Vstát, trénovat trénovat celý den, večeře v Ichiraku s jejím týmem, spánek. Každý den se odehrával stejně. Schovala se za usmívající masku a plnila každý úkol, který dostala. Do chaty a ani na louku nešla ani jednou, bylo by to pro ni moc bolestivý, radši předstírala že ty místa neexistují. Každé ráno poslouchala úzkostlivě zprávy Hokage, ale nic novýho se nedozvěděla, jako by se po něm slehla zem. Cítila úlevu ale zároveň i strašný strach.
Akorát přicházela k budově hokage, Naruto se Sasukem tam už čekali ale po Kakashim nebyla nikde ani stopa. Zajímalo jí s jakou výmluvou přijde tentokrát.
"Dobré ráno Sakuro." pozdravil ji Naruto s úsměvem.
Sasuke na ní jenom kývnul. Oplatila jim pozdravy a pak následovalo ticho. Pozorovala okolí ale nic zajímavého se nezaregistrovala, bylo přece jenom ještě brzo. Kluci se začali o něčem dohadovat a byli u toho docela hlasitý. Otočila se k nim a chtěla se zeptat co se děje, ale v tu samou chvíli se před nimi zjevil kakashi.
"Pardon, pardon ale sousedce spadnul na zahradu meteorit a pomáhal jsem jí hasit oheň." Všichni tři na něj jenom zírali. Horší výmluvu si snad už vymyslet nemohl.
"Tak pojďte, rychle, rychle už tak jdeme docela pozdě."
"A čí je to asi vina?" zamumlal si Sasuke po vousy.
Sakura se usmála. Rychle proběhli chodbami až ke dveřím hokage.
"Jdete pozdě!" vykřikla hokage jen co otevřeli dveře.
Následovali kakashiho omluvy u kterých ho Tsunade probodávala vražedným pohledem. Sakura byla ráda že pro jednou hněv hokage nejde na ni ale někoho jiného.
"Takže, zavola jsem vás sem všechny, protože vás chci poslat na misi."
Naruto začal nadšeně poskakovat.
"Je to bojovná mise babi Tsunade?"
"To zrovna ne, budete spolu s dalšími týmy prohledávat jednu oblast."
"He? A co přesně tam budeme hledat?" zeptal se už s trochu menšim nadšením naruto.
"Kakashi dostal všechny podrobné informace a seznámí vás nimi později."
Všichni tři vrhli na senseie zvědavé pohledy.
"To je vše. Můžete jít."
Před budovou zasypali Kakashiho otazkami ale jediny co z něho dostali je že se pátrá po jedné osobě a spolu s dalšími týmy budou prohledávat oblast kde byla naposledy spatřena.
Dostali instrukce v kolik budou odcházet z Konohy a do té doby ať si zařídí vše potřebné.
"Takže uvidíme se u brány v 5, přijďte tam všichni včas. Nebylo by dobrý hokage znovu naštvat."
"Jedinej kdo cho.." než to Naruto stinul doříct sensei zmizel v oblaku kouře.
Všichni tři tam zůstali stát a hleděli na místo kde ještě před chvíli stál Kakashi.
"Aaaa ten mě tak štve." protestoval dál člen jejich týmu.
Založil si ruce za hlavu a nasadil svůj otrávenej obličej. "Uvidíme se u brány." utrousil jejich směrem a začal se pomalu šourat pryč od nich.
Sakura zvedla oči od místa kde před chvíli stál jejich sensei a všimla si že jí Susuke pozoruje.
"Já taky půjdu, potřebuju toho hodně zařídit než vyrazíme." otočila se a vykročila směrem k jejímu domovu. Uslyšela za sebou kroky ani se nemusela otáčet věděla že je to Sasuke. Poslední dobou jí často doprovázel domu. Ze začátku z toho byla nervózní ale po nějaké době si na to zvykla. Většinou spolu moc nemluvili. Někdy šel pár kroků za ní, někdy před ní a zcela výjimečně vedle ní. To byli ty vzácný okamžiky kdy spolu mluvili. Nebo spíš mluvila Sakura a Sasuke jí poslouchal.
"Myslím, že to bude důležitá osoba."
Byla tak zabraná do myšlenek že si ani nevšimla že Sasuke jde vedle ni.
"Nejspíš ano."
"Nenapadá kdo by to mohl být?"
"Ne, ale podle toho jak rychle máme odejít, to vypadá že to bude něco naléhavého."
Podívala se něj. Zamračeně hleděl před sebe. Pramínky delších předních vlasů se mu mírně hýbali jak kolem nich foukal mírný podzimní vánek. Nejspíš ucítil že ho pozoruje protože jeho pohled se stočil směrem k ní. Hleděli si do očí, kdysi se jí z jeho podhledu podlamovaly kolena, teď to bylo jiný. Rychle pohled obrátila a radši přidala do kroku.
"Sakuro." zarazila se a otočila se.
Stál několik kroků od ní a měřil si jí pohledem. Kdyby ho dobře neznala tak to snad vypadalo ustaraně. Ale tohle Je Sasuke-kun, ten se stará jen sám o sebe.
"Je všechno v pořádku?"
Doslova na něj civěla. On se jí vážně ptá jestli je v pořádku? Uvěznil ji někdo v genjutsu? Nebo co se to vlastně děje.
"Já ehm no.." snažila se ze sebe dostat nějakou odpověď, ale moc jí to nešlo.
Přistoupil až k ní. Pořád se na ní díval tím pohledem.
"Ty máš o mě starost?"
Založil si ruce do kapes, pohledem začal pozorovat něco na zemi a v obličeji se trochu červenal.
"Připadáš mi poslední dobou unavená a nesoustředěná."
Jenom se na něj dívala. Nevěděla co říct. Ze všech lidí co zná by u něho nejmíň čekala že jí bude nějak víc pozorovat. Podíval se na ní, na tvářích měl pořád ještě rumělce.
"Měla by ses dát do pořádku. Nechci abys byla pro náš tým přítěž." Po těch slovech odkráčel a jejím směrem se nepodíval ani jednou.
Sakura stála na místě jako opařená. Co to sakra mělo znamenat? Chvíli si myslela, že by mu na ní snad mohlo trochu záležet, ale ta chvíle pominula a byl to znova ten stejný arogantní Sasuke. Nechápala jak to mohla celá léta, tak v klidu snášet a ještě ho za všechno omlouvat. Rázným krokem vykročila domů a poprvé za několik týdnu cítila něco jiného než jenom smutek.
