《17》

3 1 0
                                    

Pohled Noaha:

Po chvilce líbání a objímání jsme se převlekli do jiného oblečení, abychom nebyli v lese v oblečení, ve kterém jsme přijeli.

Napili jsme se a o chvilku později jsme uslyšeli píšťalku. Největší čas vyrazit.
Tak jsme na sebe navlekli bundy a boty a šli jsme k chatce učitelek.

,,Nazdar mládeži. Tak teď si zahrajeme pár her a následně půjdeme na oběd."
,,První hra je, že tak ve d v dvojicích, jako jste na chatkách, budete hledat indicie, které vás dovedou k pokladu. Indicie jsou malé žluté papírky rozmístěné všude. Až uslyšíte píšťalku, tak se vrátíte zpět sem. Prosím, nechoďte za hranice pozemku. 3. 2. 1. Můžete!"

A tak jsme se všichni rozprchli do všech stran a začali jsme hledat již zmiňované žluté papírky.

,,Eddie, mám jeden!" řekl jsem, když jsem spatřil ležet papírek na mechovém kameni.
,,Super! Co je na něm?"
,,Netuším. Nějaký modrý diamant"
,,Tak půjdeme pomalinku na místo rozchodu?" zeptal se mě
,,Jo, klidně, mě to stejnak moc nebaví. Jediný, co mě tady baví, jsi ty, Eddie"
,,Nápodobně, Noahu" a políbili jsme se

Když jsme došli na ono místo, kde nám daly učitelky rozchod, tak tam už stálo pár párů.

,,Mládeži. Teď nám každý ukážete nám prosím vaše papírky a my vám poté dáme příslušnou otázku. Jestli odpovíte správně, tak vám dáme to, co je na papírku. Jestli neodpovíte správně, pak vám nedáme nic. Je to všem jasné?"
,,Ano!" odpověděli jsme jednohlasně

Učitelky teda obešly celé kolečko a pak jsme byli na řadě já s Eddiem.
,,Tak, kluci. Co máte na papírku?"
,,Nějaké diamanty"
,,Fajn. Otázka zní: Diamant je kristalická forma jakého prvku z chemie?"
Oba jsme se zamysleli a pak Eddie nechal prostor mně: ,,Uhlík. Neboli C"
,,Šikovní. Tady máte dva diamanty. Nejsou bohužel pravé, ale pěkné, tak si je můžete nechat na památku" usmály se obě učitelky a daly nám dva diamanty, které byly velké jal lidské oko.
,,Děkujeme moc"

Hra se prý nekontrolovatelně prodloužila a tak jsme šli hned po ní na oběd. Tak jsme šli do jídelny, v níž jsme si vzali tácy, pak jsme vyčkali frontu, kuchařka nám nandala jídlo na talíř a šli jsme si sednout ke stolům, které taky byly po dvojicích.
Jídlo vypadalo vcelku zajímavě. Nejvíce mi to připomínalo těstovinový salát a housku k tomu.
Tak jsme to po chvilce mlčení a jen jezení té zvláštní věci to snědli. Vskutku mi to hodně zabetonovalo můj žaludek a střeva.

,,Věřím, že jídlo vám chutnalo a teď vím, že kdybychom běhali u dalších her, tak by to neudělalo dobrotu. Tak běžte na chatky a až vám stráví, tak vás zavoláme. Zatím máte volno."

A tak jsme se všichni rozprchli do svých chatek...
,,Eddie, pojď si zatančit"
,,Neee, Noahu. Jen to ne. Neumím tancovat." smál se
,,Tak já tě to naučím"
,,No tak fajn, překecal jsi mě"
,,To jsem rád"

Pustil jsem romantickou hudbu z mobilu a uchopil jsem ho za ruku a druhou jsem mu položil na záda. A do rytmu jsem šel a snažil jsem se ho vést. Bylo to kouzelné. Opravdu romantické.

-------♡-------

Takhle to probíhalo až do čtvrtka toho týdne. Ten už se mi zdál od rána nějaký podivný.
Ráno probíhalo sice stejně, ale já měl pořád pocit, že je něco jinak.

