Dodatkový ročník

Společné prostory

,,Pane Notte, slečno Grangerová!" křikla na oba ředitelka. Prváky odvedli prefekti už asi před půl hodinou, několik studentů šlo hned za nimi, a ten zbytek tu stále seděl, cpal se zbytky, které ještě na stole zůstaly a klábosil o nejnovějších drbech, které se ve vlaku dozvěděli.

Hermiona se rychle rozloučila s duem Deamus, Nevillem a novým profesorem Oliverem, který se k nim ještě přidal na rychlý pokec a vydala se za ředitelkou. Jak již po chvíli chůze zaznamenala, Nott jí byl v patách.

,,Jistě je vám oběma jasné, kam vás právě chci zavést, že?" nadhodila, přičemž se rozešla k východu. Hermiona jen rychle přikývla a beze slova ji následovala, přičemž jí byl Theo v patách.

•••

,,Už tam skoro budeme," pronesla ředitelka, když se všichni tři vyhrabali až do šestého patra, kde zabočili doprava.

,,Jsme tu," vydechla úlevně McGonagallová, když se zastavila před obrazem, na němž byl vyobrazen Godrik Nebelvír po boku Salazara Zmijozela.

,,Hezký obraz," uznal Theo. ,,Máme mu tady s Grangerovou vyleštit rám nebo-?" zajímal se s úšklebkem na rtech.

,,Vskutku vtipné, pane Notte," ušklíbla se ředitelka. ,,Myslela jsem si ale, že toto je spíš parketa pana Zabiniho," dodala a zasmála se.

,,Evidentně na mě má špatný vliv," pokrčil rameny.

,,Je vám tedy doufám jasné, co se za tímto obrazem nachází," zeptala se jich ředitelka a na oba stočila svůj pohled.

Hermiona jen přikývla a nijak to nekomentovala.

,,Ovšemže," přikývl Theo. ,,Vchod do Narnie."

Jak sakra může vědět, co je to Narnie? Natož ji znát? Hermioně momentálně v hlavě šrotovala všechna kolečka přemýšlením. K závěru se ovšem nemohla dostat. Možná... Možná se ho na to později zeptá... Jo! Stejně spolu budou muset nějakým způsobem spolupracovat, takže se jí k tomu třeba i naskytne příležitost. Ačkoliv... Proč by ji to vlastně mělo zajímat? No... Ale zase na druhou stranu-

Ředitelka se jen protočila očima. ,,Heslo je: Mikrovlnka," oznámila jim. V tu stejnou chvíli, kdy heslo vyslovila, se obraz odklopil. ,,Pojďte za mnou," vyzvala oba dva a vydala se dovnitř.

•••

,,Páni," vydechla užasle Hermiona. Místnost byla dokonale sladěna do červené a zelené. V rohu místnosti se nacházely dva pracovní stoly z ebenového dřeva a dvě židle stejného odstínu a i materiálu. Rozdíl byl ovšem takový, že na jedné židli byl červený a na druhé zelený podsedák. V druhém rohu se zase nacházel masivní kamenný krb a dvě křesla. Jedno rudé - jako Ron, když se naštve - a druhé tmavě zelené - jako jakýkoliv lektvar, který kdysi Seamus uvařil. Mezi nimi byl malý – zato ale vysoký – dřevěný stoleček. Uprostřed místnosti byla ještě velká rudá pohovka s malými tmavě zelenými polštářky, před níž se nacházel dlouhý nízký stůl. Nadále z místnosti vedly dvoje schody a dvoje dveře. Kam? Toť byla otázka.

,,Vpravo po schodech máte pokoj vy, slečno Grangerová, vlevo zase vy, pane Notte."

,,A co je za těmito dveřmi?" zajímala se Hermiona a ukázala na dvoje dveře, které byly mezi oběma schodišti.

,,Za těmi vpravo je malá kuchyňka, za těmi vlevo zase koupelna," vysvětlila.

,,To..." začal Theodore. ,,To jako budeme mít společnou koupelnu?" zajímal se.

,,Ano," přikývla ředitelka. ,,Jste dva, tak to snad stačí, no ne?" zajímala se se smíchem.

,,Pravda," vydal ze sebe trochu koktavě černovlásek.