Hunter

Chapter 12

Osaměla jsem, alespoň mi to tak přišlo. Rozhlížela jsem se kolem, obrovská okna, tvořená z menších čtvercových, skleněných tabulek. Pode mnou nějaká auta, stroje... Kancelář, odkud kluci vyšli. Procházela jsem po plechovém podlaží, s váhavostí nakukovala do jednotlivých dveří. První byla kuchyně, ve které snad nikdo nevařil už několik let, vrstva prachu se zvedla hned, co jsem otevřela dveře. Celkově tohle místo bylo ale zvláštní, pro bydlení s rodinou. „Objednám pizzu, máš hlad?" nadskočila jsem. Stála jsem v prostoru, který byl uzpůsobený jako ložnice. „Vaše žena byla moc krásná..." Dívala jsem se na obraz nad postelí. On, tmavovlasá žena s bříškem, on držel v náručí už děvčátko, mohlo mít tak pět let. „Byla dětskou láskou..." „Proč?" „Zayn ti to neřekl?" „Jen mi řekl, že je zabil." „Lucas," smutně se pousmál. „Je můj bratr." „Cože?!" „Nikdy jsem nesouhlasil s tím, co dělá a proč to dělá. Zřekl jsem se ho jako bratra, už když mi bylo patnáct... Věř, že nikdo netouží po jeho smrti víc než já. Chtěl Chloe, ta však milovala mě a on to nepřenesl přes srdce. Na nějakou dobu zmizel, odjel z Londýna. Než se vrátil, naší holčice bylo pět let a čekali jsme druhé. Chloe porodila, a když jsme přijeli sem, volala mi matka, že se Lucas vrátil a zbil ji. Rozjel jsem se za ní, a když jsem se vrátil... Našel jsem je tu všechny. Lucy zemřela při převozu do nemocnice a Chloe s Taylor tady." „Je mi to moc líto." „Myslím, že oba chápeme, co ten druhý cítil a cítí. Svým způsobem Zayna chápu, že tě chránil od chvíle, co ti Lucas zabil otce. Tvůj táta byl dobrej chlap, znali jsme se." „Nikdy o vás nemluvil." „Však si byla malá holka... Máš hlad?" Kývnu a on odejde, spíš utíká. Vzpomínky bolí a bolet budou. Napořád.

„Můžu se na něco zeptat?" „Ptej se." Hodiny ukazovaly skoro půlnoc, kolem ležela prázdná krabice od pizzy a několik plechovek s pivem a Colou. „Jak jste se seznámil s kluky?" „Vyvraždili jeden gang, já je u toho viděl a došlo mi, že ti hoši jsou dobří, prostě... Nebyli o moc starší, než jsi ty teď. Kontaktoval jsem se a dohodli se na spolupráci. Nevěděl jsem, že nás všechny spojuje právě Lucas."  Nadechnu se k odpovědi, než však stačím něco říct, od spodu zazní rána.

„Do prdele!" zaznívá od spodu, Aaron vyskakuje nohy a vzápětí vidím jen jeho záda, jak se rozbíhá. „Co se stalo?!" haleká, třesení plechového schodiště ukazuje, že po něm běží. Nerozumím tomu, co Liam, nebo tak nějak se jmenuje, říká. Vytáhnu se na nohy a váhavě se rozejdu k chodbě. Následuju však Aaronovo počínání. Na zemi leží Zayn i Niall. Kolem nich poskakuje kudrnatej kluk s tím modrookým. Liam něco říká a Aaron zuřivě telefonuje.

„Co se stalo?!" vyjeknu a sjedu na kolena vedle Zayna. Je opocený a z ramene, které se pomalu uzdravovalo, opět tekla krev. Niall sípal a modrooký mu stlačoval ránu na krku. „Bylo jich moc. Divím se, že jsme se od tama dostali." Vydechne kudrnatý a pleskne Zayna po tváři. „Nespi!" Odstrčím ho a vezmu Zaynovu tvář do dlaní. „Kvůli tobě, mě zabijou." Uchechtne se, když zaostří. Posunu se pod něj, leží mi s hlavou na stehnech a Harry mu zatím vytahuje kulku.

Uběhne několik dlouhých minut, s hrůzou v očích se dívám na toho blonďáka. Každou chvíli bledne víc, jediné štěstí je, že ho netrefili rovnou do tepny. Aaron se zvedá, rychlím krokem míří k vratům. Dovnitř vejdou dva muži, jednoho z nich poznávám. Je to mamčin kolega z práce, při pohledu na mě, se zarazí, ale hned pak společně s druhým kleká k Niallovi. Zayn může zůstat, ale pro Nialla je volána sanitka. Odjedou společně s ním a Aaronem, Zayna kluci vynesli do pokoje po holčičkách. Rádoby, mého pokoje.

Svlečený, omytý od krve, se zašitým ramenem – Louis je taková šička na volné noze – leží v posteli. Kluci s ním cosi probírají, já dostala za úkol jít uvařit čaje, pro všechny.

„Zůstaneme tady, kdyby něco volej." Vychází z pokoje, z tácu si berou hrnky a míří do čehosi, co je podobné obyváku.