Rytíř neustále chodil sem a tam. Měl na sobě neustále zbroj. Vypadal velice rozhněvaně. Jelikož ho ve městě přepadli vojáci. Nemůže ji tedy jen tak pohodit. Z ničeho se tedy stává problém. Velký problém. Co s ní má jako teď dělat? S tou malou holkou, která nic neumí. A navíc asi zešílela.
„Dva-tisíce sto padesát ” Zasmála se ležící diana Diana. Na že by byla nemocná, spíše veselá a ve své kůži.
„Můžeš toho nechat.” Okřikl ji rytíř. „snažím se myslet. ”
„Dva-tisíce sto padesát šest.”
„Co to vůbec počítáš?”
„kolikrát jste okolo mne prošel. Víte, je dobré žít, když si nejste jistý smrtí.”
Rytíř obrátil své oči, barvy měsíce k nebi.
„Kam jste dala rozum slečno?”
„Jsem přesvědčena, že na poslední minuty svého života rozum nepotřebuji.”
„Ještě nedávno vám bylo všechno jedno.”
„Dva-tisíce sto padesát osm.”
Rytíř přestal pochodovat, pochopil, že to nemá smysl. Ale přeci jen se mu ten jeho maraton k něčemu hodil. Viděl, že to dítě ještě věří v život.Ano, tohle ohavné stvoření nechám žít. Naučím ho zacházet s mečem. Udělám z ní vlastní dceru.
Jeho plán nebyl hezký, neměl v plánu mít Dianu rád, nebo něco takového, jenom ji chtěl využít.
No, a tak ještě toho dne dostala Diana chuť k životu, někoho, kdo se o ní staral a meč do ruky.
ČTEŠ
Dcera meče
FantasyDiana byla pouze předmětem. Její rodina ji brala pouze jako nástroj a opravdu jím v nějakých ohledech byla. Válka ale vše změnila. Po nemoci zesláblá Diana nestíhala utéct z domova a zůstala v lese. Byla sama a bezradná. Nejspíše by zemřela, nebýt p...
