Avatar jménem Auvie, má 14 let, v jejím životě se ale oběví úplně jiný avataři, musí je naučit zvykům jejího kmene ale všechno není tak jak se zdá...
❗️OMLOUVÁM SE ZA CHYBY❗️
Užijte si příběh💙😭
🍰🎊💧 Ty to emoji budou vyjadřovat co bude v příděhu, a jestli tam bude srdce tak jsem žádní emoji nenašla xd _______ ___________________________________________
Otevřela jsem oči. Záře bioluminiscence je strašně krásná, měli jsme jí i na ostrovech ale tady byla hezčí. Neteyam se rozešel a vedl mě za ruku. Koukala jsem se jen na naše ruce a nevnímala jsem les a žádný zvuky.
Takže jsem nevnímala i když jsme byli u krásného vodopádu který vydával fakt hlasití zvuky.
"Auvi? Děje se něco? Nelíbí se ti to?" hned na mě vybalil otázky a já byla okouzlená jeho rukou, někdy bych se měla fakt soustředit.
Dostala jsem se s mého menšího tranzu "promiň.. cože si to říkal?" nervózně jsem se zeptala a pustila jsem jeho ruky. Neteyam šel ke mě blíže, podle mého v kusu moc nebezpečně blízko "jestli se ti tu líbí" řekl jemným hlasem že jsem myslela že se udusím (xd).
"Ehm... no jo- ano- jasně" zakoktala jsem se a asi 3 krát jsem řekla souhlas. Neteyam se uchechtl a odstoupil ode mě "pojď" pousmál se a šel směrem k vodopádům.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byli přejrásný. Vodopády ukazují krásu přírody, ukazují tvůj odraz, a nějaký i tvojí budoucnost. Celkově okolo nich příroda zkvétá a roste a vyvíjí se. Bylo to tam s Neteyamem příjemní fakt hodně.
"Jsem rád že se ti to tu líbí.. mě se to tady taky líbí" pousmál se a koukal na překrásné vodopády. "Neteyame?..." otočila jsem se na něj celím tělem. Neteyam se otočil a podíval se mi do očí "No...- proč to pro mě děláš?" bylo to divné jen tak mě pozval na... rande. Nejsem člověk jako Tsirey která je hezká a každý kdo kolem ní prošel slintá. Nikdy jsem taková nechtěla být, byla až moc překrásná ale já... ne.
"Co? Jakože proč jsem tě pozval sem?" zeptal se a pousmál se, porozhlédl se po místu "Jo... nejsem moc na to to... romantická místa, kluci, vzhled atd" pousmála jsem se ale pak jsem hned zakryla úsměv a podívala jsem se na zem a uvědomila jsem si co jsem řekla
Podívala jsem se na něj a on se pousmíval a chichotal se mi "Já-... jsem hrozná a otravná a hlavně jsem hnusná.. měla bych jít... ahoj" ztěžklo mi srdce. Nechtěla jsem jít pryč, bylo mi tu příjemně.
Chtěla jsem odejít, cítila jsem se strašně trapně a chtěla jsem se jen propadnout do země ale Neteyam mě chytl pevně za ruku a přitáhl tam kde jsem byla. Dal mi na tvář ruku už zase.
"Jsi překrásná a nejsi otravná a opravdu nejsi hrozná" koukal se mi do očích a usmíval se "jsem... všechno.." popřela jsem a dala na jeho ruku mojí ruku na mojí tváři (xdd) "zlato... nejsi.. jsi doopravdy překrásná přímo nádherná.. a určitě nejsi hnusná" překvapeně jsem se na něho koukla.
Nevím jestli jsem překvapená s toho že mi řekl že jsem krásná a nádherná nebo s toho že mi řekl zlato. ZLATO proboha co to kurva teď řekl
"Počkej... zlato?" trošku se mi zrychlil tep srdce "Ehm... no- já- nechtěl jsem ti tak říct.. promiň" Neteyam začal zčervenávat a dal svojí ruku pryč od mí tváře
Tomu to jsem se už musela pousmát. Na jednu stranu mi to přišlo divní a vůbec.. proč mi tak řekl? Ale zase na druhou stranu jsem skákala radostí, nikdo mi tak neřekl. "Každý se může splést.. nevím úplně jestli nikomu nikdo řekl jen tak zlato ale mě to nevadí" usmívala jsem se jako idiot a nevěděla co mám dělat.
"Jo... ještě jednou promiň.. tak Jo! Teď na dárky!" povzbudil sám sebe a někam kousek odešel a pak se vrátil s trošku větší krabičku než mi dal Diego.
Vrazil mi jí do ruky a já jí skoro upustila "tak.. otevři to, snažil jsem se aby se ti to líbilo.." podíval se na krabičku a pak na mě
Otevřela jsem krabičku a byl tam překrásní náhrdelník. Byl na ní středný zelení krystal. Byl překrásní, svítil s měsícem a odrážel se od vodopádu.
"Děkuju Neteyame.." usmála jsem se a šla jsem ho odejmout "jsem rád že se ti líbí.." pousmál se, odstoupila jsem od něho a dala mu náhrdelník "připneš mi ho?.." usmála jsem se a dala jsem mu svůj náhrdelník "jasně, otoč se" vzal náhrdelník a čekal než se otočím. Otočila jsem se a odhrnula jsem vlasy. Neteyam ke mě přistoupil a jemně mi zavázal malým uzlíkem náhrdelník.
Chvilku jsme tam ještě byly a povídali jsme si o blbostech. Stmívalo se tak ni Neteyam nabídl jestli už nechci jít a já byla unavená takže jsem souhlasila a šli jsme pomalu do vesnice. Když jsme se blížili slyšela jsem hudbu, hlasy šťastných Na'vi. Nechápala jsem a podívala jsem se na Neteyama který celí zářil a pousmíval se "co se tam děje?" taky jsem se pousmála. Neteyam nic neříkal a šel blíže k vesnici, šla jsem za ním opatrně, nevím co mě tam čeká..
Přišli jsme do vesnice a všichni nadšeně zpívali a tančili. Moc jsem nerozuměla co se děje takže jsem se držela Neteyama a šla pomalu za ním.
Všichni se na mě koukali. Byla jsem bodem pozornosti.. nelíbilo se mi to moc, nemám ráda když musím být ve prostřed a všichni na mě koukají, mám s toho hrůzu.
Furt jsem se koukala okolo sebe a nekoukala jsem na cestu jen jsem nejistě sahala na Neteyamový záda ale najednou se zastavil a já do něho narazila, narovnala jsem se "promiň.. nechtěla jsem do tebe narazit schválně.." omlouvala jsem se mu a on se na mě otočil s úsměvem "to vůbec nevadí.." vzal mě za zápěstí a přetáhl před sebe.
Viděla jsem Sully celou rodinu a všechny Avatary co znám "co- co se děje?.." koukala jsem okolo sebe a všichni na mě zírali "všechno nejlepší Auvie" prohlásil Jake a usmál se, byla jsem překvapená.
Jsem nějaká důležitá osoba že všichni byli šťastní s toho že mám narozeniny, je to divní nechápu to asi...
Jake ke mě přišel a dal mi do ruku luk a šípy "pro tebe" usmál se a já zavrtěla nesouhlasně hlavou "dekuju.. ale tohle neumím používat a nemůžu to přijmout" sklopila jsem hlavu na luk který měl překrásnou světle zelenou barvu přírody a po stranách zlatí vířezky
