Spolu to zvládneme || Hyunjin

7. část

Pak jsem si jenom udělala pár fotek u velkého zrcadla aby se to mohlo dát na straykids instagram a mohla jsem jít dolů.

,,Ale kdo je tu dneska o půl hodiny dříve." Řekl vytlemený Minho a já jsem na něj hodila vražedný výraz. ,,Ale vážně co se stalo?" Řekl Han a oba dva se začali ještě víc smát. Někdo tu asi měl ke snídani vtipnou kaši. Já jsem jim na to nic neodpověděla a uraženě jsem si sedla. (samozřejmě že jsem to pojala vtipem) ,,Tak co, jakto že tak najednou brzo? Ještě ani Felix a Hyunjin tady nejsou." Řekl Chan a podíval se na mě zajímavým pohledem. ,,Chtěla jsem si snad poprvé za život sednou na moje milované místo na našem milovaném gauči." Řekla jsem a u toho jsem si sedla na mé místo na gauči které je úplně v pravo. ,,Jo tak taakhleee."Řekl Han a uchechtl se. ,,A co že dneska máte tak fajn náladu?" Zeptala jsem se ze zvědavosti protože od té doby co jsem přišla se pořád jenom usmívají a vtipkujou. ,,Mám ji to říct Chane? Zeptal se Han u úšklebkem. ,,Jo stejnak to plánuju říct." povolil Chan Hanovi. Já jsem se z ještě větší zvědavosti narovnala a naklonila jsem se směrem k Hanovi. ,,BUDEME MÍT NOVÉ ALBUM!!!!" Vykřikl s radostí Han a já jsem se postavila z gauče. ,,SI DĚLÁTE SRANDU!!?!?!?!!" Vyjekla jsem.s ještě větším nadšením. ,,Jdu za Lixem a Hyunjinem hned jim to řeknu!! Řekla jsem nadšeně a kluci se mi začali smát. Mezitím jsem já vyběhla po schodech a bez zaklepaní jsem vběhla do jejich pokoje. Hnedka jsem vyskočila na postel a skočila na Felixe abych ho vzbudila. ,,AUU CO DĚLÁŠ?!" Vyjekl nahlas Lix protože se strašně lekl.  Hyunjin jenom seděl na židli a začal se smát. ,,Neuvěříte co mi právě řekl Han!!!" Vyhrkla jsem ještě víc. ,,Co prosim tebe je tak důležité že na mě musíš skákat." Řekl ještě rozespalim hlasem Felix a Hyunjin se ještě víc začal smát. ,,BUDEME MÍT NOVÉ ALBUM!!!" Vykřikla jsem a Felix se hnedka zvedl z postele. ,,COŽE?!?! Vyhrkl Hyunjin, a Felix vykřikl to samé ve stejný čas. ,,JOOO!!" Vykřikla jsem ještě víc radostněji. ,,No ale teď vstávej jdu se převléknout a namalovat. Mazej." Řekl usměvavě a u toho slezl z postele a zamířil do koupelny kde se zavřel. V pokoji jsem zůstala jenom já a Hyunjin. ,,A nevíš jak to bude s tou naší písničkou?" Zeptal se. ,,To nevím ale tu jednu máme jasnou, třeba jich budeme mít víc!" Odpověděla jsem mu a usmála jsem se. On se usmál na zpět. ,,No nic už by jsme mohli jít zase dolů Lixovi to bude trvat." Řekla jsem a uchechtla jsem se. ,,Jo to máš pravdu tak jdem." Hned jak to dořekl oba dva jsme se zvedly a šly jsme dolů za ostatními. Už tam chyběl jenom Felix protože dneska vstával nějak pozdě. Už jsme mu odpočítávali poslední sekundy do našeho srazu když najednou slyšíme někoho běžet po schodech. A nebyl to nikdo jiný než Felix. ,,No konečně!!" Vykřikl Saugmin a všichni jsme se zasmáli. Hnedka jsme všichni vstali a šli jsme na to interview o kterém jsem nevěděla vůbec nic. Vyšli jsme ven a nasedli jsme do dvou aut. V prvním autě jsem byla já která jsem seděla v levo u okénka vedle mně (tedy uprostřed) Felix a na pravo I.N. v sedadle spolujezdce seděl Hyunjin jako vždy a řidič byl Minho. V druhém autě potom seděl Saugmin, Bangchan, Han a řídil Changbin. Jeli jsme necelou půl hodinu při které Felix znova usl. To šel tak pozdě spát? Dojeli jsme na místo a mě už bylo jasné co to za interview je. Vešli jsme dovnitř a hnedka tam na nás čekala nějaká příjemná paní která nás uvítala a zavedla nás do místnosti kde to bude probíhat. My jsme tam přišli a hnedka si nás do rukou vzali nějaké maskérky a dodali nám něco málo makeupu. Potom jsme šli na místo kde se bude natáčet a všichni jsme se posadili. Posadili nás úplně stejně jako to je pořád. Do dvou řad. V první řadě jsme seděli ja vedle mě Felix (jsem si přímo vyžádala),  Hyunjin a Minho. V zadní řadě seděli ostatní. Interview začalo a taková milá paní nás přivítala do studia. Všechno se to vysilalo živě na kanále. Nejdříve nám všem podala tablety ke kterým nám řekla následovné. ,,Rozdám vám tady tablety na kterých bude živí chat tohodle streamu. Nejdříve se vás zeptat na pár otázek a potom si můžete vybrat nějaké zajímavé v chatu a odpovědět na ně. Je to všechno jasné?" Zeptala