Těžce oddechovala, členové jejího týmu na tom byli dost podobně. Jediný, kdo vypadal naprosto v pořádku, byl Kakashi sensei, který seděl ve stínu pod stromem, četl si pořád dokola ten svůj nemravný román a sem tam jim něco líně přikázal. Při každém pohledu na něj dostala vztek. Chyběly jí dny, které celé strávila pomáháním v nemocnici. Podobně bídně na tom byl kapitán Yamato, seděl v kruhu dřevěných totemů a bedlivě hlídal Naruta a jeho klony. Docela by brala pauzu, ale ani jeden z kluků o ní nechtěl ani slyšet. Sasuke vypadal taky docela dost vyčerpaně, nechtěl to ale přiznat a radši se snažil tvářit, že má víc energie než všichni tady.
„Znovu!" zahulákal na ně učitel zpoza knížky.
Zaúpěla a připravila se do pozoru. Tentokrát se mu do očí nepodívá. Snažila se soustředit svůj pohled na jeho tělo, kromě hlavy. Nebylo to zrovna snadné. Dal se do pohybu. Rychle načerpala chakru do pěsti. Uhnula kopanci, mířenému na její hlavu, a snažila se ho zasáhnout pěstí. Minula a zasáhla zem. Hlína v místě zásahu popraskala a z třasu, který vyvolala, trochu ztratila rovnováhu. Než se však stihla úplně srovnat, šel na ni další útok. Jen tak tak uhnula ráně pěstí a kousek od něj uskočila, když najednou na ni vyletěla spousta shurikenů, chtěla uhnout, ale všechno kolem ní se začalo kroutit. Zbraně ji poškrábaly na rukou. Zmateně pozorovala okolí. Zamračila se. Z toho točení se jí začalo dělat nevolno. Jak se to mohlo stát? Vždyť se mu nepodívala do očí. Byla si tím naprosto jistá. No tak uklidni se. Musí to být jenom iluze. Není to skutečný. Zkoušela klidně dýchat a soustředit se. Moc to ale nešlo. Měla pocit, jako by se topila. Podlomila se jí kolena a dopadla na zem. Zatřepala hlavou. Pořádně se nadechla a pokusila se uvolnit nejvíc, co to šlo.
„Kai!" zakřičela a složila pečeť.
Všechno se vrátilo do normálu. Klečela, unaveně se opřela o ruce a snažila se popadnout dech. Její protivník stál nad ní, jednou rukou se držel vepředu na hlavě a měl co dělat, aby se udržel na nohou. Proč ji nutí bojovat proti sharinganu? Pochybovala, že by to někdy zužitkovala. Nejspíš tu slouží jako pokusný morče, aby se Sasuke zdokonalil v používání genjutsu. Zakručelo jí v břiše. Potřebovala pauzu. A ať si klidně na ni řvou, jak chtějí!
„Dost!" zaúpěla. „Dávám si pauzu!" Nasupeně vykročila k senseiovi, mladý Uchiha ji bez protestů následoval.
„Cože?! Už zase?" začal se vztekat třetí člen týmu.
„Potřebuji si odpočinout a najíst se, Naruto! Nehodlám tady umřít hlady!" vyštěkla na něj.
„To je hrozný zdržování! Takhle nikdy nezesílíme!"
„Dobře, dobře. Naruto, ty si oběhneš třicet koleček," vstoupil do rozhovoru sensei.
Zmiňovaný vztekle našpulil rty a zůstal stát na místě. Sasuke se mu posměšně uchechtl.
„A Sasuke si je dá s tebou, ať mu to není líto," pokračoval sensei.
Sakura si sedla do stínu a začala v brašně hledat krabičku s jídlem. Kapitán Yamato se pomalu šoural směrem k nim a svalil se na zem naproti ní. Kluci se za hlasitého nadávaní dali do běhu. Radši budu zticha, nebo mě taky pošlou běhat. Zkoumala výraz učitele. Dneska na ně byl hodně tvrdý. Zajímalo ji, jestli se něco neděje. Dneska ráno, když před tréninkem nesla noční report z hlavní brány pro hokage, slyšela, jak něco řeší s Kakashi-senseiem. Když ale vstoupila do kanceláře, oba ztichli a tvářili se hodně vážně. Omluvila se, odevzdala dokumenty na stůl a šla za kluky na cvičiště. Pokusí se zjistit, co se děje.
Hůlkami se vrtala v jídle. Měla velký hlad, ale nechtěla toho hodně sníst, pořád držela dietu.
„Jez pořádně, Sakuro, dneska ještě budeš potřebovat hodně energie."
Zamračila se na něj. To snad čte myšlenky?! To bude dneska zase den. Kousek od nich zakrákala vrána a vznesla se směrem k lesu. Sledovala, jak odlétá. Zajímalo ji, co asi tak teď dělá.
