Between us

(15)

Jungkookův pohled

Hned jak odešel Jimin počkal jsem asi pár minut abych pak mohl odejít taky. Uběhlo asi 10 minut a já usoudil že bych mohl jít. Opatrně jsem otevřel dveře a vyšel jsem na chodbu , došel jsem ke schodům po kterých jsem se vydal dolů. Šel jsem pomalu k hlavním dveřím abych mohl odejít ale s mým štěstím si mě Tae všimnul. ,, Hej Kookie,, zavolal na mě a já se pomalu otočil k němu ,,ano?,, Řekl jsem nervózně a přitom si zkousnul spodní ret.,,počkej co tady děláš ? ,Já myslel že všichni odešli a najednou se tu objevíš ty a před pár minutami Jimin,, polkl jsem a doufal že mu to nedojde nemůže zjistíš že já a Jimin defakto ne v tuhle chvíli, řekl jsem si pro sebe v hlavě. ,, Noo asi jsem se tak opil že si ani nepamatuju že jsem usnul ,, nervózně jsem mu odpověděl a po tváři se mi spustil studený pot.

,,Ahaaa , dobře,, usoudil Tae ale nešlo na něm poznat ani náznak toho že mi to uvěřil. Rozloučili jsme se a já se vydal z domu ven. Po cestě domů jsem přemýšlel o včerejšku , jak to mezi námi teď je ,cítí to Min stejně jako já a nebo.. , myšlenky mi putovaly sem a tam a já se nedokázal z nich vyhrabat. Přemýšlel jsme že až dojdu domu tak mu napíšu ale na to jsem až moc velký srab. Ano já vím je to jenom napsání někomu ale prostě bojím se, bojím se že si to vyčítá. Když už jsem byl doma ,hned jsem si to namířil do koupelny , dal jsem si sprchu a šel si lehnout ,byl jsem unavený a potřeboval jsem přespat tu kocovinu. Ležel jsem v posteli na zádech a matně sledoval strop nade mnou. Mé myšlenky létaly jen kolem něho ,jeho doteky jeho rty jeho prostě všechno, nevědomky jsem se nad tím pousmíval. Po nějaké době přemýšlení jsem usnul a dokonce jsem zapoměl napsat Minovi.

Vzbudil jsem se něco o kolo třetí odpoledne, ještě chvíli jsem se válel na posteli než se přinutil konečně vstát a hned jak se mi to povedlo namířil jsem to do kuchyně pro něco k snědku ,naposledy jsem jedl včera večer takže jsem usoudil že fakt potřebuju něco sníst. Vytáhl jsem z ledničky něco k snědku a posadil se ke stolu. Měl jsem tam ještě nudle ze včerejška. Po jídle jsem umyl talíř a schoval na své místo a vydal se zpátky do pokoje. Namířil to k nočnímu stolku a sebral z něho mobil. Když jsme se snažil ho zapnout tak se mi to nepovedlo ,hned poté mi došlo že ho musím zapojit do nabíječky. Chvíli jsem ho tam nechal a hned se podíval jestli mi někdo za tu dobu nenapsal.

Po té co se můj mobil rozhodl konečně spolupracovat jsem ho zapnul. Nevěřil jsem svým vlastním očím ,zpráva od Mina cože a to jsem mu chtěl já napsat první no nic kouknu co napsal ,říkal jsem si pro sebe v duchu. Rozjel jsem chat který patřil oné osobě,, Ahoj no ,já emm nechceš si o tom třeba promluvit nebo někde se sejít,, v tu chvíli jsem cítil jak mi začalo bušit srdce. V hlavě se mi skladovalo tolik odpovědi ale žádná nebyla dost dobrá na moji odpověď. Reálně jsem přemýšlel nad tím co mu odpovědět a radši jsem zůstal u nudného ,,jo proč ne,, to je jediné co jsem mu odpověděl , v hlavě jsem si říkal posral jsem to ,to jsem jako nemohl vymyslet víc efektnější odpověď nebo se jen bojíš člověka kterého máš rád? Tázal jsem se sám sebe ale odpověď mi nepřicházela.

,, Dobře tak dneska večer u parku?,, Odpověděl mi po moje fakt krásné odpovědi ,v mojí mysli to vyznělo sarkasticky. Hned na to jsem mu odpověděl ,,ok ,, dal mi zobrazeno a já usoudil že se mnou souhlasí a nechal jsme to být. Do parku jsem chodil mockrát ,chodil jsem tam přemýšlet , v poslední době přemýšlím až moc. Po asi hodině jsem si vzpomněl že mi neřekl v kolik tam mám být ,tak jsem mu napsal ještě. Řekl mi okolo 8 večer. Kouknul jsem se na hodiny a bylo 7, vykulil moje vykulené oči upřené na hodiny mi napovídalo o tom že to těžce nestíhám, rychle jsem se musel upravit abych vypadal trochu k světu, koneckonců jsme se před chvílí vzbudil takže moje vlasy vypadaly jako křoví. Otevřel jsem dveře od skříně a vyhrabal něco co se dalo obléct byly to černé džíny a bílé triko , k tomu přidal lehkou bundu. Hodiny mi ukazovali 7:30 , jistě že to mám kousek do parku ,schválně jsem se zdržel abych tam nebyl jako první.

