Dodatkový ročník

Snídaně a rozhovor tří zmijozelských

Theo zrovna stál u okna a vstřebával sluneční paprsky, které sklem procházely do místnosti, když v tom zaslechl kroky. Rychlostí kulového blesku se otočil, rozeběhl se a skočil do své postele. Mezitím, co se svůj první dnešní pohyb snažil rozdýchat, se přikrýval peřinou. Stihl to jen tak tak, protože o pár sekund později se ozvalo klepání na dveře.

,,Dále," řekl, načež se v posteli ještě naposledy zavrtěl, aby si udělal pořádné pohodlí.

,,Ahoj," pozdravila jej blondýnka, když vstoupila do místnosti. Theo byl trochu zaskočený, protože čekal tak trochu někoho... Víc nebelvírského. Nemohl ale říct, že by s Daphne spokojen nebyl. Ba naopak!

,,Co tu vyvádíš?" zajímal se a stáhl si deku o něco níž.

Daphne se na něj ušklíbla a zavřela dveře, které následně zamkla. ,,Přinesla jsem ti snídani," řekla a kývla k talíři, který držela v pravé ruce. Následně se porozhlédla po místnosti a vydala se ke stolu, na který talíř – spolu s příborem, který si po cestě zastrčila do kapsy – položila. Theo ji celou dobu pozoroval, což věděla. Cítila jeho pohled. Ještě chvíli stála zády k němu, než se konečně odhodlala otočit. Theo už neležel. Momentálně seděl a opíral se o čelo postele.

,,A ještě tohle," dodala, načež si přes hlavu přetáhla tričko, které měla na sobě a vydala se za černovláskem, který se ihned začal zabývat knoflíčky své košile. Přesně po tomhle totiž včera toužil...

•••

,,Takže?" nadhodila Ginny. ,,Co mi k tomu povíš?"

Hermiona se nad tím musela zamyslet. Bylo opravdu těžké vymyslet odpověď, která by byla pro její rudovlasou kamarádku dostatečně přijatelná, tudíž se raději rozhodla mlčet. Sice nečekala, že jí to v tuhle chvíli nějak pomůže, ale vem to Merlin.

,,Já čekám," dodala po jisté chvíli Ginny.

,,Nemám ti co říct," vysvětlila jí Hermiona, přesunula se k lince a začala skládat špinavé nádobí do dřezu.

Ginny se zamračila a přistoupila k ní blíž. ,,Ale no tak," začala. ,,Devatenáct ti není každý den," dodala, přičemž doufala, že to bude mít na její kamarádku alespoň nějaký dopad.

,,No právě," vysvětlila jí Hermiona. ,,Už si přijdu hrozně stará."

,,Stará?" nadhodila Ginny a ušklíbla se. ,,Ty nejsi stará," řekla jí, načež vytáhla hůlku, zamumlala si pod nos nějaké kouzlo a veškeré špinavé talíře, pánve a příbory, které zrovna primuska dávala do umyvadla, byly čisté. ,,Proč si přidělávat práci?" nadhodila se smíchem zrzka. A dalším kouzlem veškerému nádobí poručila, aby se uklidilo tam, kam patří.

,,Klidně bych to zvládla i bez kouzel," odfrkla si Mia a pověsila její nebelvírskou zástěru na háček.

Ginny přikývla. ,,Já vím, ale teď pojď! Půjdeme se projít ven!" křikla radostně, rozeběhla se ke své kamarádce, popadla ji za ruku a táhla ji do její vlastní ložnice, protože... Protože pyžamo není zrovna vhodný outfit na ven. A především v půlce září.

•••

,,Když mně se nikam nechce," odporovala Hermiona.

,,Já se tě ale neptala, jestli se ti chce nebo nechce jít," řekla Ginny a nadále svou kamarádku vláčela chodbou směrem k východu na školní pozemky.

,,A kam chceš v takovém počasí jít?" vyzvídala Hermiona chvíli potom, co donutila Ginny se na chvíli zastavit, aby se mohla podívat z okna. ,,Vždyť to vypadá, že bude za chvíli pršet."