Seděl na terase a nechal sluneční paprsky, ať mu dopadají na obličej. Už si ani nepamatoval, kdy naposledy měl čas takhle vysedávat a užívat si pocit klidu. Přál si, aby to takhle mohlo zůstat napořád. To ale bohužel nešlo. Byla tu spousta věcí, co ještě musí udělat. Nejdřív si to ale vyřídí s Kakuzem, a dost možná i Hidanem, neboť je to všechno jeho vina. Celé to začalo vlastně úplně nevinně. Potkali ty dva na cestě a dali se do hovoru. Itachi s Kakuzem si vyměňovali získané informace. Když je vyrušily hlasité nadávky a řinčení zbraní. Ti dva idioti spolu začali bojovat a hádali se, čí zbraň je lepší.
„Hidane, jestli ti to bude trvat dlouho, tak tě zabiju," prohlásil výhružně maskovaný ninja.
„Pche! Jako by to bylo možný!" zahulákal na parťáka.
Byl z toho krapet nervózní. Na tohle rozhodně neměli čas, byli docela blízko Země Ohně. Pokud by se to nějak zvrtlo, mohli by přilákat pozornost ninju z Listové. Nestál o to, aby v Konoze věděli, že je tak blízko.
Tak tam stáli, ponoření ve svých myšlenkách, a pozorovali svoje společníky, jak se zuřivým nadšením spolu bojují. Kisame Samehadou odrazil Hidanovu kosu, která se řítila přímo na Kakuzovu tašku s penězi. Itachi čekal, že Kakuzu uskočí a vyhne se zásahu, on ale zůstal jenom klidně stát, sledoval, jak mu kosa potrhala plášť, přesekla poutko jeho oblíbené brašny a peníze se začaly sypat ven. Vzduch kolem něj jako by se pohnul.
„Hej, Kakuzu, ty trotle, neumíš uhýbat?" přilil do ohně Hidan.
Pár vteřin se nic nedělo. Zafoukal vítr a bankovky se kolem nich ve spirálách točily. S obavami pozoroval ninju stojící vedle něho. Slyšel historky, jak dopadli všichni předchozí parťáci Kakuza, když ho jenom trošku naštvali
„Všechny vás zabiju!" zakřičel na ně jmenovaný.
Pak z něho vylétly černé tlusté nitě směrem na všechny tři. Uskočil a vyhnul se přicházejícímu útoku. Vytáhl kunai a soustředěně pozoroval běsnícího protivníka, zrak se mu na chvíli zakalil. Zamrkal, snažil se zaostřit, když najednou zaregistroval pohyb vzadu. Chystal se uskočit, ale bylo pozdě, ucítil ostrou bodavou bolest v boku. Spadl na zem. Kousek se odkutálel. Zatraceně. Malá část černého provazu se k němu dostala pod zemí. Zvedl se. Jednou rukou se opřel o strom a druhou si přidržoval krvácející místo. Ze země vylétly další kusy, většině se vyhnul, ale i tak schytal pár ran. Musí odtud zmizet. Využil chvíle, kdy se rozzuřený člen Akatsuki vrhal na majitele kosy, poslal na ty hnusný svíjející se věci katon a dal se na útěk. Kisameho najde potom. Pak se mu všechno splývalo dohromady. Nepamatoval si, jak dlouho běžel, ani že by upadl na zem. Pamatoval si jenom velké zelené vyděšené oči plné soucitu. Následovala tma.
Probral se až v chatě za zvuku snad nejhoršího zpěvu, co slyšel. Otočil se za tím zvukem. V rohu místnosti stála růžovlasá dívka. Když se k němu otočila, po tom, co na ni promluvil, spatřil znovu ty zelené oči. Myslel si, že když se k ní bude chovat chladně, nechá ho na pokoji. Jenže ona za ním chodila pořád dál. Každý den byla tak veselá a milá, až na pár výjimek.
Zjistil, že ho baví ji provokovat. Přinášela do jeho temného a zkaženého světa světlo. Povzdechl si. Pomalu se blížil čas, kdy bude muset odejít.
Netušila, kolik je hodin, ale už byla pořádná tma. Když podali návrh, že tam zůstanou spát. Tak jim oznámila, že půjde domů. Opravdu nehodlala spát v přírodě, a ještě bez spacáku. Sasuke se ochotně nabídl, že ji doprovodí domu. Zpražila Naruta, který brblal něco o kazičích zábavy, vražedným pohledem, tak si šel uraženě ustlat někam na trávu. Šouravým krokem se vydali na cestu. Jak ona, tak její společník vypadali dost zničeně. Sakura ho podezřívala, že ji použil jako záminku, aby s nimi nemusel spát pod širákem. Moc toho spolu nenamluvili.
U vchodu do jejího domu zastavili.
„V kolik tě tu mám zítra vyzvednout?"
Usmála se. Že by se cítil špatně za to, jak ji mučil? „Já zítra ráno musím ještě za Lady Tsunade, takže se sejdeme až na cvičišti."
„Dobře." Pokrčil rameny a otočil se k odchodu „Dobrou noc." Odkráčel pryč.
„Dobrou noc, Sasuke-kun."
Doma si dala pořádnou sprchu. Hned si zalezla do postele a spala jako zabitá.
Druhý den ráno klepala na dveře.
„Dále," ozvalo se zevnitř. Vstoupila do kanceláře.
„Dobré ráno, Tsunade-sama, mohla bych se na něco zeptat?"