se ta paní mile a mi všichni jsme souhlasili. Paní začala s takovými těmi normálními otázkami ve smyslu jak jsme se dneska vyspali a jak jsme se těšili na dnešek. Všichni jsme odpověděli tak nějak popravdě a potom přišly takové ty lepší otázky. Teda já jsem doufala že přijdou lepší otázky. První otázka byla na mě a byla to taková ta otázka na kterou se ptá každý. ,,Jaké to je žít s osmi kluky?" Tu otázku jsem naprosto čekala abych byla upřímná. A taky jsem upřímně hodlala odpovědět. ,,Žít s osmi kluky není někdy úplně jednoduché protože vás jako holku občas nepochopí ale cítím se mezi nima strašně dobře a vím že můžu být sama sebou. Kdyz mám nějaký problém nebo potřebuji s něčím poradit vím ze můžu přijít za nimi.Strašně mi pomáhají a aj se starají za což jim neskutečně moc dekuju." woow takhle jsem to snad ještě nikdy neřekla. Klukům se hned objevil úsměv na tváři a Felix mě hnedka objal. Chan k tomu dodal jako leader taky nějaká slova a všichni s ním souhlasili. Byla jsem mě nimi neskutečně ráda a jsem arda že mě přiřadil JYP zrovna k nim. Potom přišla otázka na Changbina takže jsem se podívala do tabletu co tam lidi píšou a říkám vám bylo to nejhorší rozhodnutí co jsem v té tobě mohla udělat. Protože se tam začali objevovat komentáře tipu : ,,Nabi je strašně pickme" , ,,Vůbec si mezi nimi nezaslouží být" , ,,Však ani neumí pořádně zpívat a tancovat." , ,,Někdo jako ona by neměla být idol!" , ,,Však je tlustá jak prase" , ,,Fuj měla by něco zhubnout"..... Bylo tam toho o mě neskutečně moc a já jsem začala trochu panikařit. Nechtěla jsem to dát úplně najevo ale moc mi to nešlo. Začala jsem v sobě dusit neskutečně mnoho slz a měla jsem pocit jako bych potřebovala od tamtud vypadnout. Začala jsem panikařit ještě víc takže jsem začala dělat s jednou rukou takové to cvičení když se potřebuješ uklidnit. Nevím přesně jak se tomu říká ale je to něco jako 1324. Ruku jsem si snažila nějak schovat ale pořád si toho všiml I.N. který seděl za mnou. Ten hnedka jak to viděl dal jeho obě ruce na moje ramena a snažil se mě uklidnit. Já jsem sebou nejdříve cukla protože jsem se toho lekla, ale jak mi došlo o co se snaží začala jsem se uklidňovat. Mám pocit že si toho chatu všiml taky. Povídali si tam s tou paní celkem dlouho a ja jsem se znova podívala do chatu. Věděla jsem že toho budu litovat ale nevěděla jsem že tak tolik. Nenavistných komentářů tam začalo přibývat čím dál tím víc. Cítila jsem se jakoby se proti mně úplně všichni spykli. To mě taky lidi nenávidí? Zeptala jsem se sama sebe v hlavě. Tato myšlenka mi rám běžela pořád v hlavě do té doby než  si Felix všiml že jsem nějak ticho. Naklonil se ke mně a zašeptal na mě. ,,Je vše v pohodě?" Zeptal se mě trochu ustaraně. Ráda bych řekla že jo ale ne. Zavrtěla jsem tím pádem hlavou protože kdybych něco řekla tak bych se tak rozbrečela. On se podíval do chatu a viděl tam to samé co já. Jen se na mě podíval a nic neříkal.So vudet že ho to nějak mrzí. Doufala jsem že bude konec ale ještě nebyl. Přišla další otázka od té milé paní na mě. Felix se na mě podíval jetski to zvládnu ale ja jsem nechtěla dát nic najevo. ,,Jsi ráda že jsi zrovna mezi Straykids?" Fuuha a je to tady. Tedka ty slzy byly těžké zadržet ještě víc než předtím když jsem byla ticho. Popravdě jsem na tuhle otázku vůbec nechtěla odpovídat ale musela jsem něco říct. ,,Jsem neskutečně vděčná za to že mám možnost pracovat s takovými klukami jako jsou zrovna oni. Jsou to moje rodina na kterou nidky nezapomenu. Beru je jako moje nejlepší kámoše a taky jako ty nejlepší kolegy." Řekla jsem a chtěla už jsme to mít za sebou. Do konce interview jsme zůstala nějak potichu a ostatní t ještě něco povídali a odpovídali na otázky. Asi po půl hodině byl konec a my mohli ukončit tohle peklo. Paní nám poděkovala za naši účast a mi ve vrhli domů. Po cestě v autě jsem byla celou dobu ticho protože jsem přemýšlela nad úplně vším. Měla jsem hlavu úplně plnou myšlenek že mě z toho začala neskutečně bolet. Když jsme přijeli do dormu automaticky jsem šla do svého pokoje, zamkla jsem a pustila jsem to všechno ven. Rozbrečela jsem se neskutečným způsobem a asi půl hodiny to nešlo zastavit. Když jsem se snažila se uklidnit nešlo to. Nemohla jsem přestat.

