To existuje? //Avatar//

Část 11.

Než začnete tak děkuju za 1k přečtení💙miluju vás! A mějte suprovej den!

_________________________________________________________
"Auvie" představila jsem se mu a šli jsme ze stanu a kluci byli vedle mě "ty seš ta nová že jo" zeptal se Nixon a já se usmála "jasně.. Jo jsem" zasmála jsem se a koukla se na zem a on se taky usmál "hele neflirtujte spolu" ušklíbl se Alex "neflirtuju" odsekl Nixon a usmál se na mě "jasně jasně" znovu se ušklíbl ale Nixon ho praštil přes hlavu a on mu to vrátil a Nixon mu to už chtěl taky vrátit ale zastavila jsem ho a chytla ho za ruku "tak klid jo nemusíte se tu bít jako malí děti" zasmála jsem se a furt jsem mu držela ruku a on se taky smál

Neteyam Pov
Když jsem vyšel ze stanu tak jsem vyděl Auvii tak jsem chtěl na ní zavolat ale všimli jsem si že jde s Alexem a Nixonem někam a nejhorší bylo že se Auvie a Nixon drželi za ruce a oba se smáli. Koukal jsem se na ně a nechybně jsem stál

Konec Pov Neteyam

Šli jsme za ikrany a já si všimla Neteyama a zamávala jsem mu nadšeně

Kluci se otočili taky na Neteyama a taky zamávali ale Neteyam tam jen tak stál a nic nedělal, trošku mi ztěžklo srdce a přestala jsem mávat a postrčila jsem kluky aby už šli do předu

Měla jsem smutný výraz a přemýšlela jsem jestli už ve mě nevidí chybu nebo nedokonalost a furt jsem přemýšlela o tom co jsem udělala špatně

Přemýšlela jsem tak až jsem si nevšimla že na mě Nixon mluví "Auvie?" oslovil mě se starostí v obličeji "co?... co si říkal?" dostala jsem se s transu a podívala jsem se na něho "chci ti představit Diega, je to 2 nejlepší letec" zasmál se a podíval se na dalšího chlapce který si mě prohlížel "Ahoj, jak říká Nixon tak jsem 2 nejlepší letec.. pak je Neteyam" zatočil očima a dal si ruce na hruď "Jo.. Neteyama znám no.." vylezlo ze mě a šla blíž k útesu a zavolala Salvatora "no Jo.. ale jednou budu dobrý jako on a budu 1." pyšně se podíval na Alexe který se chichotal "Aby jsi si nemyslela tak mi jsme Neteyamovy kámoši ale furt se chová povýšeně ale jinak je dobrý kámoš" upřesnil mi Diego a podíval se na mě "Jo v pohodě.." ozvala jsem se potichu

Salvator přistál a hned zasyčel na kluky "klid Salvator" uklidnila jsem ho a nasedla "ty si nevezmeš sedlo?" připomněl mi Alex "k čemu? takhle to bude věčí zábava" ušklíbla jsem se na něj "dáme závod kdo vydrží nejdéle nad mrakama tak je první" vyzvala jsem je a čekala až odpoví

Všichni tři se na sebe koukli a přikývli a nasedli na ikrany "bez sedadel kluci" pousmála jsem se lišácky

Diego jako první zahodil sedlo "neporazí mě holka a ještě vodný avatar" pousmál se stejně jako já

Alex a Nixon je taky zahodily a letěli jsme vzhůru

"nechcete to už někdo vzdát?" zeptala jsem se jich a usmála se na mě "co je? Už nemůžeš?" ušklíbl se Diego

Já se otočila zpátky před sebe a čekala až budou klesat

Alex odpadl jako první pak Nixon a Diego tam se mnou furt byl "nezdáš se ale jsi bojovnice ale každý bojovník to vzdá" řekl hrdě a usmál se lišácky "no jasně.. ty se taky nezdáš ale jsi letec a fakt dobrý ale každý letec nabourá do stromu a vzdá to" řekla jsem vytočeně protože mě vůbec nerespektoval "to bylo hrubé Auvie" dotknul si na hruď tam kde má srdce a usmál se jakoby nic "já vím tupče" pousmála jsem se lišácky a letěla jsem rychleji "Auvie!!" zařval Diego a letěl za mnou

Vzlétla jsem víc do vzduchu ale Diego nikde nebyl, byla jsem překvapená že neletí za mnou tak jsem sletěla dolu úplně za Alexem a Nixonem a viděla jsem i vyčerpaného Diega "co se stalo proč si neletěl za mnou?" zeptala jsem se a přiletěla blíž k němu "tam nahoře se býchat už nedá.." oznámil a já jsem chvilku přemýšlela "ale já tam byla.." řekla jsem překvapeně "no právě..." odsekl a přemýšlel "a kdo to dokáže ještě?" zeptala jsem se zvědavě "... Neteyam" koukl se na mě "jako jenom on?" překvapeně jsem se na něj podívala "Jo.. proto ho jeho otec dává jen aby hlídal oblohu" podíval se na mě

Nastalo ticho a nikdo nic neříkal tak jsem se odhodlala "nepoletíme zpět?" navrhla jsem a projela jsem všechny pohledem "jasně..." přikývl Diego a pak se přidali i ostatní a letěli jsme dolu na skálu

Pustili jsme ikrany a já šla do mé ho stanu a kluci šly ani nevím kam

Když jsem přišla do stanu tak jsem si rychle vzala Neteyamův dopis a šla ho hledat

Dívala jsem se do skoro všech stanů kde by mohl být pak jsem šla za ikrany jestli tam je jeho ikran ale byl tam tak nemohl letět někam jinam

Zoufale jsem hodila po vesnici a najednou se přede mnou objevila Tsireya "ahoj sestřičko neděláš průšvihy?" zeptala se ze štástním obličejem "Ne, jdu Neteyamovy vrátit dopis" oznámila jsem jí a šla jsem dál

Tsirey Pov
Auvie mi přišla dost smutná s Neteyama ale objevilo se v ní i zlost a taky na Neteyama, sestřička mi dost věcí neříká je taková že věří možná tak sama sobě, a někdy je těžké to z ní vypáčit ale někdy se to podaří ale fakt jen malinko

Tsirey Pov konec

Jediní místo co mě napadlo je les. Chodila jsem po lesu a nebyla tam ani noha

Bloudila jsem lesem a najednou jsem si uvědomila že nevím kde jsem a koukala se kolem sebe a hledala Neteyama

Najednou jsem uslyšela nějaký zvuky a přibližovali se čím dál víc u mě. Nemohla jsem se chýbat i kdybych chtěla. Ztuhla jsem na místě a čekala až mě něco zabije. Z lesa se vynořil........

_______________________________________________________________
                       Máte se na co těšit!

      Můžete hádat kdo to bude💙

:3