Between us

(19)

Pohled Jimina

Jakmile skončilo vyučování ,já a ostatní jsme se rozloučili před školou a vydali se každy svou cestou domů až na Taeho který vždy chodil domů se mnou . Skoro celou cestu jsem mlčel , neměl jsem ani náladu na to ze sebe něco vydat  když vím že se něco děje ne konkrétně mě ale Kookimu , nedá mi to a zase začnu přemýšlet nad tím co se mu tak mohlo stát ale stejně jsem zůstal v tom že asi mu není dobře nebo jen šel k dokotorovi.

Jakmile jsme s Taem přišli k jeho domu hned mě odejmul a uklidnil mě svými slovy ,,neboj se Mine určitě je vpořádku , třeba mu není dobře ale hlavně nemysli na to nejhorší jo ,, ja mu to jen odkyvnul a obětí mu oplatím. Po pár minutách jsem dorazil domů , hned jsem si to namířil do svého pokoje, v zápětí jsem sebral mobil do ruky a okamžitě se snažil jakýmkoliv způsobem se s ním spojit , nechal jsem mu tak přes 10 zpráv a dokonce mu zkusil i zavolat ale bez odpovědi , dokonce mi to i hlásilo že je nedostupný. Poslední možností bylo se k němu zastavit , protože u něho není absolutně normální že neodepisuje.

Sebral jsem si všechno potřebné na cestu jako klasicky ,mobil, klíče atd.. a vydal se na cestu za Kookiem. Ani ne za čtvrt hodinky jsem stál před jeho domem a přesvědčoval jsem se k tomu abych zazvonil. Když už se tak stalo , stál jsem nehybně s nervozním obličejem před dveřmi , jenže z domu se neozval ani sebe menši zvuk co by jen připomínalo to že v něm někdo je . Když už jsem asi po 3tím zvonění ztratil naději ,něco se přece jen pohlo , viděl jsem to ale jen matně v okně a ještě se trošičku pohupoval závěs. Začal jsem bouchat vší silou do dveří a křičel jsem ,, Kookie prosím otevři , já vím že tam jsi , pojďme si prosím promluvit,,
Připadal jsem si tak zoufalý a pak se jen ozvalo ,, celou dobu jsou otevřené dveře kamo,, v tu chvíli jsem zrudnul jak rajče a tiše se smál , v hlavě jsem si řikal ,, ty vole Jimine tebe fakt nenapadlo zkusit kliku,, proklínal jsem sám sebe.

Otevřel jsem pomalu ale jistě hlavní vchodové dveře a opatrně nakoukl dovnitř, to co jsem viděl jsem nikdy vidět nechtěl, všude byl bordel poházené rozbité skleničky , rozbité věci a to nejhorší Kook u okna skácený k zemi. Rychle jsem se rozběhl k němu abych ho opatrně posadil alespoň na gauč ale odstrčil mě od sebe, s překvapeným a zároveň zlým pohledem se na něho podívám, vypadal úplně hrozně , byl celý spocený ,měl oči rudé a napuchlé jakoby právě před chvíli brečel . Když se vzpamatuju z toho postrčení zeptám se ho ,, co se děje ,, ani se na mě nepodíval a dál zůstával na zemi , zkusím na něj ještě zařvat ,, hej můžeš mi do prdele vysvětlit co se tady stalo ,, na to už ale zareagoval . Podíval se na mě ,přesněji do mých očí a spustil ,, tebe to tak bude zajímat , když mi lžeš , je ti úplně jedno jak se cítím a co cítím , prostě si řekneš že zmizíš co? Hmm Jimine co mi na to řekneš ,, s vykulenými oči na něho nehybně hledím , vůbec nevím o co tady jde , co jsem udělal .

,,Vůbec nechápu o co ti jde,, vypadne ze mě . Naklonil jsem se k němu blíž abych odlehčil situaci a pak mi to došlo , šel z něho cítit alkohol , neváhal jsem a popadl ho za pás a pod rameno a odtáhl ho nahoru do pokoje , ze začátku se mu moc do toho nechtělo ale pak se poddal. Hodil jsem ho na postel a sundal z něho to smradlavé oblečení , doprovodil ho do koupelny kdy jsem mu napustil vanu a ponořil ho do ní , byl tak mimo že si to ani pamatovat nebude. Usušil jsem ho a oblékl do pyžama, potom jen dát do postele a přikrýt ,jak už byl v posteli oblečený umyty a čistý otočil jsem se a chtěl odejít ale chytil mě za zápěstí , sykl jsem bolestí protože mi zmáčknul ruku až moc , pak se jen z něho ozvalo ,, Mine neopouštěj mě , znova už ne,, a zatáhl si mě k sobě do náruče , snažil jsem se dostat z jeho sevření ale marně , netrvalo dlouho a oba jsme usnuli v hřejivém obětí toho druhého.