Uplynuly necelý dva týdny. Sakura chodila za Itachim každý den, vyprávěla mu zážitky, co prožila ten den a ošetřovala mu zranění. Itachi na tom byl čím dál tím líp. Ze začátku na Sakuřino vyprávění nereagoval, ale jak dny plynuly, tak začal sem tam něco odpovídat, až pak spolu začali mluvit normálně. Atmosféra v chatě se úplně změnila.
Sakura spěchala, hodně se v nemocnici zdržela. Přivezli jim tam mladého genina, který při tréninku chůze po stromech spadl a zlámal si par kostí s lehčím otřesem mozku. Sakura s ním docela soucítila, jí ten trénink kdysi šel výborně, ale Naruto si z něho odnesl pár podlitin. Sasukemu to šlo taky dobře, ale ne tak jako jí. Pocítila malé bodnutí viny, když se jí v hlavě ozvalo Sasukeho jméno. Vůbec netušila, co bude dělat, až se Sasuke vrátí z mise. Ale on si stejně asi ničeho nevšimne, protože se na ni skoro vůbec nedívá. Vždycky mluví jenom s Narutem.
Zamávala na dvojku hlídačů u brány a vyběhla ven z Konohy. Zamířila rovnou do lesa, vyskočila na větve a poskakovala po nich směrem k Itachimu. Měla strach, Itachi už zvládl chodit, ale občas se stalo, že se mu podlomily kolena a spadnul. Nechtěla, aby si ublížil ještě víc. Doskákala na místo celkem rychle. Seskočila ze stromu na prostranství kolem chaty a celá udýchaná se vřítila přímo do ní. „Měla bych víc trénovat," pomyslela si.
„Promiň, jdu..." podívala se směrem k Itachiho provizornímu lůžku. Itachi v něm nebyl. Sakura se rychle podívala po místnosti, ale nikdo v ní nebyl.
„Zatraceně!" zaklela.
Musí ho najít, dřív než ho chytí někdo z Konohy. Nemůže být nikde daleko. Otočila se zpět ke dveřím. Ztuhla. Ve dveřích stála postava. Sakura neměla čas na přemýšlení, hodila tím směrem těžkou tašku a vytáhla kunai. Přikrčila se. Ozval se smích. Chtěla po něm hodit kunai, ale chytil ji za ruku a přitáhl blíž.
„Cos myslela, že zmůžeš s tou taškou?" posmíval se jí.
Sakura mu zírala do hrudi a byla červená až za ušima. Těžko říct, jestli byla ruda vzteky nebo se červenala, protože byl Itachi tak blízko. Neodvážila se mu podívat do očí. Pokrčila rameny a otočila hlavu uraženě na stranu.
„Na ninju seš hodně neopatrná. To tě nikdy neučili, že bys měla sledovat vždycky okolí?" rýpnul si znovu a začal se smát.
Sakura sevřela ruku v pěst a dala mu ránu do břicha. Itachi leknutím pustil Sakuru a dopadl přímo na zadek.
„Já náhodou dávám pozor na okolí! Jsem jedna z nejlepších kunoichi v Konoze! Dneska jsem pospíchala protože, jsem měla strach, aby se ti nic nestalo, blbečku!" začala na něj vzteky řvát.
Itachi na ni jenom vytřeštěně zíral. Většinu času se k němu chová tak mile, že úplně zapomíná, jak děsivě vypadá, když se naštve. Měl by si dávat větší pozor, nebo mu vážně ublíží. Sharingan na ni rozhodně používat nechtěl. Naštvaně si došla pro tašku.
„Zvedni se sám, já ti pomáhat nebudu," ucedila skrz zuby a šla dovnitř.
Sakura položila tašku na stůl a začala z ní vyndávat věci. Slyšela, jak se venku Itachi s hekáním zvedá. „Dobře mu tak." Pomalými kroky prošel kolem ní a posadil se na nejbližší židli. Opřel si ruku a o tvář a díval se na ní. Sakura předstírala, že se věnuje věcem a snažila se ho ignorovat. Vzala krabičku s jídlem a dala jí před něj. Itachi jí otevřel a pustil se do jídla. Vypadal hodně hladově. Posadila se naproti němu a zkřížila ruce na prsou. Pozorovala ho, jak jí.