Po odpolední hře jsme si šli klasicky odpočinout. Seděli jsme s Eddiem na posteli a mazlili jsme se. Najednou mi zvonil mobil. Byla to mamka.

Já: Ahoj mami.
M: Ahoj, Noahu...Nevím, jak začít...
Já: Co se stalo?
M: To, co se stalo je zvláštní a já s tatínkem nevíme, co si počneme.
Já: Mami. Prosím, řekni mi to.
M: Našla jsem tvůj deníček, náhodou, když jsem ti šla vyvětrat do pokoje. Noahu. Chci, abys mi to řekl ty. Jsi...jak to říct...jsi na kluky?

V tu chvíli jsem přestal dýchat. Bylo mi do breku. Jak jsem tam ten deníček mohl nechat?! Já jsem takovej debil!

M: Noahu? Jsi tam?
Já: J-jo, js-em tu. A ano, js-em gay"
M: Proč jsi nám to neřekl?
Já: Bál jsem se.
M: Hele, probereme to, až budeš doma. Abych tě nezdržovala. Pa.

,,Noahu. Noahu. Co se stalo?" ptal se mě Eddie, až mamka típla hovor a já začal brečet.
,,O-oni t-to ví, Ed-die"
,,Jak? Jak se to dozvěděli?"
,,Na-šli m-ůj de-níček" řekl jsem
,,Ty si píšeš deníček?"
,,No. Jo. Už do-cela dlou-ho. M-ěl js-em tam na-psaný, ž-e js-em zji-stil, že js-em gay a že js-em se s teb-ou líb-al."
,,A co říkala?" zeptal se
,,Že ne-ví, co si po-čít a že si o tom popo-vídáme, až přij-edu dom-ů."
,,To mě mrzí, Noahu."
,,Co-" odmlčel jsem se ,,Co když mi zakážou s tebou chodit? Nebo co když mě pošlou do nějaký polepšovny? Co si po tom počnu?"
,,Myslíš, že by toho byli vaši schopni?"
,,To netuším. Ale bojím se, Eddie. Hrozně se bojím. A bojím se nejvíc toho, že o tebe přijdu." vydechl jsem tiše
,,Neboj. Nějak se to vyřeší. Určitě to vaši nějak přijmou."

_________________
Pohled Eddieho:

Bylo mi ho líto. Ano, sice jsem takzvaně cítil v kostech, že to dopadne dobře, ale pořád mi ho bylo líto.

,,A když tě nepřijmou takového, jaký jsi, tak tě unesu a pojedeme spolu někam hodně daleko." usmál jsem se na něj a objal jsem ho. Opatrně jsem ho políbil na krk, kde jsem chvíli sál a vytvořil se tam cucflek. On zavzdychal.
,,Ty sis mě takhle označkoval, jo?
,,No jasný" odpověděl jsem
,,Jen počkej, až si tě označkuju já"

A tak mě svalil na postel a obkročmo si na mě lehnul pak mě jemně políbil v oblasti krku. Potom jemně vsál mou kůži a následně jí pustil. Cítil jsem, jak se mi tam utvořilo znamínko lásky, jež je pro nás tak důležitá.

-----♡-----

Uběhl čtvrtek, pátek, stejným tempem sobota a taktéž neděle.
Bylo pondělí ráno a po snídani jsme se všichni začali připravovat a balit na odjezd zpět do města.
,,Eddie?"
,,Ano, lásko?"
,,Když to s mými rodiči dopadne dobře, a přijmou to, že jsem gay, i že jsem se s tebou líbal, tak co bys řekl tomu, kdybych tě pak pozval k nám na večeři?"
,,Byl bych moc rád" odpověděl jsem
,,Tak jo, víš, že tě hrozně miluju?"
,,Ne, to jsem opravdu netušil. Díly, že jsi mi to řekl." zasmál jsem se a on též
,,Taky tě miluju, ty moje trdlo" odpověděl jsem a políbili jsme se

___________________________________________

Další kapitola je u konce a jdeme na další 🫶🏼

Jak se ti líbila? 🥰

Crazy in Love /CZ/Kde žijí příběhy. Začni objevovat