Dodatkový ročník

Mrtvolně tichá cesta

,,Hermiono! A hlavně nám napiš!" volal na svou dceru pan Granger těsně předtím, než nastoupila do vlaku.

Hermiona jen rychle vykoukla ze dveří vlaku. ,,Jasně!" křikla, pak zase zalezla zpět a chtěla se rozeběhnout najít ostatní. V pohybu ji ovšem zastavilo něčí drobné tělo, do kterého narazila.

,,Greengrassová, jsi v pohodě?" zajímala se Hermiona jen co zjistila, že právě k zemi sejmula Daphne.

,,Už mě několikrát napadlo, že mě nejspíš nějaký nebelvír touží zabít," začala. ,,Ale že bys to byla zrovna ty, Grangerová," dodala se smíchem.

,,Já-" začala koktavě Hermiona.

,,To je v pohodě," zasmála se Daphne, jen co zapřela o lokty.

Hermiona na ni jen určitou chvíli civěla, protože... Nejspíš od blondýnky čekala úplně jinou reakci. No... Po chvíli ji ovšem napadlo, že by byl dost možná dobrý nápad podat jí ruku a pomoct jí se zvednout. Daphne s úsměvem na rtech nabízenou ruku přijala, narovnala se a mrkla na Hermionu. Poté si svou hopsavou chůzí – podle které Hermiona usoudila, že je nejspíš velice nadšená – odskákala neznámo kam. Nebo jako ne úplně neznámo kam... Spíš do zmijozelského vagónu. To se ale rozhodla neřešit a raději se vydala hledat ostatní.

•••

,,No konečně," zasténala úlevně Hermiona, když narazila na kupé, ve kterém seděl Neville, Ron, Seamus a Dean. ,,Počkat," pozastavila se. ,,Kde je Harry a Ginny?"

,,Oba dva se stali prefekty," vysvětlil Seamus. ,,McGonagallová prý trochu pozměnila pravidla a evidentně jí do oka padli tito dva."

,,A jo!" vyhrkla a plácla se do čela.

,,Co se stalo?" zajímal se vzápětí Dean.

,,Já jen- jen jsem zapomněla na to, že jsem primuska!" vyhrkla, rychle hodila svůj kufr na volné sedadlo a zase se vyřítila ven z kupé. Poslední co slyšela bylo, jak na ni Seamus a Neville řvali, že jí gratulují.

•••

,,Tak tady jste, slečno Grangerová," usmála se na ni McGonagallová. ,,Už jsem se bála, že jste se nám někam ztratila."

,,Omlouvá se, já-" začala. V ten moment si ovšem teprve všimla, kdo v místnosti sedí. Na jedné straně to byla Ginny, Harry, Susan a Anthony, na druhé Lenka, Michael, Malfoy, Parkinsonová a... Nott. Profesorka totiž stála u okna uprostřed uličky mezi sedadly.

,,V pořádku, posaďte se," řekla a kývla hlavou na poslední volné místo, které se nacházelo mezi Ginny a Erniem.

Hned jak se posadila, tak si všechny ještě jednou sjela pohledem. Stále ji zajímalo, kdo je jejím primuským kolegou – a tajně si přála, aby to byl Anthony, protože byl podle ní dost inteligentní, párkrát se potkali v knihovně a skvěle se s ním povídalo -, když vtom jí to došlo. Jestliže tu z havraspáru, mrzimoru a nebelvíru – bez ní – seděli vždy jen dva studenti, tak to znamenalo jediné...

,,Tak... Jistě víte, proč jsem si vás sem zavolala," začala ředitelka, přičemž všichni jen přikývli. ,,Prvně bych chtěla poblahopřát našim dvěma primusům, tedy slečně Grangerové a panu Nottovi."

V ten moment jako by její srdce vynechalo několik úderů. Jako svého kolegu si nedokázala představit ani jednoho z těch dvou, přičemž ale musela přiznat, že i samotný Voldemort jako kolega by byl lepší než Malfoy. Ale Nott? Toho prakticky vůbec neznala...

,,A vám ostatním samozřejmě taky," usmála se. ,,Mám tu pro oba primuse nějaké papíry s pár body, které bych potřebovala, abyste zpracovali ještě tento týden, pokud to půjde," řekla a podala jeden papír Hermioně a druhý Theovi. ,,Hned, jak budete hotovi, tak mi to prosím doneste do ředitelny."