Bunny

kapitola 5.

"Tak se otoč Tae". Ozvalo se za mnou. Úplně mě prolezl mráz po zádech z toho hlasů. Byl tak hrubý. "Ne" Řekl jsem."otoč se!!" Křikl a já vyskočil strachy. pomalu jsem se začal otáčet.

Když jsem byl Otočený nikoho jsem tam neviděl. Eh bezva Taehyungu už ti hrabe máš halucinace. Řekl jsem si sobě. "Kde jsi?" Zeptal jsem se odvážně, ale přitom se mi klepal hlas. "Přímo za tebou" Ucítil jsem na svém krku studený dech. Teď jsem se bál otočit a tak jsem se ani nehl. "Copak? Přece se nebojíš?" Ozvalo se znovu za mnou. Rychle jsem zakroutil hlavou na nesouhlas. "Tak se otoč". Jeho dech se zničí odrazil od mého krku. Pomalu jsem se začal otáčet.

Uviděl jsem může s králičí maskou od čerstvé krve. Vykřikl jsem a začal utíkat po domě. "Stejně mi neutečeš" Řekl se smíchem. Doběhl jsem do obýváku a podíval se na schody, které sem vedou ze z horního patra. Hrozně jsem se bál o svůj život. Rychlým krokem jsem se vydal k venkovním dveřím. "To nedělej!" Křikl hlas toho psychopata přímo za mimy zády. "Prosím neubližuj my" Řekl jsem a po tvářích mi stekly slzy.

"Co po mě chceš?" Zeptal jsem se s brekem. "Ale sshh snad nam nebude Taehyung plakat" Řekl a já ucítil na svém krku jeho dech. Nic jsem nedělal a jen tak tam stál. Ucítil jsem na svém krku dotek. On se mě dotýkal svými prsty. Chvíli mě hladil po kůži a pak lehce naklonil hlavu na stranu. Hrozně jsem se bál že jsme se ani nijak nebránil. Ucítil jsem tlak na svém krku. Sykl jsem bolestí.

Po chvíli jsem se začal cítit unaveně a pak jsem uviděl už jen tmu.

***************************
Probudil jsem se na studené zemi. Strašně mě bolela hlavy. Pomalu jsem se posadil a ucítil jsem na rukou pouta, které byli až moc utáhla a jednou rukou jsem byl připoután k nějaké tyči. Podíval jsem se po místnosti, ale nic jsem neviděl protože ti byla tma. Jen malé blikající žárovka tam byla. Zkusil jsem se postavit, ale díky pout to nešlo. "Sakra!" Zaklel jsem pro sebe. "Ty už si vzhůru?" Ozval se hlas, který až moc dobře znám. Patřil tomu psychopatovy. Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho neviděl. "K-kde jsi?" Zeptal jsem se potichu.

Ozval se zvuk klapající podrážky, které se blížili ke mě. Natiskl jsem se víc ke zdi. Přišel až úplně ke mě. Sklonil jsem hlavu a snažil se na něho nepodívat se. On si ke mě čupl a hrubě se na mě chytil za bradu. Sykl jsem a podíval a měl oči stále sklopené. "Podívej se na mě!!" Křikl na mě a ještě stik víc sesílil. Podíval jsem se tedy na něho. Slzy jsem měl na krajíčku. "Budeš mě poslouchat a nic se ti nestane rozumíš?" Zeptal se mě a čekal až něco řeknu či udělám. Lehce jsem přikývl a on se musel usmát. Poté pustil mou bradu a stoupl si. Podíval se na mě a rozešel se ke dveřím. Otevřel je a odešel nezapomněl zamknout. "Pusť mě ty psychopata! Nic jsem ti neudělal!" Začal jsem křičet v očích mě začali páket slzy, které se po chvíli začali kutálet ven.

Po půl hodině jsem začal být unavený a tak jsem se uklidnil. Schoulil jsem se do klubíčka, abych se víc zahřál a odešel do říše snu.