Jmenuji se Kim Taehyung a je mi 18 let. Narodil jsem se v Degu. Měl jsem nejlepšího kámoše se, kterým jsem trávil hodně času každý den. Byl jsem rád že ho mám a cítil jsem k němu i něco víc než přátelství. Chtěl jsem mu to říct, ale vždy jsem se bál co si o mě potom pomyslí a už se semnou nebude chtít kamarádit a to mě odradilo.
Jako každý den jsem se ráno probudil a chystal se do školy. Nasnídal jsem se spáchal hygienu a vyšel se do předsíně se obout. Poté jsme vyšel z bytu a zamkl za sebou dveře. Nastoupil jsem do výtahu a sjel do přízemí, kde jsem vystoupil a vyšel ven. Zamířil jsem si to k Jungkookovi domů.
Když jsem tam přišel tak jsem zazvonil a čekal až mi otevře. Dlouho, Ke nikdo nešel a tak jsem zazvonil ještě jednou. Myslel jsem si že třeba zaspal a neslyšel to. Když se pořád nic nedělo vzal jsem mobil a volal mu. On to, ale nebral. Povzdechl jsem si a podíval se na dům. Vypadal jako by v něm už asi dva dny nebyl. "Jungkooku, kde jsi?" Zeptal jsem se sám sebe a rozešel jsem se k zastávce, aby mi neujel autobus.
Došel jsem na zastávku a měl jsem ještě chvíli čas tak jsem znovu zkoušel vola Jungkookovi. "Je nám líto, ale s voleným číslem se nelze spojit zkuste to prosím později" Ozval se hlas v mobilu. Zavěsil jsem a podíval se na autobus, který právě přijel. Nastoupil jsem do něho a zaplatil lístek poté jsem si našel volné místo a sedl si.
Dojeli jsme na zastávku před školou a já otráveně vyšel ven a vydal se směrem ke škole. V hlavě mi pořád běhám co se stalo Jungkookovi a kde může asi být.
*******************************
Po škole jsem se vydal k domu, kde bydlí Jungkook. Stal jsem u dveří a zazvonil už asi po 5. Nikdo mi pořád neotevíral "Co když se mu něco stalo? Co když tam leží někde v bezvědomí?" Ptal jsem se na otázky. Znovu jsem zazvonil, ale pořád nic. obešel jsem dům a šel do zahrady. Tam jsem se podival oknem do kuchyně nikdo tam nebyl. Rozhodl jsem se že okno rozbiju. Nakonec jsem tak udělal a pomalu vlezl do vnitř. "Jungkooku!!" Křikl jsem po celém domě, ale nic se neozvalo. Šel jsem se tedy podívat do pokoje, který patřil jemu tam, ale nebyl. "Jungkooku jsi tu!?" Křičel jsem, ale pořád se nic neozvalo. Vše naznačovalo že už tu nějakou dobu nebyl. Povzdechl jsem si a rozešel jsem se pryč z pokoje. Sešel jsem schody a podíval se po obýváku. Tam taky nic nebylo a tak jsem si povzdechl a šel pryč. Došel jsem k oknu a pomalu zase vylezl ven. Stekly mi slzy a sklonil hlavu "Proč se, ale nepřišel rozloučil a neřekl mi že se stěhuje" Řekl jsem si smutně.
Rozešel jsem se pryč ze Zahrady a naposledy se podíval na dům. Rozešel jsem se k sobě domů.
Došel jsem k mým dveřím, které jsem následně odemkl a vešel dovnitř. Zavřel jsem za sebou a vyzul se. Rozešel jsem se do obýváku. Batoh jsem nosil někam do rohů a padl na gauč. Zavřel jsem oči a přemýšlel na vzpomínky s Jungkookem. Stekly mi nové slzy, chtěl jsem je utřít, ale nechal jsem tomu volnost.
Po chvíli jsem se rozbrečel naplno a schoulil se do klubíčka. Únavou jsem usnul a nechal se unést do říše snů.
ČTEŠ
Bunny
Fanfiction"C-co po mě chcete?" Zeptal jsem se vyděšeně. "klid nejbližším ti pokud budeš poslouchat".