Vyšel jsem o kolo tři čtvrtě lehkou chůzí směrem k parku. Už z dálky jsem ho viděl ,ty rty ten zadek ,prostě jsem už věděl že je to on. Pomalu jsem se dopotácel k němu a přemýšlel nad tím co mám od něho čekat ,jestli to zase nebudu nějaká jeho chyba ,reálně jsem čekal úplně na všechny věty co on mi dokáže říct ,už jsem byl smířený s tím že dneska odcházet šťastný z tohohle parku nebudu. Už z dálky se ke mě rozešel ,přišel ke mně a jemně mě políbil na pusu ,tak tenhle první dojem jsem vážně nečekal ,jen jsem se usmál pro sebe a odtáhnul se od něho. Chvíli jsem na něho koukal a čekal co z něho vypadne ,v hlavě jsem si promítal tolik odpovědi ale žádná z nich mi vůbec neseděla k téhle situaci. Když už konečně začal mluvit ulevilo se mi.

,,No emm ahoj ,, zaculil se na mě a já se pousmál.,, Ahoj,, odpověděl jsem mu a hned čekal na další z jeho odpovědí. ,, No to co se stalo včera ,no jak to bude dál , vrtá mi to hlavou celý den a byl bych blázen kdybych to nechal jen tak,, kouknul se na mě smutně a já jsem jen tiše koukal. ,, No jak jsem říkal mám tě rád a už dlouho jsem ti to chtěl říct, proč myslíš že jsem odešel jak si mě ošetřoval po tom co jsem dostal přes hubu, protože jsem se bál ,bál jsem se že jsem se zamiloval špatně,, nad slovem zamiloval jsem se pozastavil ,ani jsem nepobral že mi to jen tak vyšlo z pusy. ,, Počkej zamilo....,, Ani nedořekl větu a upřel svůj pohled do země. Chvíli bylo ticho ale to nezůstávalo dlouho ,, a jak to myslíš že ses zamiloval špatně, takže já jsem špatná volba nebo...,, Zamlčel se. ,, No to jsem nemyslel já...,, Než jsem to dořekl snažil se otočit a odejít ale já jsem ho zastavil ,chytl jsem ho za zápěstí a škubl jsem s ním tak že se prudce otočil a skončil v mém obětí ,držel jsem ho tak pevně aby pochopil že nemá odcházet. ,, Já jsem to tak nemyslel Jiminie ,myslel jsem to tak že v mým posledním vztahu to nebylo moc růžové a dost mě to vzalo, proč myslíš že jsem najednou nastoupil na vaši školu , nezvládal jsem to,, říkal jsem to tak potichu skoro jako kdybych se bál svého vlastního hlasu. Pomalu se ode mě odtáhl aby mi viděl do očí a pomalu ale jistě se ke mě naklonil.,, Promiň já jsem nechtěl ,já já jsem nevěděl že že ,, sklonil hlavu a zadíval se mi do mé hrudi. ,,Jiminie,, řekl jsem mu a nadzvedl jsem mu hlavu svoji rukou abych viděl do jeho tváře , uviděl jsem jak mu stékají drobné slzičky po tváři ,, To už je za mnou nemusíš být za mě smutný to je v pořádku,, ujišťoval jsem ho.,, Ale já...,, Než stačil něco namítnout vlepil jsem mu pusu a tím ho umlčel. Moje rty tak hezky putovaly po těch jeho jako by už věděly co mají dělat , i on se zapojil. Mezi naše polibky vstupovali jemné kapičky slz, vůbec mi to nevadilo ,bylo mi to téměř jedno ,hlavní bylo tohle ,on přímo v mé náruči. Chvíli jsme se jemně líbali ale potom mi umožnil vstoupit víc do jeho pusu a já toho hned využil, prozkoumával jsem jazykem jeho pusu a on tu mou , bylo to tak nádherné. Po chvíli jsme se odtáhli a zadívali se jeden druhému do očí , obejmul jsem ho kolem ramen a vlepil mu jemnou pusu do vlasů ,voněly po vanilce. ,,Co kdyby jsme šli ke mě?,, Řekl jsme mu v těsné blízkosti jeho ucha. A on jen přikývl a pousmál se.