„Dneska nebudeš nic vyprávět?" zeptal se po chvilce.
„Jak se cítíš? Bolí tě něco?"
„Kromě mého břicha? Ne, myslím, že mě nic nebolí," ušklíbl se na ní.
„Zasloužil sis to."
„Nemáš ráda, když tě někdo kritizuje, viď?" dobíral si ji.
Sakura neodpověděla. Vstala. Vzala prázdnou krabičku a uklidila ji.
„Dneska bys mohl mluvit ty." Otočila se na něj.
„Myslím, že toho o mě víš víc než dost. Takže nevidím důvod, abych ti cokoliv říkal." Opřel se o opěradlo a založil ruce na prsou.
„No mohl bys mi říct, kdo tě tak hodně zranil, nebo proč si byl tak blízko Konohy? Jdeš po Narutovi? Nebo jsi přišel zabít Sasukeho?"
Itachi se na ni zamračil. Bylo na něm vidět, že se mu ty otázky nelíbí.
„Nestarej se o to, kdo mě zranil. Do takový věcích by ses plést neměla. Ne, nešel jsem po Narutovi a můj bratr je momentálně to poslední, co mě teď zajímá."
„Proč se do toho nemám plést?"
„Protože je to záležitost Akatsuki a víc ti k tomu neřeknu."
„Skoro tři týdny tě tu dávám dohromady, myslím, že bych si zasloužila, abys mi něco řekl," nedala se odbít.
Itachi se na ni chladně podíval. „Chceš snad opustit Konohu a přidat se k Akatsuki?"
Sakura na něj jenom koukala. Zavrtěla hlavou a podívala se do země.
„Tak vidíš. Je lepší, když se do toho nebudeš plést," vstal a začal se šourat směrem k lůžku.
„Jdu si lehnout, přišla na mě únava."
Sakura jenom pozorovala Itachiho. Bude muset přijít na způsob, jak to z něho dostat. Byla hodně zvědavá na to, co se stalo a tím, že o tom nechtěl mluvit, zvědavost jenom umocňovalo. „Aspoň že Naruto a Sasuke jsou prozatím v bezpečí," uklidňovala se.
Itachi si lehl a obrátil se k ní zády. Dneska už s ním nebude řeč.
„Tak já už půjdu." Vzala si věci a šla k východu. „Přijdu zase zítra." Vyšla ven.
Sakura kráčela Konohou, úplně ponořená do svých myšlenek. Vůbec nevnímala okolí, ani si nevšimla dvojice, která kráčela proti ní, až do jednoho z nich narazila.
„Pardon," zamumlala a chtěla jít dál.
„No to je teda přivítání, my se vrátíme z mise a ona ani nepozdraví a ještě vrazí do Sasukeho," začal si stěžovat Naruto.
Sakura se vzpamatovala, srdce jí začalo být jak splašené. Omluvně se podívala na Naruta.
„Promiň, Naruto, dneska jsem měla těžký den a jsem hodně unavená."
„Tak to asi s námi nezajdeš na rámen, co?"
„Dneska ne, promiň."
Naruto se zatvářil trochu ublíženě a pak pokrčil rameny. Sakura se celou dobu dívala jenom na Naruta, na Sasukeho se bála podívat.
„Jaká byla mise?"
„Celkem nudná, ale pak se Naruto začal chovat jako idiot a všechno zase zkazil," odpověděl Sasuke.
„Ale nestalo se nic vážného, ne?" pořád se dívala jenom na Naruta.
„Neee, jenom spadlo pár zdí ukrytu a my jsme museli běžet strašně rychle, aby nás to nezasypalo. Bábi Tsunade mě před chvílí za to slušně seřvala."
„Aha," odpověděla. „Já už půjdu, chci jít dneska spát brzo," rozloučila se a odběhla.
„Nepřijde ti, že se Sakura chovala divně?" zeptal se Naruto.
„Poslouchal si ji vůbec? Říkala, že je unavená."
„To jo, ale že se na tebe ani jednou nepodívala a mluvila jenom se mnou."
Sasuke se zamračil. „To se ti jenom zdálo," podíval se směrem, kterým odešla.
„Určitě ne, tak jdeme na ten rámen?"
Sasuke jenom pokrčil rameny a následoval Naruta.
