Bunny

kapitola 4.

Neznámé číslo:
To si neměl dělat!!!

Já:
Co po mě chceš?!?
Nech mě na pokoji ty psychopata!
Nic jsem ti neudělal!!

Neznámé číslo:
To mě, ale nezajímá!
Kime Taehyungu jdu si pro tebe!

Jak mile jsem si tohle přečetl začal jsem se ještě víc bát. Rozhodl jsem se že si zbalim věci a odejdi k Jhopovi. Balil jsem si věci a snažil že nepřemýšlet nad tím idiotem.

Neznámé číslo:
Víš že jsi moc sladký, když se bojíš?

Přečetl jsem si to a rozhlédl jsem se kolem sebe. Nikde nikdo nebyl.

Neznámé číslo:
Mně nenajdeš Kime

Díval jsem se na displej telefonů a zůstal jsem jako zkamenělý. Proč mě nenechá být? A kdo to vůbec je? Rozhodl jsem se že se ho na to zeptám.

Já:
Kdo jsi znám tě?

Neznámé číslo:
To tě nemusí zajímat!

Já:
Tak ty znáš moje jméno
a já chci znát zase tvoje.

Neznámé číslo:
Říkám že tě to nemusí zajímat!

Proč my neche říct svoje jméno? Myslí si že bych ho nahlásil na policií, kdybych ho znal? To bych asi udělal to je fakt.

Dobalil jsem si věci a šel do předsíně, kde jsem se začal obouvat.

Neznámé číslo:
Kam si myslíš že jdeš?!?!

Já:
To tě nemusí zajímat!
Můžu si jít kam chci a ty mě v tom nezabráníš!

Neznámé číslo:
Nikam nejdeš nebo tě zabiju!

Já:
On už se tě bojím
Jsi jen nějaký debil ze
školy co se mě snaží vyřešit

Neznámé číslo:
Jak myslíš Kime Taehyungu máš to mít.

Ignorval jsem to a otevřel dveře že výjdu ven, ale z mého pokoje se ozvala rána rozbitého okna. Zůstal jsem stát jako přibitý. Nějakou dobu jsem nic neslyšel a tak jsem si řekl že se mi to jen zdálo. Jenže má to se ozvala další rána rozbitého skla. Tohle už jsem ale nepřehlížel a vydal se podívat co se stalo. V pokoji jsem našel pod oknem kámen. Přišel jsem k oknu a podíval se z něj. Pod oknem jsem viděl člověka, který měl na sobě masku. Masku králíka. Podíval jsem se na něho víc a všiml jsem si že ta maska je od krve. Od čerstvé krve. Vykřikl jsem a ihned začal couvat. Hrozně jsem se bál.

Neznámé číslo:
Neboj ještě nepřišel ten správný čas.

Přečetl jsem si tu SMS. Hrozně jsem se třásl strachem.

Po zbytek dne mi už žádné smsky nepřišli. Když jsem si vařil večeři začal jsem si broukat písničku od mé oblíbené skupiny.

Dojedl jsem večeři a nádobí uklidil do myčky. Šel jsem do pokoje a lehl si na postel. Četl jsem si knížku, kterou jsem měl koupenou v mobilu.

Najednou se ozvala rána. Rychle jsem se posadil a rozhlížel se po pokoji. Uviděl jsem na zemi kámen na, kterém byl přilepený papír. Bál jsem se pro to jít.

Neznámé číslo:
Běž si pro ten papír!

Já:
Nejdu!

Neznámé číslo:
Dělej!!!

Ja:
Ja pro to půjdu a ty mě zabiješ

Neznámé číslo:
Dělej jdi pro ten papír!!

Neochotně a pomalu jsem si pro ten papír šel? Pomalu jsem ho zvedl a rozbalil. Začal jsem číst.

"Přesně za hodinu si pro tebe dojdu"
Vyděsil jsem se, ale ne kvůli tomu dopisu, ale kvůli tomu že na tom papíře byla čerstvá krev.  Rychle jsem ho zmačkal a hodil do kouta. "Nech mě být nic jsem ti neudělal tak proč mě chceš?!" Zeptal jsem se do ticha protože jsem věděl že mě slyší.

Ozvala se rána ze zdola. Zůstal jsem stát jako Opařan v půlce pokoje. "Jsi tu?" Zeptal jsem se. Nic se neozvalo. " Jestli tu jsi tak aspoň něco udělej" Řekl jsem s rostřepaným hlase.