Najednou jsem slyšela jak někdo zaklepal. Nejdříve jsem nechtěla odpovídat ale zjistila jsem že je to Felix a jako můj nejlepší kamarád by měl vědět když se něco děje takže jsem ho bez váhání pustila dovnitř.

Felix pov
Když Nabi otevřela dveře neměl jsem slov. Prostě stala u dveří s neskutečně červenými oči a nemohla propadnout dech. Šlo vidět že ji to neskutečně vzalo. A mě taky.... Vůbec jsem nevěděl co dělat tak jsi si pevně objal a snažil se jí nějak uklidnit. Nakonec se nám to podařilo a mohli jsme navázat konverzaci. Fakt mi na ni záleží.
Konec Felix pov

Když mě Felix objal začala jsem se uklidňovat, takový záchvat breku jsem snad ještě neměla. Po asi půl hodině co jsem se uklidňovala jsem se konečně uklidnila. Felix si se mnou potom začal povídat o úplných blbostech. Věděl že když mě rozesměje už se smát na chvíli nepřestanu. Začali jsme si navzájem vyprávět naše největší trapasy které se nám kdy stali. Třeba můj nejhorší a taky neveřejnější trapas byl když jsem spadla z pódia. Jo i to se stalo. Potom jsem asi na dva měsíce měla sádru na ruce. Vůbec nechápu jak jsem do toho pádu mohla zakomponovat ruku ale stalo se. Oba jsme dostali záchvat smíchu protože jsme si to oba připomněli. Šlo vidět že mu na mě záleží a jsem za to vážně vděčná. Potom jsme si povídali asi tak hodinu a Felix potom odešel na oběd. Já jsem mu řekla že vážně nemám chuť k jídlu a on mi pro dnešní oběd dal pokoj. Řekl že se najím potom a já jsem souhlasila. Zůstala jsem tedy ležet na posteli ve svém pokoji a popadla jsem svůj skicák kde maluju svoje obrázky. Vzala jsem si do ruky tužku a začala jsem si předkreslovat motýla. Miluju malování motýlů a neskutečně mě to naplňuje. Po pokoji mám vystavené nějaké svoje obrazy a po většině to jsou motýly. Miluju tu jejich pestrost v křídlech a ty krásné barvy. Dneska jsem se rozhodla namalovat klasického Modráska. Asi hodinku mi trval náčrt a potom jsem ho začala jemně pastelkami vybavovat.

Po asi půl hodině toho co jsem začala vybarvovat mi někdo zaťukal na dveře. ,,Dále." Řekla jsem a dveře se hnedka otevřeli. Stal v nich Felix který šel hnedka ke mně a sedl si na postel. ,,Chceme jít do kavárny máme tam zarezervované soukromé místo. Jdeme všichni takže se chci zeptat jestli se k nám přidáš." Řekl a já jsem měla už jaskou odpověď. ,,Moc se omlouvám ale dneska vážně nemám náladu někam chodit, radši zůstanu doma a něco si pustím. A taky dodělám tohodle motýlka." Dořekla jsem a zvedla jsem svůj sešit tak aby ten obrázek viděl Felix. ,,Strašně pěkný" řekl a usmál se. Věděla jsem že to myslíš sto procentně vážně takže jsem se usmála taky. ,,Bude se jmenovat Felix." Řekla jsem a Felixovi se jeho úsměv ještě dvakrát zvětšil. Šlo vidět že má radost. ,,To jsem rád, a taky už půjdeme takže žádné kraviny nevím v kolik se vrátíme ale kdyby něco zavolej." Řekl starostlivě. ,,Jojo neboj" řekla jsem uvěřitelně. ,,Dobré tak ahoj" ,,Ahoj" Řekl Fslix a já mu hnedka odpověděla. Když jsem věděla že všichni odešli sešla jsem dolů do obýváku se svým skicákem abych to dodělala u seriálu. Pustila jsem si moje oblíbené kdrama Nicméně. Mám ho ráda u z toho důvodu že tam hakvni postava má stejné jméno jako já a že motýli tam taky hrají roli.