Dodatkový ročník

Ranní mrtvice a snídaně

,,Proč ještě nespíš?" ozvalo se do ticha místnosti, ve které bylo poměrně šero. Vlastně jediné světlo, jenž místnost osvětlovalo, šlo z krbu, v němž hořelo dřevo.

Hermiona, která právě sešla schody dolů, se lekla tak, že poskočila, poté zakopla o svou vlastní nohu a z posledního schodu schodiště - jenž vedlo k ní do ložnice - spadla a rozplácla se na koberec před ním.

Theo se doslova tryskovou rychlostí vymrštil z křesla a vyběhl jí na pomoc. Když byl v její těsné blízkosti, tak k ní natáhl ruku, kterou Hermiona s radostí přijala. Poté jí pomohl se zvednout.

,,Sakra!" zaklela. ,,Proč mě tak děsíš ve dvě ráno?!" vyjekl, když už opět stála na nohou. ,,A co tu vlastně děláš?" zajímala se vzápětí.

,,Co asi?" zamumlal a kývl hlavou ke křeslu, u něhož stál stoleček, na které byla rozdělaná lahev whisky a vedle ní položená nějaká kniha. ,,Co tu děláš ty?" zajímal se tentokrát Theo.

,,Dostala jsem žízeň, a tak jsem se šla dolů napít," vysvětlila a kývla hlavou ke dveřím kuchyně.

,,Kouzla na doplnění skleničky vodou snad neexistují?" zajímal se a pozvedl obočí. Než mu ale chudák rozlámaná Hermiona stihla odpovědět, tak ji chytil za předloktí a dotáhl ji až k druhému křeslu, které bylo přímo vedle toho jeho. Teda... To křeslo nebylo jeho majetkem... Ovšem... Bylo tmavě zelené, tudíž se asi tak nějak předpokládalo, že na něm bude sedět on.

Když se Hermiona posadila, tak Theo z kapsy u kalhot vytáhl svou hůlku a kouzlem přičaroval další sklenici, kterou ihned naplnil.

Hermiona nechápala, co se děje a nejspíš chtěla něco říct. Theo byl ovšem rychlejší, a tak jí to vysvětlil sám. ,,Říkala jsi přece, že se sem jdeš napít, no ne?" začal, přičemž Hermiona jen přikývla. ,,No vidíš, a já tady čirou náhodou pití mám," zasmál se a hodil sebou do druhého křesla.

,,To je pravda," přiznala Hermiona. ,,Ale já se chtěla napít třeba té vody-"

,,Kdo by sakra pil vodu, když místo toho může popíjet se svým novým kamarádem jeho až nehezky předraženou whisky?" nadhodil, přičemž se zasmál nad koncem věty, který se rýmoval.

,,Pravda," zasmála se i Hermiona. Stále by ale radši tu vodu...

,,Co budeme dělat?" zajímal se po chvíli ticha, během kterého oba jen usrkávali ze své sklenice.

Hermiona jen pokrčila rameny. ,,Jediné, co ale vím je, že spát se mi teď jít rozhodně nechce," přiznala.

,,Ani mně," souhlasil Theo.

,,Nechceš třeba napsat rozvrh hlídek i na příští měsíc?" navrhla. ,,Stejně bychom to museli za pár týdnů napsat," pokrčila rameny. Bylo to totiž to první, co ji napadlo.

,,Vážně bychom tu právě teď mohli dělat snad doslova cokoliv, a ty navrhneš právě tohle?" zasmál se. ,,Ale fajn, jak chceš," přitakal, odpil doušek whisky, sklenku pak položil na stůl a hůlkou, kterou měl položenou na stole, si ze svého pokoje přivolal čistý pergamen a brk. ,,Jak to chceš napsat na příští měsíc?"

Hermiona se zamyslela. ,,To nevím, ale rozhodně si vezmeme ty volné víkendy."

,,S tím naprosto souhlasím," řekl a pro jistotu ještě přikývl hlavou.

,,Co takhle tam dát Bonesovou a Goldsteana?" navrhl černovlásek. ,,My si vezmeme třeba, hmm... Úterý? Ať máme zbytek týdne pokoj?"

,,Jak myslíš," řekla Hermiona. ,,Ginny a Harryho bychom mohli dát na středu?"