I just wanna live in this moment forever
'Cause I'm afraid that living couldn't get any better
Started giving up on the word "forever"
Until you gave up heaven, so we could be together
„Dej mi dva dny Louisi. Dva dny a uvidíme, co bude dál." Prosil Harry.
Louis se hořce zasmál: „Mám čekat dva dny, než se dozvím, zda se mnou chceš zůstat, nebo být s ním?".
Harry kývl: „Dva dny a budu..."
Louis mu skočil do řeči se slzami v očích: „Můžeš mi říct, co ode mě čekáš?!"
Harry zamrkal: „Dva dny..."
„A co když se nic nezmění? Budu sledovat, jak si balíš věci?" popošel k němu a praštil ho do hrudi: „Jak mě opustíš, zatímco se budeš smát na svůj podělaný telefon a vypisovat si s NÍM?!" polkl: „ Potřebuju vědět, proč mám čekat! Mám snad naději?"
Harry mlčel.
„Možná. Možná můžu zkusit počkat dva dny. Ale tvoje rozhodnutí mě zničí tak jako tak."
„Proč?"
„Jak se vůbec můžeš takhle zeptat? Proč? Proč asi? Protože ať zůstaneš, nebo odejdeš, tak budu sedět v posteli, která byla naše a brečet? Protože to musím celé zkousnout? Protože se budu užírat tím, jak moc ti nevěřím do konce svého života? Proč..."
Harry sklonil hlavu: „Za dva dny budu vědět, zda jeho rodiče dovolí, abychom se vzali, nebo náš vztah padne."
Louis vyštěkl smíchy: „A já budu ten, koho pak budeš vinit. Co to je Harry? Uvědomuješ si vůbec, co mi děláš?"
ČTEŠ
Angel Eyes
FanfictionLoius miluje Harryho. Miluje ho celým svým bytím tak moc, že přehlédl veškeré známky toho, že Harry to zjevně má jinak. Udělal by pro něj první poslední a drží se naděje, že když se změní, třeba se to změní. A tak se trápí ve vztahu, který zjevně ne...
