Why you? {Y/N x Felix}

- 7.kapitola -

Další ráno bylo tady a já měla necelé dva týdny na to seskládat, nazpívat a vymyslet choreografii s Felixem. Asi mu vezmu všechen čas co teď má volný, ale doufám že ho to se mnou bude bavit. Možná doufám i v něco víc. Jak jsem ho víc poznala, tak si získal velice jednoduše mé srdce.

V klidu jsem snídala na gauči při zprávách a v tom mi začal někdo volat. Zvedla jsem rychle telefon a málem jsem ho i tak zahodila. Strašně jsem se lekla. ,, Aaaaaaa, ty si mi to zařídila, jsi nejlepší!" ,, Ahoj, málem mi mobil skončil ve vločkách s mlékem." ,, Promiň, ale jsem neskutečně ráda. Nejlepší je že mi na to budou stačit dohromady jen 3 hodinky." já vytřeštila oči, jestli to myslela vážně. ,, Opravdu jenom 3 hodiny? To je sakra málo." ,, Já vím, ale bohatě mi to stačí." ,, Tak se zkus překonat a dostat se pod 3 hodiny." podala jsem slova jako výzvu ,,To zní jako výzva, dobře. No nic musím na hodinu tak ahoj." ,, Ahojky."

Ještě k tomu že jsem též studovala, tak to bylo dálkově, abych stíhala i svou práci. Najednou mi znovu začal zvonit mobil, byla jsem jak tísňová linka dneska očividně. ,, Ahoj, je nějaký problém?" ,, Vůbec ne, jen jsem se chtěl optat jak se daří mé milé zpěvačce." ,, Mmmm... skvěle už mám domluvenou kooperaci jen s Felixem a pak i s celou skupinou." ,, Výborně, tak se jdu pustit do zařizování celé skupiny jenom hádám." jen jsem se zahihňala a manager to slyšel ,, No dobře tak odpoledne ať tě tu vidím nasazenou." ,, Rozkaz pane, ahoj." ,, Ahoj."

Ano se svým managerem jsem si tykala, protože nebyl věkově o moc starší, jen asi o 10 let. Ale to je jen drobnost. Byl moc hodný a vždy mi šel vstříc. Jako poslední mi zvonil někdo na apartmán. Jen jsem otevřela a ani se neptala, protože většinou si tu jen někdo zapomene klíče. Ale najednou jsem uslyšela ťukání na dveře. Otevřela jsem je a v nich byl Felix s kytkou a nějakou taškou v ruce. ,, Ahoj. Přišel jsem nevhod?" ,, Ahoj a ne v pohodě jsem jenom pořád v pyžamu." zasmáli jsme se a pozvala jsem ho dál. 

,, Posaď se kde chceš a kytku polož  klidně na linku do kuchyně, dám ji do vázy jen se převleču." rychle jsem se v šatníku převlékla do něčeho pohodlného a zároveň formálního. ,, Máš to tu moc pěkné." pochválil mi apartmán Felix mezitím co jsem dávala krásnou kytici do vázy. ,, Děkuji a děkuji i za květiny, jsou nádherné a ještě ke všemu v barvě  která je má nejoblíbenější." Podala jsem mu sklenici vody a posadila se vedle něj. ,, Takže, chceš jít do studia a nebo chvíli pracovat tu?" ,, Mohli bychom klidně chvíli tady, pokud ti to nevadí."

,, Vůbec ne, jen donesu bloky a tužky a možná taky koš." sedla jsem si nazpátek vedle něj. ,, Tak slečno jaké jsou vaše kritéria." tím hlubokým, kterým to řekl mi přejela zima po zádech. ,, Mmm... no..." nakonec jsem se probrala a řekla mu všechno co bych chtěla aby to obsahovalo. Naše spolupráce byla opravdu rychlá. Než byl oběd, tak jsme složili refrém a 2/3 textu k tomu. ,, Dobře co si nám přinesl dobrého? Aaaa takže jen rámen jo s jarní cibulkou. Udělám k tomu i vajíčko." ,, Pomůžu ti." a natahoval se přeze mě že vezme misku, kterou jsem chtěla původně vzít. Já se otočila a naše obličeje byly opravdu blízko sebe. 

,, Promiň, tady máš tu misku." podal mi misku do ruky a šel krájet jarní cibulku, já mezitím udělala volské oka a šli jsme si sednout ke stolu. V klidu jsme společně poobědvali, bez jakýchkoliv potíží, jen jsme se trochu styděli po tom incidentu s miskou. ,, Tak jo, co teď?" ,, No měla bych být ve studiu když už. Tak můžeme do HYBU pomalu." navrhla jsem a jen kývl. Hned jsem zavolala řidiči, ten mi řekl že za necelých 15 minut bude u mě. Sbalili jsme si potřebné věci a sešli dolů, kde jsme chvíli čekali na řidiče.

---------------------------------------------------------

Nemám sem co velice napsat abych byla upřímná. 

Jen že další kapitolka bude co nevidět.