Bunny

Kapitola 2.

Probudil jsem se ráno a celé tělo mě bolelo. Co si budeme spát celou noc má gauči není příjemné. Protáhl jsem se a pomalu se posadil. Cítil jsem že mám na tvářích zaschlé slzy. Povzdechl si a vstal. Rozešel jsem se směrem kuchyně.

Došel jsem tam a rovnou si udělal kafe a menší snídani. Zalil jsem si kávu a vzal si talíř se snídaní a šel se prosadit ke stolu, kde jsem pomalu začal snídat.

Po snídani jsem se šel vysprchovat a vyčistit si zuby. Šel jsem do pokoje, kde jsem se oblékl a podíval se na sebe do zrcadla, které mám na skříni. Vypadal jsem docela dobře. Jelikož byla dneska Sobota tak jsem nemusel spěchat do školy. Rozešel jsem se zase dolů do obýváku a měl jsem plán si zase lehnout na gauč a dívat se na televizi.

Ležel jsem má gauči celý den protože jsem neměl co dělat, když mi najednou cinkl mobil. Vzal jsem si ho do ruky a podal se kdo mi píše. Bylo to neznámé číslo.

Neznámé číslo:
Ahojky kulíšku

Já:
Kdo jsi?

Neznámé číslo:
To tě nemusí zajímat zlato

Já:
Neříkej mi zlato!!!
Kdo jsi?!

Neznámé číslo:
Tvoje noční můra

"Kdo to sakra je?" Zeptal jsem se sám sebe a díval se na displej. "Určitě je to nějaký psychopat" Řekl jsem si sám pro sebe. Najednou zase cinkl mobil.

Neznámé číslo:
Cože si to řekl?! Psychopat?! 

Zůstal jsem vyděšeně klikat na displej. Jak ví že jsem to řekl? To mě snad slyší? Začal jsem se ihned rozhlížet kolem sebe, ale nikde nic

Neznámé číslo:
Je sladké jak se mě snažíš najít,
ale jen pro přesnost mě nenajdeš

Tak jo teď se vážně bojím. Z kuchyně se ozvala rána. Vyděšeně jsem se podíval tím směrem. Stoupl jsem si a pomalu šel do kuchyně. "Jsi tady?" Zeptal jsem se. Nic se ale neozvalo. Došel jsem do kuchyně a ihned jsem rozsvítil a podal se co tu ráno způsobilo. Na zemi se válel rozbitý hrnek.

Neznámé číslo:
Snad se nebojíš Taehyungu.

Já:
Jak to že znáš moje jméno?

Neznámé číslo:
To ti neřeknu zlato

Já:
Už jsem ti řekl že nejsem tvoje zlato!!

Neznámé číslo:
Pro mě, ale jsi a ty s tím nic neuděláš

Byl jsem vyděšený k smrtí. Pořád jsem se rozhlížel, ale nikoho jsem neviděl. "Jestli tu si tak něco udělej" Řekl jsem do ticha.

Najednou se ozvala rána a já vykřikl strachy. Začal jsem cítit jak mi tečou slzy do očí.

Neznámé číslo:
Ale přece nam nebude Tae plakat

Já:
Drž hubu!

Neznámé číslo:
Přestaň mi nadávat nebo tě zabiju!

Já:
Tak mě zabij aspoň bude po mě.
Stejně tu nikoho nemám ten,
koho jsem měl rád je pryč!!
Bojíš se? Stejně si jen psychopat!

Nic se nedělo a tak jsem si oddychl. Vydal jsem se do koupelny a tam se podíval na sebe do zr. Vypadal jsem hrozně. Měl jsem červené oči od pláče a byl jsem celý bledý. Povzdechl jsem si a opláchl si obličej studenou vodou. "Co to mělo znamenat?" Zeptal jsem se odrazu v zrcadle. Chvíli jsem tam stál a pak se převlékl do věcí na spaní a šel spát.