To existuje? //Avatar//

Část 19.

🧚
__________
______________________________________________

Otevřela jsem krabičku a byl tam krásný prstýnek. Měl na sobě jednu velkou zářivou překrásnou perlu. Vzala jsem prstýnek a nasadila jsem si ho "Diego... je překrásný, děkuju" poděkovala jsem a přišla jsem k Diegovy a objala ho "jsem rád že se ti líbí... nevěděl jsem jestli se ti bude líbit" zasmál se a objal mě taky

Pustila jsem ho "no tak já zase jdu" usmála jsem se a šla jsem do stanu

Konečně jsem se ho zbavila. Možná to je hezký kluk a jméno Diego se mi líbí ale prostě mě se líbí někdo jiní

Smyla jsem si čáry na obličeji a pak na celém těle. Vzala jsem si knížku a sedla jsem si na polštáře a četla jsem si.

Moc mě ta knížka nebavila ale spíše jsem přemýšlela nad tím jak mám Neteyama přesvědčit aby se mnou šel někam abych nemusela s Diegem. Furt a furt jsem přemýšlela dokud si někdo stoupl před stan a odhrnul kousek látky.

"Co potřebuješ?" zeptala jsem se zčervenaného Neteyama co se kroutil u výhodu "víš jak jsem ti řekl že to není vše?" pousmál se a kroutil se jak žížala "ano pamatuju si to.. proč?" zeptala jsem se zvědavě a pootočila jsem hlavu na stranu "no.... tak... já- chci tě- pozvat..." lezlo to z něj jako s chlupaté deky. Pousmála jsem se protože mi bylo jasné že mě chce pozvat na večerní romantickou překrásnou procházku v lese. Zvedla jsem se a šla k němu blíže "no tak Neteyame.. neumíš to doříct?"

Pov Neteyam
Zeptal jsem se jí hodně zakoktaně ale nedořekl jsem to. Bál jsem se že mě odmítne a řekne že nechce nebo něco takového

Pousmála se a šla ke mě blíže. Začal jsem být nervózní a začalo mi bušet na hlas srdce že jsem myslel že mi vyskočí s těla pryč. Cítil jsem její překrásnou vůni ale taky jsem cítil spocení čelo a ruce

Diego má v něčem pravdu... neumím jí někam pozvat aniž bych se červenal, styděl, potil atd
ale aspoň jsem sní mluvil ne jak on že sní neprohodí ani slovo

Konec pov Neteyam

Cítila jsem jeho srdce že buší o sto šest. Byl strašně napjatí svím tělem jakoby ho měl někdo začít bodat "promiň... nechceš jít..-" zase se zasekl a trápil se ze slovy co mi chce říct

"Chceš mě pozvat do romantického lesa večer že jo? Není to tak teške mi to říct. Já se spokojím s čímkoli" pousmála jsem se "a moje odpověď je ano.... Ano půjdu s tebou na rande do lesa" zasmála jsem se.. přišlo mi vtipné jak to nedokáže říct, a zrovna mě. Mně je jedno jak mi kluk pozve na rande. Jestli se mě zeptá normálně, zakoktaně, romanticky, jakkoliv jak chce a jak to umí

"Ehm... jo přesně to jsem chtěl říct" pousmál se a bylo vidět že je šťastní. Po dlouhý době jsem byla šťastná i já a s někým

"Večer tě vyzvednu" mrknul na mě a šel ladně ven. Pousmála jsem se a zavrtěla jsem nad tím hlavou a šla jsem si číst tu strašnou knížku která mě nudila k smrti

Byl už večer a všichni pobíhali sem a tam jako dneska ráno. Neřešila jsem to a udělala jsem si účes. Udělala jsem si tenký copánky ve předu a jelikož mám dlouhé tmavé mírně kudrnaté vlasy tak jsem si je nechala rozpuštěné.

Seděla jsem na deky a prohlížela jsem si květinu a srovná v tu chvíli mě něco napadlo. Stonek s květiny jsem trošku utrhla a dala za ucho a podívala jsem se do malého zrcátka.

"Proč vypadám jako zmuchlaní lístek který prošláplo víc jak 80 na'vi" odfoukla jsem si a dala jsem květinu dolu "spíše jako královna víl kterou respektují všichni" uchechtl se někdo za mnou a já se otráveně otočila. Neteyam.....

Bože.. on je tak nádherní

Byl vyfešákovaný jakoby šel na nějakou společenskou zábavu. Byl překrásní strašně moc mu to slušelo. Mohla bych se na něj koukat takhle třeba ještě 2 hodiny ale pak jsem cítila jak mi sebral tu květinu a dal mi jí přesně na to místo kde jsem jí měla předtím "jseš překrásná nejsi lístek jsi královna hlavně teď, máš narozky pojď a zavři oči a důvěřuj mi" podal mi obě ruce abych se ho mohla chytnout a zavřít oči

Samozřejmě jsem mu důvěřovala a zavřela jsem oči "tak jo... teď je jen neotevírej" chytl mě za obě ruce a táhl mě ze stanu ven. Cítila jsem že se na mě někdo kouká. Nebyl to příjemní pocit ale pak už jsem cítila a slyšela les.

"Krásný zvuky" pousmála jsem se a pro jistotu jsem dala před sebe ruce "já vím.. vím že se ti líbí les a příroda" zasmál se a držel mě za bok abych nešla někam do pryč nebo abych nenarazila.

"Tak jo jsme tu.." slyšela jsem jeho šťastný hlas co byl strašně překrásní. Smál se jako malí dítě a cítila jsem že na mě kouká "můžu otevřít?" zamumlala jsem na Neteyama "Ano" dovolil mi otevřít oči....

_________
_________________________________________________
Dopsala jsem něco do popisu na ten to příběh tak se koukněte

A jak víte všechno není tak jak vypadá,všechno se může převrátit na rudy lusknutím prstu

(Menší spoiler na moje pláni s příběhem)
(20. díl v sobotu)
Pac a pusu Ily💙