 2. prosím už se o něm nezmiňuj, je to kretén" pokusila jsem o chabý úsměv a ruce jsem obmotala kolem jeho krku.

„Jak jsi přeješ" usmál se a vyplnil mezeru mezi námi. Začala jsem spolupracovat, ruce mu sklouzli na můj zadek, což mě trochu zarazilo ale pokračovala jsem. Odtáhli jsme se až nám docházel kyslík.

„A jsem spokojený" usmál se vítězně a podíval se někam za mě. Zvědavě jsem se otočila, už chápu proč se tak smál. Pár metr od nás se nacházel Styles a ostatní z té jeho bandy. Kolem nich se utvořil hlouček uřvaných fanynek, které jim před obličej cpaly různé papíry, plakáty a další věci. Ovšem Harry si jich moc nevšímal a své zelené oči upíral naším směrem, přesněji se koukal přímo na mě.

„Ehm Luku? Nepůjdeme jinam?" vzala jsem Luka za ruku a snažila se ho odsud odtáhnout. Nic nenamítal a poslušně šel za mnou. Došli jsme až před můj dům, kde jsem ho pustila.

„Promiň za tu ruku" omluvila jsem se, když si 'nenápadně' začal třít zápěstí.

„To nic" pousmál se a věnoval mi pusu na temeno hlavy.

„Tak zítra?" zeptala jsem se.

„Zítra" kývl hlavou a dal mi poslední polibek, před tím než zmizel za roh ulice. Přešla jsem ke dveřím, zpod květináče jsem vytáhla klíč a odemkla dveře.

„Jsem doma!" zakřičela jsem, nečekala jsem odezvu, ale dnes nemůžu čekat už nic. V tu ránu ke mně přiběhl polonahý Jason, vlasy měl rozcuchané do všech stran.

„Jdu nevhod?" zeptala jsem se a zadržovala smích.

„Popravdě jo, jdeš nevhod" že já musím mít vždycky takové štěstí. Za chvíli už přede mnou stála blondýnka v dlouhé košili a rukama s opírala o Jasona.

„Já se ale neptala tebe" vyjela jsem na ni.

„Já tebe taky ne" oplatila mi stejným tónem. Protočila jsem oči a vydala se do pokoje, nepotřebuju být ve společnosti té fůrie. Hned co jsem vešla do pokoji, jsem sebou plácla na postel. Chvíli jsem koukala do stropu a přehrávala si dnešek pořád dokola. V tom mi začal zvonit mobil. Rukou jsem zašmátrala v kapse. Koukla jsem se na na číslo volajícího, Neznáme číslo. Zamračia jsem se ale zvedla jsem to.

„Halo?"

„Skylar?"