Dodatkový ročník

Rozhovor dvou nepřátel

,,Velice vtipné," odvětila mu. ,,Takové otázky jsi pochytil od Malfoye?" zajímala se možná až příliš drze. V tu chvíli se Theo narovnal. Zprvu se mu moc nelíbilo, co řekla. Po chvíli se ale výraz v jeho obličeji změnil, načež se nahlas zasmál.

,,Já a že jsem snad něco pochytil od Draca?" zamumlal. ,,To spíš naopak," dodal, načež kývl k místu vedle něho ,,Já nekoušu, Grangerová, taky to chci mít hotové a jít si za svým," přiznal, usmál se na ni - přičemž uviděla dvě řady zářivě bílých zubů, které by se jistě jejím rodičům líbily - a rukou poklepal na místo vedle něj, jako kdyby snad byli přáteli již od dětství.

Hermiona nehybně stála asi metr od schodů a chvíli se na něj jen tak koukala.

,,Grangerová!" křikl na ni.

,,Co?" zajímala se.

,,Co asi?" zeptal se ironicky. ,,Hodláš tam takhle stát ještě hodně dlouho? Jak se tomu říká- Jasně! Jako solný sloup?"

Hermiona jen protočila panenkami a vydala se směrem k němu. Neposadila se ovšem na volné místo, na které předtím poklepal. Raději upřednostnila křeslo, jenž se nacházelo v těsné blízkosti gauče. Moc si ale nepomohla, Nott se totiž - evidentně i dost ochotně - přišoupl k samému konci pohovky. Poté se k ní nahnul a nabídl jí brk, jenž svíral v pravé ruce. ,,Chceš psát ty?" zeptal se jí.

Hermiona si od něj jen mlčky převzala brk a taktéž si od něj převzala sešit, jenž byl vlastně něco jako kalendář.

,,Jen jsem ti chtěl říct, že Draco s Pansy nechtějí být napsáni na pátek, sobotu, neděli a nebo pondělí," řekl.

,,Jistě," odfrkla si Hermiona a zakoulela očima.

,,Cože?" zajímal se Theo, který ji vlastně slyšel naprosto dokonale.

,,Já jen, že Ginny s Harrym taky nechtějí být na tyhle dny," zalhala. Nott to na ní nejspíš poznal, ale to teď rozhodně nehodlala řešit.

,,Tak bychom mohli Draca a Pansy napsat na úterý a zrzku s jizvou na středu?" navrhl.

,,Fajn," zamumlala Hermiona a začala si to psát. ,,A na pondělí bychom mohli napsat Lenku s Michaelem, co říkáš?"

,,Klidně," pokrčil rameny.

Když Hermiona psala jméno toho otravného blonďatého peroxida, tak si uvědomila, že ji pár pronikavě zelených očí pozoruje. Stočila k němu tedy pohled, přičemž on ten svůj zase rychle odvrátil. Rozhodla se to neřešit a vrátila se zpět ke psaní. Tentokrát ke jménu té ropuchy Parkinsonové.

,,Víš, že my budeme muset vzít ty ostatní dny, že jo?" pronesl směrem k ní. Hermiona jen přikývla.

,,Uvědomuješ si, že jsme se za celých těch sedm let vlastně ani jednou nepozdravili a teď se tu spolu v rámci možností normálně bavíme?" zeptal se jí zamyšleně, načež se tomu nepatrně ušklíbl. Hermiona zase jen přikývla.

,,Proč se se mnou vlastně bavíš?" zajímal se, načež Hermiona jen ztuhla.

,,Vždyť prakticky mluvíš jen ty," pronesla směrem k němu. ,,Když to McGonagallová řekla," začala po chvíli ,,tak jsem málem omdlela," přiznala. ,,Pak ale..."

,,Pak co?" vyzvídal. Bylo na něm ovšem vidět, že ho to opravdu zajímá, což Hermionu - která k němu zrovna zvedla pohled od sešitu - dost udivilo. Možná se jí to ale také jen zdálo, a nebo byl Nott prostě jen dobrý herec, který nemá rád trapné ticho.

,,Pak mi došlo, že to mohl být Malfoy, což by bylo několikanásobně horší," vysvětlila, přičemž jejím tělem projel mráz. Neochladilo se tu?